Čtverec mizení

Fakt to nechápu, jeden skvělý herec vedle druhého, velmi dobrý režisér a taková příšerná nuda. Asi v tom bude nějakej háček a asi to bude pan Markov, který komedie uměl (Utopení doktora Mráčka, první Troškovy Slunce sena). ale dobrou detektivku nikdy nenapsal, jak jsem se letmo díval. Nebude to ani tím, že by do toho nějak zasahovaly straničtí funkcionáři a kromě pana Mixy tu díky bohu absentují i Pastorkové, Marešové, Švorcové (míním Václava, soudružka J nebyla tak tragická) a jiné stranicko-herecké neschopné kádry. Prostě když nemají hvězdy co hrát, nedá to dohromady ani pan Filip. Moc mne to zklamalo, navíc jsem měl pocit, že tu zápletku o pojišťovácích a autobazarech jsem viděl v paragrafech na kole. A jak mám pana Hanzlíka moc rád, tak na čerstvého absolventa práv se mi tady nezdá, ani líčením, ani hereckým pojetím, přitom nadšené mladíky umí zahrát a bylo mu 34, zase ne až tak moc. Prostě někde si něco silně nesedlo, nebo nebyl ani čas ani chut. (05.08.2019)

Sledujeme sice mírně průměrnou klasickou televizní kriminálku let osmdesátých. Jenže s dobrými herci a při nenáročné stopáži se dá taková detektivka snést. Mladý Jaromír Hanzlík je správně zapálený a my se dozvídáme, jak se i v socialismu dá podvádět s auty moc šikovně. Příliš mnoho se čekat nedá. Přeci jen to odhalení vraha bylo alespoň trochu překvapivé. (30.11.2020)

Malá česká televizní detektivka bez života v režii rutinéra Filipa mě probrala z transu až při závěrečném gagu v kadeřnictví, když se rozezpíval Karel Černoch spolu s hitem Kdo zůstal trochu kluk. Bývalo by bylo trochu zajímavější sličnou Maciuchovou párovat s Adamírou (tedy i před kamerou), ale scénář předepsal schůzky s Hanzlíkem a to byl kámen úrazu. (14.04.2010)

Tak nejdřív jsem si říkala, přímočará nuda doprovázená klasickou osmdesátkovou filmovou hudbou. A k tomu hustý, hodně hustý obsazení. Ale zhruba tak od půlky se to celkem svižně rozjelo. Musím říct, že Hanzlík byl naprosto bezchybný a ostatní, sakra, též. A ta rozehraná závěrečná hra u jednoho stolu, ta byla strhující. Skvělé herectví! Takže nakonec odcházím s velice dobrým dojmem z této nenápadné TV inscenace. (06.11.2011)

Tak bezživotnou detektivku jsem u Františka Filipa a při tomto obsazení nečekal. Ne zcela nezáludné vyšetřování vraždy – v komplikovaném rodinném prostředí (jež se dalo lépe vylíčit) – se ubírá slepými uličkami příběhových klišé, charakterových schémat a soustavně se špiní všudypřítomnou řečovou sedlinou. Místy se sice zdá, že se sami herci (alespoň někteří) snaží touto matnou substancí prodrat ke světlu, ale cosi je vždy stáhne do poslušného plížení. Snad to zavinil chapadlovitý scénář tehdy zřejmě již vyhořelého Markova nebo nevelkorysý prostor hodinové televizní inscenace, v němž se mnohé jen evidovalo a zaznačovalo, než skutečně vyprávělo a hrálo… (08.06.2017)