• Marthos
    ****

    Existují nadpřirozené schopnosti? Je jasnovidectví zázračná moc nebo prachsprostý podvod? Na tyto a další otázky se vcelku nestranně a jakoby z dálky pokouší odpovědět Svobodova televizní inscenace, která vychází nejen z historicky doložených faktů, jakým byl uskutečněný litoměřický soudní proces na počátku třicátých let, ale také z obratných fabulací a mystifikací. Samozřejmě, mohli bychom namítat, že podobné slučování nemá šanci vytvořit kompaktní celek, ale autor scénáře Alex Koenigsmark zamýšlel spíše vytvořit příběh člověka, údajně obdarovaného schopnostmi odtajňovat minulost a předpovídat budoucnost, aniž by divákovi vnucoval jakoukoli pravdu. Nechává ho důkladně zpracovat všechna předložená fakta, nabízí dva odlišné pohledy na tytéž události a vlastně si velmi nenápadně pohrává s jeho představivostí a sugescí. Divák v závěru není schopen označit Hanussena za podvodníka, neboť řada jeho věšteb byla skutečně naplněna (ať už vezmeme v potaz fiktivní předpověď Karlu Poláčkovi nebo o tři roky později požár Říšského sněmu v Berlíně, který byl vlastně Hanussenovým koncem), ani za geniálního jasnovidce, neboť během přelíčení jsme konfrontováni s bezostyšným handlováním s informacemi. Jedině v superlativech lze hovořit o hereckých výkonech, zejména Hanussen Ondřeje Pavelky dosahuje potřebného účinku muže, obestřeného rouškou tajemství, nejednoznačného a jakoby nezúčastněného, jistého si svou profesí i svými mimořádnými schopnostmi. Töpferova nelehká soudcovská role předjímá mnohé budoucí problémy justičního sektoru a zároveň poukazuje na rasové a národnostní rozdíly. Do kategorie profesionálně odvedené práce spadají i výkony Chýlkové, Hlavici, Vašuta, skvělého Hrušínského a Krbové, na hraně se pohybuje Kanyzův světácký žurnalista. V čem tedy spočívá přínos a určitá nadčasová hodnota této televizní hry? Možná v tom, že je nezbytně nutné neposuzovat okultní úkazy samy o sobě, ale v souvislosti s normálním, tj. častým, běžným, obyčejným, a proto již poznaným děním. Záleží pak na každém z nás, zda odmítneme všechno dosavadní vědění a běžnou zkušenost pro několik neprokázaných tvrzení, či zda tvrzená tajemná fakta budeme považovat za nevysvětlené jevy s předpokladem, že se podřídí poznanému řádu světa.(23.8.2010)

  • WANDRWALL

    Dříve bylo více jasnovidců, a dneska, kdy žije na Zemi přes 6 miliard obyvatel, tak už ti tak přesní neexistují? Jiří Svoboda stále umí, O. Pavelka taky.(13.7.2011)

  • Slarque
    ***

    Přestože téma samotné je zajímavé, celé soudní drama se bohužel vyvíjí zcela podle očekávání. Pochvalu rozhodně zaslouží Jiří Svoboda a Ondřej Pavelka – bez nich by to nebylo ani zdaleka tak působivé.(15.4.2006)

  • Angerr
    ***

    Minimálně zatřepe s přesvědčením o politické nezávislosti soudů, pokud vám ještě zůstalo, a názorně ukáže, jak to vypadá ve skutečnosti v zákulisí. Jinak jde o standardní, pěkně zahrané televizní soudní drama. 6/10(9.4.2006)

  • Gemini
    ****

    Kvalitní televizní film, který to, co nevytěží na příběhu (který není moc originální, ale díky zapracovaným reáliím je přinejmenším slušný), získává na hereckých výkonech, atmosféře a hlavně na vyobrazení politických a "politických" aspektů výkonu soudcovské praxe (bohužel nejen) za první republiky. Nelze nedoporučit, ode mě 80% s dodatkem, že je to z nedávné televizní tvorby velmi příjemné překvapení.(9.9.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace