• Oskar
    ****

    Rozporuplné dojmy. Na jedné straně jde o mnohonásobně lepší televizní inscenaci než je většina těch natáčených okolo, na druhé se nemůžu zbavit dojmu, že někdo vytáhl ze skříně scénář starý třicet nebo čtyřicet let. Vzhledem k vývoji televizního vyprávění je dnes Jasnovidec trochu anachronický - pomalý (oželel bych dobrou polovinu scén mimo soudní síň) a plný nadbytečných postav, jejichž mikropříběhy zůstanou nedořešeny. Naopak osvěžující je obsazení některých herců proti jejich obvyklému typu (pantátovský Rudolf Hrušínský jako agilní prokurátor, Ljuba Krbová jako labilní puťka, výjimečně neafektovaný Jan Přeučil jako přísedící u soudu). Mile mě překvapili i někteří, kterých už jsem díky jejich nadužívání přesycen (Vašut, Stropnický). Trochu mě mrzí nevyužitý potenciál celé kauzy (kdybych o Hanussenových dalších osudech a zapletení s třetí říší nic nevěděl, z filmu bych nebyl o moc moudřejší) i dávno přežité ukončení s titulky oznamujícími co se s jednotlivými aktéry stalo po letech, ale mám slabost pro soudní dramata a buď jak buď, tohle je docela solidní. 70%(6.7.2012)

  • Angerr
    ***

    Minimálně zatřepe s přesvědčením o politické nezávislosti soudů, pokud vám ještě zůstalo, a názorně ukáže, jak to vypadá ve skutečnosti v zákulisí. Jinak jde o standardní, pěkně zahrané televizní soudní drama. 6/10(9.4.2006)

  • Gemini
    ****

    Kvalitní televizní film, který to, co nevytěží na příběhu (který není moc originální, ale díky zapracovaným reáliím je přinejmenším slušný), získává na hereckých výkonech, atmosféře a hlavně na vyobrazení politických a "politických" aspektů výkonu soudcovské praxe (bohužel nejen) za první republiky. Nelze nedoporučit, ode mě 80% s dodatkem, že je to z nedávné televizní tvorby velmi příjemné překvapení.(9.9.2009)

  • igi B.
    **

    Kostýmky, postavičky - "hochštapleři, artisti a komedianti" - a nic... :-/ . . . Jo, ještě k tomu trocha toho pitvoření a deklamování předepsaného textu při >tyjatrálně-televizáckých artistických< kreacích (ach ta macha čudlácká - čím míň schopnosti navodit atmosféru děje ve vztahu k dobovému zasazení příběhu a tím i míň smysluplného důvodu k hraní rolí patřících do tohoto příběhu, tím víc významných pohybů obočím a trhání hlavou při producírování se v rádobydobových hadřících zapůjčených nejspíš z fundusu "Četnických humoresek"...) hvězd a hvězdiček pražské provenience... D.m.s.n. ovšem všichni nějak zapoměli na to, že točí "dobové soudní drama"! . . . Prostě typický českotelevizní produkt se snahou o umělecký přednes. A víc zase nic. - - - P.S. Ano, přiznávám, že ve vztahu k jiným banalitám, vyráběným tuzemskými tv kanály jde o dílko vybočující z >normálu< , proto ty hvězdičky dvě. V kontextu kvalitní (neřkuli špičkové) světové televizní tvorby - mimojiné a naštěstí občas též v naší >veřejnoprávní< (bohužel však trestuhodně málo) uváděné - však za víc nestojí. To stačí třeba sledovat na >jiném prostoru< zrovna uváděného (žánrově snad srovnatelného) skoro třicet let starého Fassbindera a kriticky srovnávat, že... Smutné zjištění... Ano, páni soudcové - "...pouhým rozumem se to vysvětlit nedá..." . . . A že by to snad ještě někdy v budoucnu mohlo být v těch našich kulturních bažinách jiné a lepší, vám neřekne ani žádný filmozpytec, natož jasnovidec. O provařených novinových >píár< kritičkách ani nemluvě... - - - - - (Poprvé viděno někdy v době vzniku na ČT, komentář při odzívaném repete 27.5.2009 na ČT1 zde jako devátý - 28.5.2009)(28.5.2009)

  • Marthos
    ****

    Existují nadpřirozené schopnosti? Je jasnovidectví zázračná moc nebo prachsprostý podvod? Na tyto a další otázky se vcelku nestranně a jakoby z dálky pokouší odpovědět Svobodova televizní inscenace, která vychází nejen z historicky doložených faktů, jakým byl uskutečněný litoměřický soudní proces na počátku třicátých let, ale také z obratných fabulací a mystifikací. Samozřejmě, mohli bychom namítat, že podobné slučování nemá šanci vytvořit kompaktní celek, ale autor scénáře Alex Koenigsmark zamýšlel spíše vytvořit příběh člověka, údajně obdarovaného schopnostmi odtajňovat minulost a předpovídat budoucnost, aniž by divákovi vnucoval jakoukoli pravdu. Nechává ho důkladně zpracovat všechna předložená fakta, nabízí dva odlišné pohledy na tytéž události a vlastně si velmi nenápadně pohrává s jeho představivostí a sugescí. Divák v závěru není schopen označit Hanussena za podvodníka, neboť řada jeho věšteb byla skutečně naplněna (ať už vezmeme v potaz fiktivní předpověď Karlu Poláčkovi nebo o tři roky později požár Říšského sněmu v Berlíně, který byl vlastně Hanussenovým koncem), ani za geniálního jasnovidce, neboť během přelíčení jsme konfrontováni s bezostyšným handlováním s informacemi. Jedině v superlativech lze hovořit o hereckých výkonech, zejména Hanussen Ondřeje Pavelky dosahuje potřebného účinku muže, obestřeného rouškou tajemství, nejednoznačného a jakoby nezúčastněného, jistého si svou profesí i svými mimořádnými schopnostmi. Töpferova nelehká soudcovská role předjímá mnohé budoucí problémy justičního sektoru a zároveň poukazuje na rasové a národnostní rozdíly. Do kategorie profesionálně odvedené práce spadají i výkony Chýlkové, Hlavici, Vašuta, skvělého Hrušínského a Krbové, na hraně se pohybuje Kanyzův světácký žurnalista. V čem tedy spočívá přínos a určitá nadčasová hodnota této televizní hry? Možná v tom, že je nezbytně nutné neposuzovat okultní úkazy samy o sobě, ale v souvislosti s normálním, tj. častým, běžným, obyčejným, a proto již poznaným děním. Záleží pak na každém z nás, zda odmítneme všechno dosavadní vědění a běžnou zkušenost pro několik neprokázaných tvrzení, či zda tvrzená tajemná fakta budeme považovat za nevysvětlené jevy s předpokladem, že se podřídí poznanému řádu světa.(23.8.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace