Obsahy(1)
Jan Werich a Miroslav Horníček jako ponocný a antoušek v legendární hře Osvobozeného divadla. Unikátní záznam zachráněný v archivu České televize... Slavná hra autorské dvojice Voskovec a Werich měla premiéru v roce 1935 a hrála se s velkým diváckým ohlasem. Autoři situovali příběh do prostředí chudinské noclehárny třicátých let, kam přichází starý herec a osazenstvo si společně zahraje hru inspirovanou životem slavného francouzského básníka Francoise Villona, buřiče a fanfaróna, který svými básněmi burcoval proti vrchnosti. V padesátých letech, když Jan Werich vedl Divadlo ABC, tento divadelní text oprášil. Partnera Jiřího Voskovce Werichovi nahradil Miroslav Horníček a společné jiskření v předscénách reflektovalo současnost nadcházejících let šedesátých. Vedle kvalitního herectví – Villona hrál O. Lackovič, Kateřinu J. Adamová, purkmistra V. Trégl, Filipa L. Kostelka a další, byl angažován také Orchestr Karla Vlacha, který hrál naživo Ježkovy písně "Hej, pane králi", "Potopa", "Svět na ruby" a "Proti větru". Premiéru v režii Jána Roháče měla inscenace na divadle v roce 1957, televizní záznam v režii Miloslava Zachaty pochází z roku 1960. Tento unikátní záznam byl v archivu ČST později rozstříhán. Znovu zrekonstruován i se slavnými forbínami Jana Wericha a Miroslava Horníčka byl v roce 1998. (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Hra je oproti forbínám slabší, ale co není! Moudrost a genialita dvojice Jan Werich, Miroslav Horníček, je neskutečná, vůbec oproti dnešním "komikům" (chce to alespoň patery uvozovky). I ve hře je to především o nich, nelze jinak, ale možná je to částečně i kvalitou záznamu. Ten je dost špatný, přesto ještěže existuje alespoň takový! 90% ()
V titulcích pořadu uvedeno: název V+W Balada z hadrů; režie Miloslav Zachata; divadelní režie Ján Roháč. ()
I přes nekvalitní filmový záznam je to nádherné divadlo... ()
To druhé V tam jednoznačne chýba. ()
Kdoví kolik Werich zaplatil divákům v hledišti za to, že se smáli každé větě kterou řekl. To je pak velká diskriminace vůči Voskovcovi jehož hláškám se nikdo nezasmál. Já bych se v této situaci cítila strašně méněcenná. 😠 ()
Mám ráda mistra Wericha,takže nemohu nedat plný počet * ! ()
Villonovy balady mi učarovaly už dávno, proto se mi asi líbila celá hra. Nejen forbíny a vtipy pánů Horníčka a Wericha (přestože právě to na sebe poutalo většinu pozrnosti). Celá Balada z hardrů byla krásná...mladá Bohdalka, správně sobecký smích Jaroslavy Adamové, úžasný pan Trégl ("Vy jste purkmistr? Jestli vy jste purkmistr, tak já jsem kružítko :D) a také Otto Lackovič, který mi sice do role Villona nejprve vůbec neseděl, ale ve výsledku byl opravdu skvělý. ()
samotné forbíny by zasloužili 5 hvězdniček (škoda nízké kvality záznamu) ()
Tohle dílo dává lidem jednu naději, že pokud jej shlédnou, mají šanci poznat a pochopit, co je to laskavý hravý skrytý humor a um, .... povšimnout si, jak krásný jazyk my češi máme a že není třeba být hrubý a přitroublý, aby se ostatní smáli nebo co hůř- bavili a považovali oplzlosti a vulgárnosti to za humor. Tohle dílo je jedno z těch, které zůstalo nepřekonáno - alespoň jak já říkám :-) Tohle prostě můžu kdykoli a kdekoli. Jediné co mě velmi mrzí, že nemohu na tyhle pány zajít do dívadla a poděkovat jim za jejich díla...byla bych oddanou návštěvnicí. ()
Dokonalá Werichovina! Forbíny jsou prostě mazec: ...čas si vymyslel člověk, aby věděl od kdy do kdy a co za to... a ...budou se dívat z jejich novověku na náš novověk - jejich středověk - takhle a budou říkat "no no no"... ()
Výborné představení spolu s těžkou Barborou. Škoda jen, že se nazachovalo více z her jako třeba Ceasar. Taky zub času ohlodal nahrávky, ale kouzlo Osvobozeného divadla je cítit stále, i když tu nestojí Jiří Voskovec, ale Miroslav Horníček a píše se doba konce padesátých let. O to je to pikantnější, když víte o jakou dobu se jedná. ()
Podobne ako Tezka Barbora: ked je na scene Werich s Hornickom - je to uzasne, ale akonahle odidu z javiska...uroven rapidne klesne. ()
Výborná divadelná komédia, kde pre cca hodinu typických dialógov Voskovca a Wericha je príhoda panfletu Francoise Villona a snaha o jeho odstránenie, ktorá vyplňuje tú druhú hodinu. Takže opäť tu máme vtipné hračky typu Quo vadis? Čo to znamená? Kam ideš? Do kina. A čo dávajú? Quo vadis? a hlboké úvahy nad relativitou času v podaní nezameniteľných komikov. ()
"Kdyby starší neměl házet, pak nemá smysl stárnout!" :D ()
Skutečně mě Werich fascinuje svými geniálními myšlenkami, to jak vysoké duchovní a společenské pravdy a skutečnosti dokáže sdělit zábavnou farmou která je ještě k tomu jednoduchá na pochopení (možná také díky několikanásobném opakováním což mi poměrně iritovalo:)) Celý příběh a vlastně i dialogy (myslím ve forbínách) mají jednoduchou kompozici a vlastně mi Werichův a Horníčkův rozhovor připomínal mámení... Jsem moc vděčný i za takhle ne moc kvalitní záznam. ()
Pravda - hra jako taková mne zas tolik (např. oproti Těžké Barboře) nezaujala, ale ani to nemůže ubrat byť jedinou hvězdičku z mého hodnocení. Těžko se mi hodnotí hra jako celek, protože jakmile přijdou na jeviště pánové Werich a Horníček, tak jde všechno a všichni ostatní stranou. Před podobné záznamy bych také dal varování, že po shlédnutí se mohou objevit deprese jednak z toho, jak vypadá satira a zábava dnes a jednak z toho, že se od vzniku hry nic nezměnilo. Nejen píseň "Hej pane králi" sedí na dnešní dobu, jako něco na hrnec. ()
Bohužiaľ, všetky Werichove hry na mňa pôsobia jediným dojmom - nejaká akože zápletka akože vznešená, početný ansámbl rozvíri vodu, a potom príde Ó Veľký a Múdry s nepresahujúcim pobočníkom (to si postráži, aby nepresahoval!) a strhne všetku pozornosť aj zásluhy na seba. Všetci ostatní sú blbci. A bez konca zvonec. Trochu málo - obzvlášť na dnešnú dobu. ()