Obsahy(1)
Jan Werich a Miroslav Horníček jako ponocný a antoušek v legendární hře Osvobozeného divadla. Unikátní záznam zachráněný v archivu České televize... Slavná hra autorské dvojice Voskovec a Werich měla premiéru v roce 1935 a hrála se s velkým diváckým ohlasem. Autoři situovali příběh do prostředí chudinské noclehárny třicátých let, kam přichází starý herec a osazenstvo si společně zahraje hru inspirovanou životem slavného francouzského básníka Francoise Villona, buřiče a fanfaróna, který svými básněmi burcoval proti vrchnosti. V padesátých letech, když Jan Werich vedl Divadlo ABC, tento divadelní text oprášil. Partnera Jiřího Voskovce Werichovi nahradil Miroslav Horníček a společné jiskření v předscénách reflektovalo současnost nadcházejících let šedesátých. Vedle kvalitního herectví – Villona hrál O. Lackovič, Kateřinu J. Adamová, purkmistra V. Trégl, Filipa L. Kostelka a další, byl angažován také Orchestr Karla Vlacha, který hrál naživo Ježkovy písně "Hej, pane králi", "Potopa", "Svět na ruby" a "Proti větru". Premiéru v režii Jána Roháče měla inscenace na divadle v roce 1957, televizní záznam v režii Miloslava Zachaty pochází z roku 1960. Tento unikátní záznam byl v archivu ČST později rozstříhán. Znovu zrekonstruován i se slavnými forbínami Jana Wericha a Miroslava Horníčka byl v roce 1998. (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Keď boli na scéne Werich s Horníčkom, bola to veľmi dobrá zábava, keď neboli, bolo to o ničom. Škoda, že miesto Horníčka nebol Voskovec, s Werichom tvorili perfektnú dvojicu. Horníčka veľmi nemusím, Wericha naopak milujem. Ešte poznámka ku kvalite TV záznamu. Obraz bol dosť mizerný, dosť z toho boleli oči, ako si ich človek musel namáhať. Zvuk tiež nebol veľmi kvalitný, často tým zahuhňaným dialógom nebolo rozumieť. ()
Balada z hadrů je stejně jako většina her Jiřího Voskovce a Jana Wericha prakticky dokonalá. Ale já své hodnocení rozdělím na dvě. Za prvé samotná hra. Faktem zůstává, že nikdo asi neuměl psát tak trefně, ale přitom nenápadně o době či nešvarech povah lidí - člověk si musel leckdy domyslet sám na co dvojice naráží, a k tomu nadčasově. O to jsou hry cennější. Když k tomu přidáte celou sortu hereckých hvězd a skvělou hudbu, pak je na co se dívat. Hodnocení samo o sobě ale zaslouží i televizní záznam. Nedám nejvyšší počet hvězd jen proto, že bohužel je záznam velmi nekvalitní. Představitelům není často rozumět a pokulhává i obraz. Škoda, že podobně inteligentní narážky používá dnes jen Divadlo Járy Cimrmana a ostatní, pokud už se uchylují k politickým narážkám, tak pouze ve formě vulgárních urážek a obscéností. ()
Villonovy balady mi učarovaly už dávno, proto se mi asi líbila celá hra. Nejen forbíny a vtipy pánů Horníčka a Wericha (přestože právě to na sebe poutalo většinu pozrnosti). Celá Balada z hardrů byla krásná...mladá Bohdalka, správně sobecký smích Jaroslavy Adamové, úžasný pan Trégl ("Vy jste purkmistr? Jestli vy jste purkmistr, tak já jsem kružítko :D) a také Otto Lackovič, který mi sice do role Villona nejprve vůbec neseděl, ale ve výsledku byl opravdu skvělý. ()
Hra je oproti forbínám slabší, ale co není! Moudrost a genialita dvojice Jan Werich, Miroslav Horníček, je neskutečná, vůbec oproti dnešním "komikům" (chce to alespoň patery uvozovky). I ve hře je to především o nich, nelze jinak, ale možná je to částečně i kvalitou záznamu. Ten je dost špatný, přesto ještěže existuje alespoň takový! 90% ()
Tohle dílo dává lidem jednu naději, že pokud jej shlédnou, mají šanci poznat a pochopit, co je to laskavý hravý skrytý humor a um, .... povšimnout si, jak krásný jazyk my češi máme a že není třeba být hrubý a přitroublý, aby se ostatní smáli nebo co hůř- bavili a považovali oplzlosti a vulgárnosti to za humor. Tohle dílo je jedno z těch, které zůstalo nepřekonáno - alespoň jak já říkám :-) Tohle prostě můžu kdykoli a kdekoli. Jediné co mě velmi mrzí, že nemohu na tyhle pány zajít do dívadla a poděkovat jim za jejich díla...byla bych oddanou návštěvnicí. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Společně s hrou Těžká Barbora (1960) se jedná o nejstarší filmové záznamy divadelních inscenací v archivu ČT. (sator)
- Premiéra 31. 10. 1957, Divadlo ABC (Praha). (NinadeL)
Reklama