Francouzská spojka II

Dvojka malinko trpí na pár úrovních. Zaprvé mi scházela přítomnost Roye Scheidera. Fakticky si s Hackmanem rozuměl, takže tohle zamrzí jako problém číslo 1. A jako druhý neduh vidím, že mě zápletka nedokázala tak strhnout. Jasně, sledovat Hackmana závislého na heroinu a pak jeho dlouhou odvykací kůru mělo něco do sebe (ten chlap je herecké zvíře!), ale nějak jsem postrádal hlavní příběhovou linku, jež díky tomu šla do pozadí. Na druhou stranu, rozhodně Frankenheimer za kamerou nevyhořel. Sice už jsme nebyli svědky strhující honičky v retro autíčkách, ale jeho naturalisticky pojatý závěr, kdy Pepek Doyle stíhal hlavního padoucha a zadýchával se u toho, to docela bralo dech, to přiznávám...Zejména ty sekvence nabízející záběry z první osoby...Takže vlastně i druhý díl těžil z nestandardní práce s kamerou. A samotný závěr vyloženě satisfakční. Za mě dávám 6,5/10 (07.09.2023)

Pořádný závěr mi v jedničce chyběl, jinak se ovšem první díl těžko překonává. John Frankenheimer se ovšem snažil a tak natočil skutečně důstojné pokračování. Hackman zde herecky řádí snad ještě více než v předchozím filmu, především kvůli pro herce vděčné scéně s drogami. Líbí se mi, že je zachována civilnost (ruční kamera), závěrečná honička přes město je mistrovská a vyvolává ve vás dojem, že jste při tom. (03.10.2003)

Jedna z vyjímek v krátké řadě podařených pokračovaní úspěšných prvních dílů. Tuhle "dvojku" zdobí především úžasný herecký výkon Gena Hackmana, který na sebe strhává pozornost ve stísněných prostorách nezvyklým a obdivuhodným způsobem. Z filmu si člověk odnese vzpomínku právě na jeho představení. Lépe nikdy nehrál. (08.09.2006)

Spíš by se film měl jmenovat Pepkův příběh. Vzhledem k jednomu ze získaných Oskarů (Best Actor pro Hackmana) se tvůrci rozhodli vše vsadit na osamoceného newyorského poldu, který jde neochvějně za svým cílem. Bohužel se jim z něho podařilo vytvořit spíše psychopata, který připomíná rozjetý parní válec bez řidiče. Kdyby si scénaristé odpustili Hackmanovy improvizace typu Pepek v baru či Pepek vzpomíná na baseball, kdyby si odpustili samoúčelné improvizace (Pepkovo řádění v hotelu), kdyby celý film vypadal jako poslední půlhodina, ve které vítězí příběh, tak jak ho známe z jedničky - policisté, město a drogy, šlo by o důstojné pokračování. Jenže tady je příběh přehlušen hrdinou - osamělý vlk proti všem, kterého můžete na chvíli srazit na dno, ale nezastavíte ho. (20.02.2010)

Jednička Francouzské spojky j dokonalá. Jeden z nejlepších filmů, co jsem za poslední dobu viděl. Oproti tomu dvojka je prostě jiná. Zatímco jednička se zaměřila na mravenčí práci New Yorských protidrogových policajtů při sledování drogových mafiánů. Také se mimojiné hodně inspirovala skutečnými událostmi. Zatímco dvojka jede v trochu jiném směru. Je zcela fiktivní a kompletně se odehrává ve Francii, kam je Pepek (Gene Hackman) poslán, aby posloužil jako volavka při dopadení Charniéra, jenž mu na konci jednotky uprchnul. Ten ho však objeví, unese a udělá mu pěknou závislost na heroinu. Dále pak sledujeme, jak se Pepek strastiplně zbavuje své závislosti a není to hezký pohled. Scény, kdy ho mafiáni zdrogovávají a on postupně začne být závislý a i následné odvykační scény jsou silné jako máloco. Jen do trendu, který nastavila jednička, prostě nesedí. Ta byla skvěle odtažitá a neustále v akci, neb neustále jsme byly svědky Pepkovo sledování mafiánů. Avšak dvojka krom těch silných scén, je ve všem průměrná. Ať už se jedná o nezáživné sledování či zdlouhavá přestřelka v docích. Hackman opět skvělej, ale jeho ztracení v Marseilli mu díky špatnému scénáři nejde věřit. No je to škoda. Ale s klidným srdcem si dokáži představit svět bez tohoto zbytečného pokračování. 5/10. (24.01.2021)