Shake Hands with the Devil

Na to, že i za málo peněz bývá hodně muziky, musí být filmový fanoušek vždy připraven, lhostejno jde-li o horor, dobrodružnou fantasy nebo autobiografické drama se sociálním podtextem. Shake Hands with the Devil je rekordmanem v dané společnosti- strhující rekonstrukce fatálního selhání lidského faktoru, byť takřka neznámá a neopěvovaná, přesto paradoxně ještě o něco autentičtější a emocionálně pestřejší než hollywoodský Hotel Rwanda. Všechny hrůzy jsou předkládány z pohledu postavy samotného generála Dallaira, který brzy získá svým přístupem veškeré sympatie, takže pokud nemá divák srdce z kamene, bude trpět a přemáhat smutek společně s ním. Je potřeba takových filmů, ukazujících zvrácenou tvář lidské rasy bez patosu a bez příkras. Je jich potřeba pro poučení, pro porozumnění a samozřejmě také trochu pro filmové fandy, kteří si váží silných, emocemi napěchovaných příběhů. 90% (18.10.2013)

Jiný pohled na rwandské události z jara roku 1994, než podává snímek Hotel Rwanda. Romeo Dallaire je smutná hlavní postava tohoto filmu/dokumentu. Muž, jenž chtěl pomoci, ale nemohl. Muž, který se snažil upozornit, ale svět neposlouchal. Také na to doplatilo přes 800 tisíc (některé odhady jsou přes 1 milion) Tutsiů...Další ukázka toho, že je lepší v etnických konfliktech hledat shodu...Smutný ale pravdivý film...PS: Nejlepší role Roye Dupuise! (11.05.2011)

zpověď člověka, který sledoval rwandskou genocidu z první řady a hrozně moc chtěl nějak zasáhnout, jenže měl svázané ruce.. divák se zde sice kvůli nízkorozpočtovosti filmu nesetká s detailním vyobrazováním násilí a válečných hrůz, ale to vůbec neovlivňuje dokumentární hodnotu snímku, která je dle mého daleko větší než například v Hotelu Rwanda, jelikož Shake Hands with the Devil nahlíží na celý konflikt daleko komplexněji.. celý film tak na jedné straně sděluje, co že se tehdy vlastně přesně událo, zatímco na straně druhé se ve velké míře soustředí na ústřední postavu Romea Dallaira, a to zejména v souvislosti s jeho vyrovnáváním se s celou tou nezáviděníhodnou situací.. z tohoto úhlu pohledu mrazí během závěrečných scén v zádech jednoznačně nejvíce.. silné 4* (20.04.2013)

"Raději nízkorozpočtový TV film, než se nechat překvapit Hollywoodským produktem upraveným pro masy." To bylo skutečně dodrženo a tak je zde zobrazeno všechno utrpení bez příkras. Stejně tak naprostá neschopnost ze strany OSN zaujmout jednoznačné stanovisko a postavit se k problému čelem. Výsledkem je Rwandská genocida, která si během 100 dní vyžádala kolem milionu obětí, tedy přibližně 10% obyvatel! Přičemž zahraniční velmoci odvracejí zrak. Věřím, že generál Dallaire je skutečný hrdina, člověk, který víc koná než mluví. Nehodlá se smířit s pozicí bezmocné figurky, která nečinně přihlíží systematickému masakrování bezbranných civilistů. Jeho činy narozdíl od politických postojů mají reálný význam, byt' by měly váhu jediného zachráněného života. Ve Rwandě jich bylo 32 tisíc. Po dokoukání budete plní pocitů, nejen lítosti a nepochopení, proč musela situace zajít tak daleko, ale věřím, že budete nasraní (slušně řečeno). Já byl pořádně. (08.07.2011)

Mierne ma škrie, že si autor nechal natočil film podľa seba, síce slobodne, no je to dosť neobjektívne a ako je to pravdivé, to nezistíme. Môžem preto hodnotiť len to, ako to na mňa pôsobilo, ako sa mi to zdalo hodnoverné a metódy, ktoré tam použili. To hodnotím na výbornú a film rozhodne odporúčam pozrieť ako doplnok známemu filmu Hotel Rwanda. Predsa aj ide o jeho svedomie, tak dúfam, že sa to snažil podať, čo najdôveryhodnejšie, bez zamlčovania, prekrúcania alebo klamania. Nuž svet je jeden veľký biznis v súčasnosti a platilo to aj vtedy, išlo len o záujmy a preto uprednostnili boje proti Srbom vo vojne v bývalej Juhoslávii, vlastne ani tam mierové sily, ak sa tak dajú označiť, nezasiahli, kde a kedy mali, naopak to urobili niekedy kedy nemali a tu to tak bolo tiež. Reálne zlyhanie, možno cielené, čo sa týka OSN a NATO tam, či tu alebo aj inde sú proste skutočnosti, na ktoré by sa nemalo zabúdať, lebo to stálo životy mnohých ľudí. Z filmu som necítil nijaké nadržiavanie, naopak som z toho pociťoval umeleckejšie dielo s výrazným citovým podtextom, ktorý rozhodne nevydieral, ale ukázal holú pravdu, aké sme zvery bez ohľadu na pokožku, či niečo iné. Zlé je, že sa to stále deje, dokonca aj tie masové vraždy v kostoloch, dnes sa to objavuje najmä v prevažne moslimských krajinách. Tento vraj nízkorozpočtový snímok musím pochváliť, proste splnil úlohu, zasiahol ma tým a nezostáva mi nič iné, než veriť, že to tak bolo. Keďže úplná objektivita podľa mňa neexistuje, môžme sa jej iba priblížiť, ale nikdy sa nesmieme vzdať robiť veci, čo najpresnejšie a najdokonalejšie, tak to nemienim karhať, ja to naopak odporúčam. (10.07.2013)