Balada z hadrů

Hra je oproti forbínám slabší, ale co není! Moudrost a genialita dvojice Jan Werich, Miroslav Horníček, je neskutečná, vůbec oproti dnešním "komikům" (chce to alespoň patery uvozovky). I ve hře je to především o nich, nelze jinak, ale možná je to částečně i kvalitou záznamu. Ten je dost špatný, přesto ještěže existuje alespoň takový! 90% (28.02.2020)

Před několika dny jsem zhlédl Těžkou Barboru, která byla relativně nudnou hrou zato však s geniálními forbínami. Balada z hadrů oproti Barboře vyniká i vcelku slušnou kvalitou hry, forbíny Wericha Horníčka opět netřeba komentovat, jsou nezapomenutelné. V poslední době pozoruji v různých médiích snahu Wericha zlehčovat či diskreditovat. Tato hra je ideálním protilékem a důkazem, že Werich byl velikánem přesahujícím svým nadhledem většinu lidí v naší malé zemi, byl symbolem minimálně dvou až tří generací. Můžeme o tom diskutovat, vést spory, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Jsem vděčen, že alespoň něco z jeho díla se zachovalo přes nepřízeň mocipánů na filmovém pásu...100% (06.06.2011)

Balada z hadrů je stejně jako většina her Jiřího Voskovce a Jana Wericha prakticky dokonalá. Ale já své hodnocení rozdělím na dvě. Za prvé samotná hra. Faktem zůstává, že nikdo asi neuměl psát tak trefně, ale přitom nenápadně o době či nešvarech povah lidí - člověk si musel leckdy domyslet sám na co dvojice naráží, a k tomu nadčasově. O to jsou hry cennější. Když k tomu přidáte celou sortu hereckých hvězd a skvělou hudbu, pak je na co se dívat. Hodnocení samo o sobě ale zaslouží i televizní záznam. Nedám nejvyšší počet hvězd jen proto, že bohužel je záznam velmi nekvalitní. Představitelům není často rozumět a pokulhává i obraz. Škoda, že podobně inteligentní narážky používá dnes jen Divadlo Járy Cimrmana a ostatní, pokud už se uchylují k politickým narážkám, tak pouze ve formě vulgárních urážek a obscéností. (29.10.2020)

Tyhle unikátní černobílé rekonstruované záznamy představení Divadla ABC jsou něco jako národní kulturní dědictví. Náš nejslavnější tvůrčí tandem Voskovec - Werich se tu reinkarnuje ve dvojici Jan Werich - Miroslav Horníček (Jiří Voskovec byl v té době již několik let v americkém exilu) a je to náhrada více než důstojná. Divadelní hra sama je v obrazech, kde nevystupuje výše zmíněná dvojice, trochu nudná (hlavně první půlhodinu nutno přetrpět), leč ve výstupech a především a autentických forbínách nově etablovaného páru jde o ryzí genialitu. Nevídaná životní moudrost, abnormální jazykový cit, ryzí humanismus (i humanitní vzdělání, jehož je obětí, jak říká v jedné narážce sám Werich) mistrů Jana Wericha i pana Horníčka. Je dobré si čas od času (hlavně pro srovnání s dneškem) tyto legendy české kultury připomenout... (01.10.2007)

Tohle dílo dává lidem jednu naději, že pokud jej shlédnou, mají šanci poznat a pochopit, co je to laskavý hravý skrytý humor a um, .... povšimnout si, jak krásný jazyk my češi máme a že není třeba být hrubý a přitroublý, aby se ostatní smáli nebo co hůř- bavili a považovali oplzlosti a vulgárnosti to za humor. Tohle dílo je jedno z těch, které zůstalo nepřekonáno - alespoň jak já říkám :-) Tohle prostě můžu kdykoli a kdekoli. Jediné co mě velmi mrzí, že nemohu na tyhle pány zajít do dívadla a poděkovat jim za jejich díla...byla bych oddanou návštěvnicí. (25.04.2011)