Anděl Páně

Po opravdu dlouhé době zase česká filmová (byť původně televizní a všemi atributy to dosvědčující) pohádka, o které jsem schopen říci, že se zařadí do zlatého fondu československých pohádek, reprizujících se cyklicky každý rok v čase okolo Vánoc. Milá pohádková atmosféra, sympatický hlavní hrdina - popleta (vynikající Ivan Trojan, bez něhož by pohádka klesla o mnoho řádů), spousta vtipů a dobrých nápadů, dobrý scénář, roztomile zpodobněné nebe... Škoda jen té očividné televiznosti - hrad pustý a prázdný, dvořané se dají při masových scénách skoro spočítat na prstech jedné ruky a triky ,,televizně" modré. Škoda... (27.04.2007)

Skládám poklonu Jiřímu Strachovi, který v pozemské části předvedl to, co schází většině českých filmů poslední doby (kromě scénáře) - totiž kvalitní filmové řemeslo. Jeho vizuální cítění (a řekla bych slabost pro historické reálie) by měli páni z Kavčích hor využít častěji a on sám by měl mít ambice natočit film přímo pro kina. Jirka Dvořák je prostě ďábel! (25.12.2006)

Dvojice domýšlivého anděla Petronela a poťouchlého čerta Uriáše se dokonale strefila do diváckého vkusu. Zvlášť v žánru, který to má u tuzemských diváků sakra obtížné. Česká pohádka je roky v přetěžké krizi, chybí pořádní autoři, páč se nedá furt přehrabovat v Němcové a dalších. Ač se jí scenáristka Lucie Konášová, která napsala velmi slušnou Dobrou čtvrť, nechala lehce inspirovat. Pak už ovšem pracovala na vlastní látce. Příběh je prostý, ovšem originální a plný laskavého humoru. Hoši tam nahoře zlobí, nezbedný anděl musí dolů na zemi, kde má za úkol do Štědrého dne napravit alespoň jednoho hříšníka. Stejně jako nahoře i dole čeká řada zářivých hereckých hvězd, mnohé musel režisér podle všeho prosit na kolenou, ale vyplatilo se, ač si hlavní krajíc logicky ukrajuje znovu totálně přesný Ivan Trojan. Zásadní pochvalu ale zaslouží Jiří Strach, který původně televizní pohádku protlačil do kin, poradil si s malým rozpočtem, dokonale se popasoval s rytmem vyprávění a je velká škoda, že se nenašel nějaký producent, který by látce věřil stejně jako on. Prostě by zmizel ten papundekl a vznikly pořádné kulisy. Každopádně berme, co máme. Ze země vydupaná radost. (23.07.2017)

Anděla Páně předcházela pověst velmi kvalitní pohádky, která se zařadí vedle starých osvědčených pohádkových klasik. Po shlédnutí musím konstatovat, že česká pohádková tvorba klesla opravdu hodně hluboko, protože Anděl Páně představuje jen lepší televizní průměr a na filmové plátno by ve skutečnosti nepatřil. Jde o pohádku se zjevně omezeným rozpočtem a se scénářem, který by potřeboval ještě dopracovat, protože obsahuje nikoliv zanedbatelná hluchá místa. Jsou to přesně ty momenty, jako když hlavní hrdinové putují zpátky do zámku poté, co je kouzlo přeneslo z vězení do vzdálené končiny. To si to tak šlapou, šlapou a nic se neděje, protože scénárista i režisér si evidentně dali šlofíka. Zuzana Kainarová je herecky nevýrazná a pár dalších kazů by se našlo, jenže je tu jedno zásadní ALE. Ivan Trojan v hlavní roli dokázal vyždímat z téhle šance maximum a jeho anděl Petronel je jednoduše neodolatelný. Navíc je hodně doplňován svým protikladem čertem Uriášem rovněž výborně ztvárněném Jiřím Dvořákem. Tahle dvojka přidává pohádce dobrých 30 %. Potěšilo mě také, že jsem konečně viděl živého Ježíška, kterého mi rodiče dlouhá léta zapírali. Celkový dojem: 65 %. (14.06.2006)

„No, já jsem věděl, že kradete, ale že tolik…“ Až při třetím zhlédnutí se mi konečně podařilo si tuhle pohádku pořádně užít. Ačkoliv právě s žánry jsem asi míval problém největší. Je to totiž dost netypická pohádka a tomu jejímu mixu s komedií jsem teprve musel postupně přijít na chuť. Za což může i pomalejší rozjezd. Nemyslím tím úplný začátek v nebi, který narážkami okamžitě začne „útočit“ na (spíše) dospělého diváka, ale ten přechod na zem. Naštěstí postupně podívaná začne nabírat solidní tempo a ke konci již šlape jako na drátkách. A dokonce nechybí i nějaké to malé dojetí, no uznejte sami…Anděl Páně stojí nejvíce na dialozích, hláškách (až překvapivě vysoká koncentrace), výtečném hereckém obsazení a skutečně fungující chemii mezi herci (především souhra dvojice Trojan a Dvořák je to, na co se film může naprosto s klidem spolehnout). Zvyšuji hodnocení o 1*. „Anděli, víš co vidím!?“ - „Vopovaž se to říct nahlas! Sotva se začneš napravovat, už by sis to pokazil..víš, že vidím to samý?“ (19.02.2008)