Transamerika

Dobře jsem se bavil při středečním večeru, zajímavý film s šilenými charaktery postav, jako dát dokupy transexuála, skrytého geye/pornoherce, léčíci se alkoholičku, nymfomana a infantilní babičku generála, tak z toho vzniká totální úchylárna. Nicméně setkání celé rodiny je spíš komickou částí filmu, zbytek se opírá spíše o seznamování otce se synem. Je to silný příběh o poznání, překročení některých tabu a najíti sebe sama. Felicity Huffman hraje naprosto šíleně a uvěřitelně, málem by ji člověk nepoznal. Hvězdu film ztratil za trošku rozplizlý konec. Moto: ona není jeho matka (je jeho otec)........... (07.08.2008)

Tenhle film, po přečtení anotace v tisku, trošku klame tělem - většina asi čeká něco dost jiného a poněkud víc "úchylného" než tenhle v podstatě jednoduchý příběh s jednoduchým poselstvím, že na tom, co kdo má nebo nemá v kalhotách nezáleží. Hlavní "hrdinka" byla tak skvěle zahraná, že jsem teprv z titulků zjistila, o koho kde - a to na Felicity už pár měsíců koukám skoro každý týden! Doporučuji!!! (07.08.2008)

Tento film má podle mě dvě výborné věci. Jednak skvělou hudbu a potom hlavně naprosto výbornou Felicity Hoffman, o které jsem si celou dobu myslel, že je to muž a až pohled na obsazení mě vyvedl z omylu. Celý film stojí jen na jejím výkonu a ať mi dámy prominou, možná je Kevin sympaťák, ale to je asi tak všechno. (21.07.2014)

Odhliadnuc od toho, že dejový zvrat, ktorý celý film naštartoval a na ktorom je film postavený, mi prišiel založený na príliš veľkej a nepravdepodobnej časovej náhode, ide o strhujúcu záležitosť. Nie kontroverznou témou, ale herecky a pocitovo. Zvláštne ťažká a bezútešná atmosféra, geniálne titulné duo F.Huffman-K.Zegers, vynikajúci záver. Odkladal som túto trans záležitosť a mám ju (rád) za sebou. Rád vo všetkých slova významoch. (28.08.2009)

Jedním slovem – výtečná. Výtečná Felicity Huffman. Tady by nikdo zoufalku Lynette nehledal. Úžasná práce s hlasem, s mimikou. Způsob řeči, dikce, modulace hlasu. Dokonalé, precizní, bezchybné. Jasně, obrovský díl práce odvedli i maskéři, ale hlavní tíha leží na ní. „Stanley Schupak už tady nebydlí. Stanley nemá syna.“ Co dělat, když se pár dnů před kýženou operací ozve Toby, domnělý syn? Chtít být ženou a najednou být otcem? Syna momentálně ve vězení a ne právě výlupku ctností. Problém je přímo nerudovský – kam s ním? Fotka s jeho matkou důkazem, který nelze přehlédnout. Spisovná felicity v podle svého mínění nenápadných kreacích, aby nebudila pozornost okolí. Růžovofialovou v podstatě do konce neopustí. Nejen na sobě, i v bytě. Syn to hodnotí lakonicky: „Vypadáte strašně.“ Pán prstenů je podle něj teploušský film. Felicity – Bree – vynakládá nesmírné úsilí na zatajení pravdy. Scéna s nevlastním otcem nezapadá do jejích představ. „Neřekl jsi, proč nechceš jít domů.“ Když vyplouvají na povrch věci z Tobyho života, je úzko nejen Felicity. Stejně jako když s Felicity Toby mluví o svém otci. „Jsi holka nebo kluk?“ Co všechno způsobí nevinná otázka malé holky. Huffman je úžasný transsexuál, pravděpodobný, ani na vteřinu nesklouzne do karikatury. Jenže pak Toby uvidí to, co mělo jeho zraku zůstat navždy skryto. (Mimochodem, dobrý trik, dobrý záběr.) Když okradení, bez auta a bez peněz najdou útočiště u starého Indiána, výtečného Grahama Greena, je čas i pro trochu poezie. Se slzičkou v oku. Která tak nějak přetrvává i na návštěvě u rodičů, kteří přece jen nebyli tak docela mrtví. Jen nechápaví. „Kéž by se na mne alespoň jedinkrát opravdu podívali.“ Rodinná idyla prasklinami minulosti a střípky budoucnosti. Plačící Bree je pak víc, než se dá snést. A to jsem do poslední chvíle vážně netušila, jestli to udělá nebo ne. Transamerica vás nenechá klidnými, musíte si udělat vlastní názor, převrátit si problém zprava doleva, seshora dolů, zepředu zezadu. Na Ameriku víc než odvážný film. (23.08.2008)