Královna Margot

Královna Margot je jedním z mých nejoblíbenějších historických filmů, který vládne svými kostýmy, velkolepou výpravou, vynikajícím scénářem, výběrem herců a parádní hudbou Gorana Bregoviče. Isabella Adjani je nádherná, její bratři odporní, král Karel doslova smrdí z plátna, lokace a atmosféra věrny své době, celkově se mi film líbil natolik, že ani neřeším, nakolik se liší od historických skutečností. Beru to tak, že to napsal Dumas st. a tvůrci látku podle něj zpracovali. Učinili tak po svém, syrově, drsně, realisticky a velice zajímavě. U Medicejských to byla vždycky divočina a co se týče Bartolomějské noci, tedy pouliční války křesťanů s protestanty, to musel být masakr, který si jen těžko dokážeme představit. Koho film minul a má zálibu v historických snímcích, tomu jej vřele doporučuji. S přáteli jsme na něm byli v roce 1994 v kině Vesmír a sebral nás tak, že jsme na něj šli následující zase. Všichni. Bylo nás tenkrát pět. :) (24.01.2019)

Úžasně syrový francouzský historický velkofilm odehrávající se na pozadí vyvraždění hugenotů (kalvinistů) v historickém mezníku Bartolomějské noci. Tenhle filmová adaptace světoznámého románu francouzského klasika Alexandra Dumase staršího má (stejně jako drtivá většina jeho románů) silně autentickou dobovou atmosféru - ten filmový obraz plný násilí, vražd, otrav, smilstva, incestů, narušených a pokřivených vztahů, intrik a zrad, blazeovanosti, dekadentního úpadku... Až se sama nabízí dnes tak často slýchávaná fráze ,,obraz jako ze středověku", napsat tohle by byl však těžký omyl... (Středověk coby historické období končí někdy koncem 15. století v době velkých objevných cest do Indie a za oceán, rok 1572, kdy k osudným událostem došlo, přináleží již k novověku.) Je to symptomatické, ponurá doba nebyla tak daleko obdobným mezním časům v dějinách naší civilizace daleko mladšího data (osobně mi to připomíná mafiánské ságy z Ameriky 20. a 30. let, celý ten systém pokrevních pout a rituální smývání jejich pošpinění krví). Filmový obraz mladé královny Margot, ženy cílevědomé a jak se později ukáže, věrné až za hrob (a to hned několika mužům) nabývá jasné kontury skrze umně rozpracované zdroje motivace, psychologické hloubce postavy (a jejímu vývoji od ,,coury" v morálně etablovanou lidskou bytost) a v neposlední řadě i hereckému výkonu Isabelle Adjani (to platí obecně o celém snímku a většině rolí). Struktura vztahů a postav je mimořádně složitá, platí však, že divák se postupem času dokáže dobře zorientovat, košatý scénář je ke konci až překvapivě střízlivý. Autenticky a efektně vypadá celá mizanscéna, výbornou práci odvedli kostyméři, velmi efektivně fungoval kompars a zalidnění scény vždy vytvářelo hutný a homogenní dojem... Díky nádhernému a silnému filmu Patrice Chéreauho dospěje divák k poznání, že Bartolomějská noc nebyla jen šíleným masakrem protestantů v hradbách Paříže (a později i jinde), ale i osobní tragédie mnoha z účastněných hráčů partie, jež nakonec smetla i je... (18.12.2007)

Dumasovy předlohy se film drží jen velmi volně, to mu však neubírá na působivosti, syrová atmosféra diváka vtáhne do děje a to nejen ve scénách Bartolomějské noci (i když ty asi patří k vrcholům snímku). Absolutorium si zaslouží výkon Isabelle Adjani, které věřím každé gesto, o jejích četných půvabech nemluvě. Velmi slušně své role zahráli i D. Auteuil jako Jindřich Navarrský a J. H. Anglade coby Karel IX. (14.10.2007)

Povedená filmová adaptace klasického díla světové literatury. Velké story o Bartolomějské noci, popravě Hugenotů, které vyplašilo protestanty v celé tehdejší Evropě. I v Praze se v důsledku zprávy panikařilo. A přitom svatba Jinřicha z Navarry a Margot měla být symbolem smíření a nových časů. Dumasův příběh se v hrubých obrysech drží dějinné osy, takže filmařům stačillo jen vytvořit obrazové hody, které nás vtáhnou do složitých intrik francouzského dvora. A to se povedlo dokonale. Kateřina Medicejská a její synové, toť dokonalá "famílie", řádně ujetá, totálně morálně rozvrácená. Král Karel IX.jest osamělý penaltový střelec, zničený svou matkou, Jindřich III. čekající, až Karel konečně umře, a matka Kateřina zabíjející všechny, kteří stojí jejím miláčkům v cestě. Dokonalostí dějin je to, že nakonec se králem stane Jindřich Navarrský, neboť Kateřininým dětem není přáno dlouho žít ani mít nástupce. To už ve filmu ale není. Velké příběhy se nemusí vymýšlet, život je píše sám. 85% (19.02.2015)

Tak ako sú teraz prieky medzi náboženstvai kresťanstva a islamu, si v rannom novoveku vystačili sami kresťania, keď kvôli tomu, či bol niekto katolík alebo protestant (vo Francúzsku hugenot), sa dokázali navzájom vraždiť. Náboženstvá téma na pozadí je fajn, tá na popredí však tvorí historický chaos s množstvom postáv, množstvom rýchlointríg a nezaujímavých dialógov. Scenáristicky je to zasa nevychytané. Celé dokopy ma to príliš nebavilo a častokrát nudilo, k čomu dopomohla aj premrštená stopáž. (06.02.2021)