Manželské etudy po dvaceti letech

Škoda, že ne všechny seriály, které momentálně vznikají nejsou stejně kvalitní. Pravda, nemůžeme Manželské etudy házet do jednoho pytle s Ordinacemi, Poutami a podobnými hrůzami, které na nás chrlí české televizní stanice, každopádně tohle je opravdu jeden z mála původních českých seriálů, který je fakt dobrý. Skvělá sonda do manželského soužití. Je to sice už delší dobu, co jsem to viděla, ale ten pan umělec fotograf, co měl ateliér v tý Américe, jak tam před ním pěstovali tu marjánku a nad ním lítaly ty helikoptéry... no tak toho budu videt do srmti:-) (17.08.2007)

tak ze začátku mě ta až tak nezaujalo,ale po čase jsem si všimla že je velmi zajímavé sledovat jeden a ten samý pár po svatbě a pak po 20 letech..ale určitě nikdy nezapomenu na 5.díl ve kterém na konec zemře dcera nevzpomenu si na jméno její matky...velmi silný příběh..5 hvězdiček zaslouženě a to jsem nejdřív chtěla koukat na něco jinýho a říkala jsem si že to bude asi dobrá blbost (28.08.2008)

Na startu stálo šest pečlivě vybraných dvojic, které si právě před kamerou v budově Národního výboru řekly ANO. Potom už následoval manželský (většinou ne moc dlouho) život, který zvídavá kamera zachytila s neúprostnou přesností. Najvíc mě zaujalo zachycení toho, jak lidé slyší jenom to, co chtějí (ONA: Řekla jsem mu, že si už nikdy nesedne na motorku, protože jinak od něj odejdu. ON: Ona to nemyslí tak, že bych měl přestat závodit, jenom chce, abych si teď na chvíli odpočinul). Takhle nějak si představuju reality show, protože nikdo se nevydrží pětadvacet let přetvařovat. Jsou to skutečné příběhy skutečných lidí o vývoji vztahů mezi nimi. Vše je navíc natočeno brutálně syrovým způsobem. Má to neuvěřitelnou vypovídací hodnotu o žijících lidech. (08.12.2008)

Tenhle báječný cyklus bych pouštěl zejména osmnáctiletým holkám. Nedávno jsme měli třídní sraz: mé třicetileté exspolužačky z veliké části mají děti, jsou nešťastné a hlásí: "Já jsem s ním jenom kvůli malé". Případně: "Už spolu nejsme. Teď sama neuplatím byt." V pořadech paní Třeštíkové by si mohly vzít veliká ponaučení a ani na chvíli by se nenudily. (21.08.2010)

Helena Třeštíková měla skvělý nápad. Ještě štěstí, že netočila o naší rodině. To by pak nebyl dokument, ale hotový román na pokračování. Měla jsem mylný dojem, že všechny díly budou stejné, ale nebyly. Doufám, že si taky za dvacet let budu moci položit otázku: "Čeho jsem vlastně dosáhla?" a "Mohla jsem něco udělat jinak?" Uvidíme jaká bude moje odpověď. (16.12.2008)