Obsahy(1)
Třicátá léta minulého století. U litoměřického soudu začíná soudní líčení s Herrmannem Steinschneiderem alias Hanussenem, mužem, který je obžalován z řady podvodů, jichž se údajně dopustil při svých jasnovideckých seancích. V procesu vystupují nejen lidé, kteří mu zaplatili za rady, jež se ukázaly jako špatné a mylné, ale i mnoho těch, kteří svou výpovědí prokazují, že Hanussen zvláštní, mimořádné jasnovidecké schopnosti má... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Malá inscenace soudního procesu z malého města. Není to 100%, není to napínavé, postavy jsou spíše postavičky a diváka moc nezajímají, ale vše nedostatky stíní Pavelka a je v roli Hanussena naprosto excelentní, což je blbé slovo, ale jinak to asi nejde napsat. Jakmile dojde na ukázku jasnovidných schopností, sledujeme soustředěný herrecký výkon hodný větší pozornosti. ()
Kostýmky, postavičky - "hochštapleři, artisti a komedianti" - a nic... :-/ . . . Jo, ještě k tomu trocha toho pitvoření a deklamování předepsaného textu při >tyjatrálně-televizáckých artistických< kreacích (ach ta macha čudlácká - čím míň schopnosti navodit atmosféru děje ve vztahu k dobovému zasazení příběhu a tím i míň smysluplného důvodu k hraní rolí patřících do tohoto příběhu, tím víc významných pohybů obočím a trhání hlavou při producírování se v rádobydobových hadřících zapůjčených nejspíš z fundusu "Četnických humoresek"...) hvězd a hvězdiček pražské provenience... D.m.s.n. ovšem všichni nějak zapoměli na to, že točí "dobové soudní drama"! . . . Prostě typický českotelevizní produkt se snahou o umělecký přednes. A víc zase nic. - - - P.S. Ano, přiznávám, že ve vztahu k jiným banalitám, vyráběným tuzemskými tv kanály jde o dílko vybočující z >normálu< , proto ty hvězdičky dvě. V kontextu kvalitní (neřkuli špičkové) světové televizní tvorby - mimojiné a naštěstí občas též v naší >veřejnoprávní< (bohužel však trestuhodně málo) uváděné - však za víc nestojí. To stačí třeba sledovat na >jiném prostoru< zrovna uváděného (žánrově snad srovnatelného) skoro třicet let starého Fassbindera a kriticky srovnávat, že... Smutné zjištění... Ano, páni soudcové - "...pouhým rozumem se to vysvětlit nedá..." . . . A že by to snad ještě někdy v budoucnu mohlo být v těch našich kulturních bažinách jiné a lepší, vám neřekne ani žádný filmozpytec, natož jasnovidec. O provařených novinových >píár< kritičkách ani nemluvě... - - - - - (Poprvé viděno někdy v době vzniku na ČT, komentář při odzívaném repete 27.5.2009 na ČT1 zde jako devátý - 28.5.2009) ()
Kvalitní televizní film, který to, co nevytěží na příběhu (který není moc originální, ale díky zapracovaným reáliím je přinejmenším slušný), získává na hereckých výkonech, atmosféře a hlavně na vyobrazení politických a "politických" aspektů výkonu soudcovské praxe (bohužel nejen) za první republiky. Nelze nedoporučit, ode mě 80% s dodatkem, že je to z nedávné televizní tvorby velmi příjemné překvapení. ()
Existují nadpřirozené schopnosti? Je jasnovidectví zázračná moc nebo prachsprostý podvod? Na tyto a další otázky se vcelku nestranně a jakoby z dálky pokouší odpovědět Svobodova televizní inscenace, která vychází nejen z historicky doložených faktů, jakým byl uskutečněný litoměřický soudní proces na počátku třicátých let, ale také z obratných fabulací a mystifikací. Samozřejmě, mohli bychom namítat, že podobné slučování nemá šanci vytvořit kompaktní celek, ale autor scénáře Alex Koenigsmark zamýšlel spíše vytvořit příběh člověka, údajně obdarovaného schopnostmi odtajňovat minulost a předpovídat budoucnost, aniž by divákovi vnucoval jakoukoli pravdu. Nechává ho důkladně zpracovat všechna předložená fakta, nabízí dva odlišné pohledy na tytéž události a vlastně si velmi nenápadně pohrává s jeho představivostí a sugescí. Divák v závěru není schopen označit Hanussena za podvodníka, neboť řada jeho věšteb byla skutečně naplněna (ať už vezmeme v potaz fiktivní předpověď Karlu Poláčkovi nebo o tři roky později požár Říšského sněmu v Berlíně, který byl vlastně Hanussenovým koncem), ani za geniálního jasnovidce, neboť během přelíčení jsme konfrontováni s bezostyšným handlováním s informacemi. Jedině v superlativech lze hovořit o hereckých výkonech, zejména Hanussen Ondřeje Pavelky dosahuje potřebného účinku muže, obestřeného rouškou tajemství, nejednoznačného a jakoby nezúčastněného, jistého si svou profesí i svými mimořádnými schopnostmi. Töpferova nelehká soudcovská role předjímá mnohé budoucí problémy justičního sektoru a zároveň poukazuje na rasové a národnostní rozdíly. Do kategorie profesionálně odvedené práce spadají i výkony Chýlkové, Hlavici, Vašuta, skvělého Hrušínského a Krbové, na hraně se pohybuje Kanyzův světácký žurnalista. V čem tedy spočívá přínos a určitá nadčasová hodnota této televizní hry? Možná v tom, že je nezbytně nutné neposuzovat okultní úkazy samy o sobě, ale v souvislosti s normálním, tj. častým, běžným, obyčejným, a proto již poznaným děním. Záleží pak na každém z nás, zda odmítneme všechno dosavadní vědění a běžnou zkušenost pro několik neprokázaných tvrzení, či zda tvrzená tajemná fakta budeme považovat za nevysvětlené jevy s předpokladem, že se podřídí poznanému řádu světa. ()
Je příjemné i u televizního snímku vidět čistě filmařské postupy. Na malém prostoru tří scén se povedlo atmosféru soudu ztvárnit Jiřímu Svobodovi dokonale. Navíc dokáže každou z postav, i těch vedlejších, nějak dovedně charakterizovat nějakým detailem, nejsou to jednorozměrné figurky. Technicky se mi moc líbily jízdy kamerou, zvláště nadhledy, a práce se světlem. Příběh samotný dokáže udržet napětí, scéna seance těsně před koncem je vrcholem filmu. Potěšily i závěrečné texty o tom, jak osudy těch kterých hrdinů dopadly. Ale přece jen větší dramatická linka chybí. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Reklama