Mnichov

Scénář: Eric Roth, Tony Kushner .. Steven Spielberg přišel v roce 2005 se dvěma výjimečnými snímky. První byl komorní adaptací klasické sci-fi knihy War of the Worlds, ten druhý právě vstupující do českých kin podle knihy Vengeance: The True Story of an Israeli Counter-Terrorist Team pojednávající o odplatě za teroristický útok na Olympiádě v Mnichově 1972, kterou ve scénář přetavili Eric Roth (Forrest Gump) a Tony Kushner (Angels in America). Od uvedení snímek provádí vlna nevole a to od všech zúčastněných stran a doprovází ji přívlastek kontroverzní a znovu také přívlastek nespielbergovské. Z mého (nestranného) pohledu se o nijak kontroverzní dílo nejedná a o slově „nespielbergovské“ se kromě toho, že je to hloupost, nebudu více vyjadřovat! Spielberg se k obecnému problému vztahu židů a Palestinců postavil někam doprostřed, neboť neodsuzuje přímo některou ze stran, spíše poukazuje, že část viny si nese každá strana zvlášť a rozběhnutý kolotoč nenávisti a vražd, dlouhý už několik století, jen tak něco nezastaví. A masakr sportovců v Mnichově, podobně jako jiné teroristické akce a protiakce jsou jen smutné kapitoly tohoto předlouhého příběhu. Tento konkrétní příběh sleduje osud skupiny vybraných agentů, kteří dostaly za úkol vykonat odplatu za olympijský masakr. V popředí příběhu se ocitá agent Avner, kterého velmi přesvědčivě ztvárnil Eric Bana, byť po herecké stránce nezaostává nikdo z onoho týmu. Režisérovo pojetí se opět soustředí na rodinné vztahy, které dává hodně do popředí, ať už hrdinovu rodinu, nebo vztahy ostatních k rodině a domovu. Samotné zpracování je fantastické, zejména brilantní je dobová výprava a stylizace. Spielberg se za léta obklopil týmem výtečných lidí, ať už je to kameraman, střihač, hudební skladatel, či produkční nebo trikový tým a na výsledku je to znát. Ze začátku velmi často používá záběry, v nichž se přes dobovou autentickou televizi dovídáme další informace a velmi dobře to navozuje pocit zasazení do doby sedmdesátých let. Poté, až nastoupí odplata zobrazuje každé město v jiném typickém barevném tónu. Nechybí vykreslení mnoha emocí a pocitů z vykonávané práce, ať už rozpaky před prvním zabitím, následující odhodlání po konečný pocit strachu a otázek, zda a jaký to celé mělo vlastně smysl. Mnohé scény nepostrádají výborně budované napětí a často jsou velmi syrové a realistické.. Film se mi velice líbil, jde o intenzivní zážitek jenž nutí k zamyšlení a jelikož se nejedná o film pro diváka, který se chce bezduše bavit, své místo má a jsem rád, že vzniknul. 95%. (08.02.2006)

Steven Spielberg po druhý krát vzdáva filmovú poklonu svojmu národu. Tento raz to ale nefunguje tak ako v prípade úžastného "Schindlerovho zoznamu" z roku 1993. "Mníchov" disponuje zaujímavým politickým námetom a i emocionálnou témou premeny osobnosti hlavného hrdinu. Ale zdalo sa mi to celé podané akosi neprehľadne. Miestami som nechápal, kto koho prečo zabil a aký zmysel to malo. Jedno som však pochopil, že s Mosadom sa nehodno zahrávať. *** (18.08.2008)

Pokojná atmosféra olympijských her 1972, byla v 05:00 narušena. Jedenáct jmen, jedenáct sportovců, kteří odjeli na olympiádu, se domů nevrátí. A světu je to úplně jedno...... . Ne však S.Spielbergovi. Nesnaží se dávat laciné odpovědi ani moralizovat, je na nás aby jsme schválili ( nebo neschválili) jednání Mosadu - vlastně samostatné skupiny kolem agenta Avnera. Nechybí ani globální pohled Palestinců na Izraelce a tedy zabývání se samou podstatou tohoto věčného boje. Myslím, že je to spíš politickej film, ale přikrytej dekou událostí, které následovali po této teroristické akci. Je nám vnucován pohled ,,jedné strany“, ale to je samozřejmé. Z pohledu filmu (a také událostí) je to ten důležitější. Je třeba ukázat, jaké to je zabíjet pro dobro země, že nic není zadarmo (peníze, svědomí) a že z lovců se může stát také lovná zvěř. Jinak 2 a půl hodiny uběhlo vcelku rychle, protože zajímavej děj doprovází pohodovej soundtrack a herecké výkony. Je to bezchybné filmařské řemeslo, bohužel na téma, které nemusí každého zaujmout. (24.09.2006)

Žádná popcornová zábava se tentokrát nekoná. Uznávaný režisér se tu z bezpečí akademického odstupu vyjadřuje k situaci, která se ubíjí v neuvěřitelném počtu postav a motivů. Po dlouhých letech se mi stalo, že jsem se u Spielbergova filmu nudil, že jsem nechtěl odhalovat, co přinese další scéna, další zauzlování děje. Olympijské hry v létě 1972 poznamenal teroristický útok, při němž našlo smrt jedenáct izraelských sportovců. Spielberg si nicméně všímá hlavně následné odvety, kterou na teroristy přichystala tajná služba Mossad. Počáteční přesvědčení ve správnost činu ale postupně nahlodávají otázky nad zaplacenou cenou. Právě otázek tvůrci pokládají až moc, ale příliš na ně neodpovídají. Takže leccos zůstává na divákovi, který se však (když to budu brát za sebe) zobrazovaného na plátně emočně ani jinak prakticky nezúčastňuje. Tempo se táhne, atmosféra je výborná jen občas, z filmu sálá chlad, herci se můžou přetrhnout, ale s nikým jsem nesoucítil, nikomu nefandil. Určitě to není zbytečný film, tvůrce opět dokázal svou režijní velikost, ale mě si nezískal. Prostě tohle není film, ke kterému bych se chtěl vracet. Uchvácen jsem byl tak akorát kamerou Janusze Kaminskiho, ale to už je ohraná písnička. Vím, že ty tři hvězdy vypadají s ohledem na to, kterým filmům jsem je v minulosti dal, hloupě, ale prostě takhle to momentálně se tímhle Spielbergem cítím. Mezi moje nejpříjemnější setkání s ním stále za posledních deset let patří Minority Report a Válka světů. Mnichov na ně bohužel (docela silně) ztrácí. (03.09.2010)

Jak tady čtu v komentářích o studenu a bezemočnu, nestačím si divit. Měla jsem z Mnichova přesně opačné pocity, rozdrásal mě jak Schindlerův seznam ne. A může za to především Eric Bana a proměna jeho Avnera z odhodlaného muže, který ví kdy, kde, za co a ve jménu čeho se exponovat, v unavenou, strachující se a pochybující trosku. Při vší skromnosti si myslím, že o TOM ten fim byl. (28.07.2006)