• honajz
    ****

    Je příjemné i u televizního snímku vidět čistě filmařské postupy. Na malém prostoru tří scén se povedlo atmosféru soudu ztvárnit Jiřímu Svobodovi dokonale. Navíc dokáže každou z postav, i těch vedlejších, nějak dovedně charakterizovat nějakým detailem, nejsou to jednorozměrné figurky. Technicky se mi moc líbily jízdy kamerou, zvláště nadhledy, a práce se světlem. Příběh samotný dokáže udržet napětí, scéna seance těsně před koncem je vrcholem filmu. Potěšily i závěrečné texty o tom, jak osudy těch kterých hrdinů dopadly. Ale přece jen větší dramatická linka chybí.(19.7.2011)

  • Marthos
    ****

    Existují nadpřirozené schopnosti? Je jasnovidectví zázračná moc nebo prachsprostý podvod? Na tyto a další otázky se vcelku nestranně a jakoby z dálky pokouší odpovědět Svobodova televizní inscenace, která vychází nejen z historicky doložených faktů, jakým byl uskutečněný litoměřický soudní proces na počátku třicátých let, ale také z obratných fabulací a mystifikací. Samozřejmě, mohli bychom namítat, že podobné slučování nemá šanci vytvořit kompaktní celek, ale autor scénáře Alex Koenigsmark zamýšlel spíše vytvořit příběh člověka, údajně obdarovaného schopnostmi odtajňovat minulost a předpovídat budoucnost, aniž by divákovi vnucoval jakoukoli pravdu. Nechává ho důkladně zpracovat všechna předložená fakta, nabízí dva odlišné pohledy na tytéž události a vlastně si velmi nenápadně pohrává s jeho představivostí a sugescí. Divák v závěru není schopen označit Hanussena za podvodníka, neboť řada jeho věšteb byla skutečně naplněna (ať už vezmeme v potaz fiktivní předpověď Karlu Poláčkovi nebo o tři roky později požár Říšského sněmu v Berlíně, který byl vlastně Hanussenovým koncem), ani za geniálního jasnovidce, neboť během přelíčení jsme konfrontováni s bezostyšným handlováním s informacemi. Jedině v superlativech lze hovořit o hereckých výkonech, zejména Hanussen Ondřeje Pavelky dosahuje potřebného účinku muže, obestřeného rouškou tajemství, nejednoznačného a jakoby nezúčastněného, jistého si svou profesí i svými mimořádnými schopnostmi. Töpferova nelehká soudcovská role předjímá mnohé budoucí problémy justičního sektoru a zároveň poukazuje na rasové a národnostní rozdíly. Do kategorie profesionálně odvedené práce spadají i výkony Chýlkové, Hlavici, Vašuta, skvělého Hrušínského a Krbové, na hraně se pohybuje Kanyzův světácký žurnalista. V čem tedy spočívá přínos a určitá nadčasová hodnota této televizní hry? Možná v tom, že je nezbytně nutné neposuzovat okultní úkazy samy o sobě, ale v souvislosti s normálním, tj. častým, běžným, obyčejným, a proto již poznaným děním. Záleží pak na každém z nás, zda odmítneme všechno dosavadní vědění a běžnou zkušenost pro několik neprokázaných tvrzení, či zda tvrzená tajemná fakta budeme považovat za nevysvětlené jevy s předpokladem, že se podřídí poznanému řádu světa.(23.8.2010)

  • Oskar
    ****

    Rozporuplné dojmy. Na jedné straně jde o mnohonásobně lepší televizní inscenaci než je většina těch natáčených okolo, na druhé se nemůžu zbavit dojmu, že někdo vytáhl ze skříně scénář starý třicet nebo čtyřicet let. Vzhledem k vývoji televizního vyprávění je dnes Jasnovidec trochu anachronický - pomalý (oželel bych dobrou polovinu scén mimo soudní síň) a plný nadbytečných postav, jejichž mikropříběhy zůstanou nedořešeny. Naopak osvěžující je obsazení některých herců proti jejich obvyklému typu (pantátovský Rudolf Hrušínský jako agilní prokurátor, Ljuba Krbová jako labilní puťka, výjimečně neafektovaný Jan Přeučil jako přísedící u soudu). Mile mě překvapili i někteří, kterých už jsem díky jejich nadužívání přesycen (Vašut, Stropnický). Trochu mě mrzí nevyužitý potenciál celé kauzy (kdybych o Hanussenových dalších osudech a zapletení s třetí říší nic nevěděl, z filmu bych nebyl o moc moudřejší) i dávno přežité ukončení s titulky oznamujícími co se s jednotlivými aktéry stalo po letech, ale mám slabost pro soudní dramata a buď jak buď, tohle je docela solidní. 70%(6.7.2012)

  • Slarque
    ***

    Přestože téma samotné je zajímavé, celé soudní drama se bohužel vyvíjí zcela podle očekávání. Pochvalu rozhodně zaslouží Jiří Svoboda a Ondřej Pavelka – bez nich by to nebylo ani zdaleka tak působivé.(15.4.2006)

  • Tosim
    ****

    Dobře napsané, zahrané i zrežírované drama, ale ve filmu nás v podstatě nepotká nic, co bychom nečekali.(10.4.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace