Královna Margot

Povedená filmová adaptace klasického díla světové literatury. Velké story o Bartolomějské noci, popravě Hugenotů, které vyplašilo protestanty v celé tehdejší Evropě. I v Praze se v důsledku zprávy panikařilo. A přitom svatba Jinřicha z Navarry a Margot měla být symbolem smíření a nových časů. Dumasův příběh se v hrubých obrysech drží dějinné osy, takže filmařům stačillo jen vytvořit obrazové hody, které nás vtáhnou do složitých intrik francouzského dvora. A to se povedlo dokonale. Kateřina Medicejská a její synové, toť dokonalá "famílie", řádně ujetá, totálně morálně rozvrácená. Král Karel IX.jest osamělý penaltový střelec, zničený svou matkou, Jindřich III. čekající, až Karel konečně umře, a matka Kateřina zabíjející všechny, kteří stojí jejím miláčkům v cestě. Dokonalostí dějin je to, že nakonec se králem stane Jindřich Navarrský, neboť Kateřininým dětem není přáno dlouho žít ani mít nástupce. To už ve filmu ale není. Velké příběhy se nemusí vymýšlet, život je píše sám. 85% (19.02.2015)

Zhruba ve chvíli, kdy pan bratr donutí říct Margot v katedrále "ano", mě v kině za krkem pošimral mráz, kterého jsem se do konce projekce nezbavil. Výborní herci v dobře napsaném příběhu (Dumasovu předlohu jsem četl a film je návodem, jak moderně a aktuálně přistupovat ke klasice), neuvěřitelně sugestivní Bregovicova hudba (funguje i na samostatný poslech) a Roussellotova kamera, no a skutečně naturalisticky podané výjevy z batolomějské noci, inspirované románem Roberta Merleho Mé dobré město Paříž (během nichž, pokud si vzpomínám, slabší jedinci opustili sál). Tleskám a říkám: Bravo! (05.03.2007)

Autorům filmového přetlumočení jedné z nespočetných próz Alexandra Dumase staršího se podařil malý zázrak. Aniž zcela překryli původní romantismus předlohy, odstranili větší část jejích slabin a dosáhli podstatně výše než např. tvůrci klasické adaptace TŘÍ MUŠKETÝRŮ z počátku šedesátých let. I když jejich Margot je oproti té původní poněkud idealizovaná, a to nejen ve vzhledu (viz WIKIPEDII), je zobrazena jako živá, zranitelná bytost, která si v mravně nevázané době zachovává základní mravní a lidské vazby (i když ne zcela konvenčně). Feministická reflexe, jež je v tomto pojetí určitě obsažena, je práva skutečnosti: tato žena byla intelektuálkou své doby. Ocenění scén, hereckých výkonů, kostýmních složek je nesporné. Mne osobně více zaujala zdařilá milostná scéna z úvodu filmu mezi královnou a neznámým hugenotem při jednom z mnoha jejích výletů do pařížských ulic - určitě se vyrovná obdobným scénám v POSEDLOSTI. Pozorný divák je v každém případě odměněn nevšedním zážitkem a hlubokými, trvalými dojmy a vzpomínkami. Je to málo? Je to víc než mnoho. (28.08.2007)

Film, ktorý len robí dobré meno historickým filmom, predovšetkým tým európskej produkcie. Všetko je ukazané veľmi autenticky, krv strieka každú chvíľu a kopy mŕtvych sa nedajú spočítať. Výprava možno nie je až natoľko opulentná, jej drobné nedostatky však veľmi dobre prekrýva kamera. Po kostýmovej stránke však musela byť snímka nehorázne nákladná a i keď sa hlavná kostymérka Moidele Bickelová právom dočkala Cézara, triumf v podobe Oscara jej ušiel. Ako už bolo povedané herci hrajú naozaj s úžasným nasadením a svoj koncert tu predvádza hneď niekoľko osobností. Výborná Isabelle Adjani mi svojou krásou a charakterom postavy pripomenula Monicu Belluci v Malene, rovnako úžasní sú tiež predovšetkým Virna Lisi (Katarína Medicejská), Daniel Auteuil (Henrich Navarský) a Jean Hugues Anglade v úlohe Karola IX. Film je veľmi zvláštne vygradovaný. Pomyselne vrcholí už prakticky na začiatku v slávnej ,,nočnej scéne" , nasleduje akési vydýchnutie a veľmi pôsobivých posledných 20 minút. 4.5* (14.02.2009)

Úžasně syrový francouzský historický velkofilm odehrávající se na pozadí vyvraždění hugenotů (kalvinistů) v historickém mezníku Bartolomějské noci. Tenhle filmová adaptace světoznámého románu francouzského klasika Alexandra Dumase staršího má (stejně jako drtivá většina jeho románů) silně autentickou dobovou atmosféru - ten filmový obraz plný násilí, vražd, otrav, smilstva, incestů, narušených a pokřivených vztahů, intrik a zrad, blazeovanosti, dekadentního úpadku... Až se sama nabízí dnes tak často slýchávaná fráze ,,obraz jako ze středověku", napsat tohle by byl však těžký omyl... (Středověk coby historické období končí někdy koncem 15. století v době velkých objevných cest do Indie a za oceán, rok 1572, kdy k osudným událostem došlo, přináleží již k novověku.) Je to symptomatické, ponurá doba nebyla tak daleko obdobným mezním časům v dějinách naší civilizace daleko mladšího data (osobně mi to připomíná mafiánské ságy z Ameriky 20. a 30. let, celý ten systém pokrevních pout a rituální smývání jejich pošpinění krví). Filmový obraz mladé královny Margot, ženy cílevědomé a jak se později ukáže, věrné až za hrob (a to hned několika mužům) nabývá jasné kontury skrze umně rozpracované zdroje motivace, psychologické hloubce postavy (a jejímu vývoji od ,,coury" v morálně etablovanou lidskou bytost) a v neposlední řadě i hereckému výkonu Isabelle Adjani (to platí obecně o celém snímku a většině rolí). Struktura vztahů a postav je mimořádně složitá, platí však, že divák se postupem času dokáže dobře zorientovat, košatý scénář je ke konci až překvapivě střízlivý. Autenticky a efektně vypadá celá mizanscéna, výbornou práci odvedli kostyméři, velmi efektivně fungoval kompars a zalidnění scény vždy vytvářelo hutný a homogenní dojem... Díky nádhernému a silnému filmu Patrice Chéreauho dospěje divák k poznání, že Bartolomějská noc nebyla jen šíleným masakrem protestantů v hradbách Paříže (a později i jinde), ale i osobní tragédie mnoha z účastněných hráčů partie, jež nakonec smetla i je... (18.12.2007)