Obsahy(1)
Třicátá léta minulého století. U litoměřického soudu začíná soudní líčení s Herrmannem Steinschneiderem alias Hanussenem, mužem, který je obžalován z řady podvodů, jichž se údajně dopustil při svých jasnovideckých seancích. V procesu vystupují nejen lidé, kteří mu zaplatili za rady, jež se ukázaly jako špatné a mylné, ale i mnoho těch, kteří svou výpovědí prokazují, že Hanussen zvláštní, mimořádné jasnovidecké schopnosti má... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Malá inscenace soudního procesu z malého města. Není to 100%, není to napínavé, postavy jsou spíše postavičky a diváka moc nezajímají, ale vše nedostatky stíní Pavelka a je v roli Hanussena naprosto excelentní, což je blbé slovo, ale jinak to asi nejde napsat. Jakmile dojde na ukázku jasnovidných schopností, sledujeme soustředěný herrecký výkon hodný větší pozornosti. ()
Rozporuplné dojmy. Na jedné straně jde o mnohonásobně lepší televizní inscenaci než je většina těch natáčených okolo, na druhé se nemůžu zbavit dojmu, že někdo vytáhl ze skříně scénář starý třicet nebo čtyřicet let. Vzhledem k vývoji televizního vyprávění je dnes Jasnovidec trochu anachronický - pomalý (oželel bych dobrou polovinu scén mimo soudní síň) a plný nadbytečných postav, jejichž mikropříběhy zůstanou nedořešeny. Naopak osvěžující je obsazení některých herců proti jejich obvyklému typu (pantátovský Rudolf Hrušínský jako agilní prokurátor, Ljuba Krbová jako labilní puťka, výjimečně neafektovaný Jan Přeučil jako přísedící u soudu). Mile mě překvapili i někteří, kterých už jsem díky jejich nadužívání přesycen (Vašut, Stropnický). Trochu mě mrzí nevyužitý potenciál celé kauzy (kdybych o Hanussenových dalších osudech a zapletení s třetí říší nic nevěděl, z filmu bych nebyl o moc moudřejší) i dávno přežité ukončení s titulky oznamujícími co se s jednotlivými aktéry stalo po letech, ale mám slabost pro soudní dramata a buď jak buď, tohle je docela solidní. 70% ()
Kostýmky, postavičky - "hochštapleři, artisti a komedianti" - a nic... :-/ . . . Jo, ještě k tomu trocha toho pitvoření a deklamování předepsaného textu při >tyjatrálně-televizáckých artistických< kreacích (ach ta macha čudlácká - čím míň schopnosti navodit atmosféru děje ve vztahu k dobovému zasazení příběhu a tím i míň smysluplného důvodu k hraní rolí patřících do tohoto příběhu, tím víc významných pohybů obočím a trhání hlavou při producírování se v rádobydobových hadřících zapůjčených nejspíš z fundusu "Četnických humoresek"...) hvězd a hvězdiček pražské provenience... D.m.s.n. ovšem všichni nějak zapoměli na to, že točí "dobové soudní drama"! . . . Prostě typický českotelevizní produkt se snahou o umělecký přednes. A víc zase nic. - - - P.S. Ano, přiznávám, že ve vztahu k jiným banalitám, vyráběným tuzemskými tv kanály jde o dílko vybočující z >normálu< , proto ty hvězdičky dvě. V kontextu kvalitní (neřkuli špičkové) světové televizní tvorby - mimojiné a naštěstí občas též v naší >veřejnoprávní< (bohužel však trestuhodně málo) uváděné - však za víc nestojí. To stačí třeba sledovat na >jiném prostoru< zrovna uváděného (žánrově snad srovnatelného) skoro třicet let starého Fassbindera a kriticky srovnávat, že... Smutné zjištění... Ano, páni soudcové - "...pouhým rozumem se to vysvětlit nedá..." . . . A že by to snad ještě někdy v budoucnu mohlo být v těch našich kulturních bažinách jiné a lepší, vám neřekne ani žádný filmozpytec, natož jasnovidec. O provařených novinových >píár< kritičkách ani nemluvě... - - - - - (Poprvé viděno někdy v době vzniku na ČT, komentář při odzívaném repete 27.5.2009 na ČT1 zde jako devátý - 28.5.2009) ()
Kvalitní televizní film, který to, co nevytěží na příběhu (který není moc originální, ale díky zapracovaným reáliím je přinejmenším slušný), získává na hereckých výkonech, atmosféře a hlavně na vyobrazení politických a "politických" aspektů výkonu soudcovské praxe (bohužel nejen) za první republiky. Nelze nedoporučit, ode mě 80% s dodatkem, že je to z nedávné televizní tvorby velmi příjemné překvapení. ()
Je příjemné i u televizního snímku vidět čistě filmařské postupy. Na malém prostoru tří scén se povedlo atmosféru soudu ztvárnit Jiřímu Svobodovi dokonale. Navíc dokáže každou z postav, i těch vedlejších, nějak dovedně charakterizovat nějakým detailem, nejsou to jednorozměrné figurky. Technicky se mi moc líbily jízdy kamerou, zvláště nadhledy, a práce se světlem. Příběh samotný dokáže udržet napětí, scéna seance těsně před koncem je vrcholem filmu. Potěšily i závěrečné texty o tom, jak osudy těch kterých hrdinů dopadly. Ale přece jen větší dramatická linka chybí. ()
Reklama