Reklama

Reklama

Nedovolili jim spolu žít. Nemohli jim však zabránit společně zemřít... Příběh tragické lásky korunního prince Rudolfa Habsburského k baronese Marii Vetserové. Rudolf, který hledal zapomnění na své manželství bez lásky s belgickou princeznou Stefanií v nesčetných milostných avantýrách, který se marně pokoušel prosadit ve zkostnatělém Rakousku-Uhersku pokrokovější ideje, a byl proto v neustálých sporech se svým otcem, císařem Františkem Josefem, našel v lásce k mladičké, nevinné Marii nový smysl své existence. Poprvé v životě skutečně miloval a byl odhodlán vybojovat si právo na život s milovanou ženou navzdory všem a všemu. Brzy měl však poznat, že následník habsburského trůnu má před sebou jen jednu možnou cestu: tu, kterou mu určila odvěká (a v 19. století ještě zdaleka neměnná) tradice… (Česká televize)

(více)

Recenze (49)

argenson 

všechny recenze uživatele

O tomhle Mayerlingu už jsem hodně četl, poslední dobou jsem navíc náhodou narazil na víc filmů Terence Younga, o to většího zklamání jsem se dočkal. Případ Mayerling nabízí zvraty nabité historické drama i vášnivý milostný příběh, všechno se tu ale odehrává jenom tak trochu a jako, navíc často s dialogy dost o ničem. K tomu již zmíněné historické nepřesnosti. Takže co nám zbývá? Vpravdě luxusní mezinárodní casting, ten stojí za to a na to byl pan Young specialista. Ovšem i tady to dostává trhliny ve vhodnosti obsazených typů. Takže kdo mě bavil, byla snad jenom Ava Gardner jako císařovna Alžběta, na tom ale má zásluhu i nádherný dabing Elišky Balzerové. Mrzí mě to, ale i když jsem velký milovník historie, tenhle Mayerling kolem mě prošuměl celkem bez většího požitku. ()

Han22 

všechny recenze uživatele

Jak to dopadne když Britové a Francouzi v čele s bondovským režisérem točí film o rakouském mocnářství? Vznikne historický film stylu který absolutně nesnáším. Překrásná výprava, kostýmy, kamera, hudba, lidé a pod tím nic. Jen brutálně přeslazená červená knihovna, které sice nechybí slavní herci, ale je to příšerně přeromantizované, nudné a kromě pár náznaků se o době a zemi kde se to odehrává skoro nic nedovíme. Ženatý znuděný princ se zamiluje do mladé dívky a protože jim otec císař brání aby byli spolu tak SPOILER spáchají sebevraždu KONEC SPOILERu. Navíc si to komplet vytírá zadek s historií (Rudolf se nezabil z nešťastné lásky) a to včetně vzhledu postav. František Josef byl plešatý vousatý děda, tady má hlavu plnou vlasů. Totéž byl nepříliš pohledný Rudolf (zde fešák s knírkem) a Marie byla obtloustlá černovláska s odulým obličejem, ne křehká blondýna. Prostě hloupá pohádka. ()

Reklama

blackrain 

všechny recenze uživatele

Kolem smrti Rudolfa Habsburského, korunního prince, je spousta záhadných okolností a lidé takové záhady milují. Ví se zcela určitě, že se Rudolf zabil i se svou milenkou Marii Vetserovou 30. ledna 1889 v loveckém zámečku Mayerling. Podle něhož se film právě jmenuje. Díky filmu si můžeme udělat jakousi představu o osudu Rudolfa Habsburského. Ovšem milovníci historie z něho nebudou zrovna skákat nadšením tři metry do vzduchu. Omar Sharif je sice hodně charismatický herec, samozřejmě na tom má největší podíl jeho původ,ale na roli Rakušáka se zrovna moc dobře nehodil. Působil až příliš exoticky. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Historická romance, plná velkých hereckých hvězd a opravdu krásných známých melodií, řádně roztahaná. Drama je to jen poslední minutou. Osobně mě potěšila zejména účast skvělého Jamese Robertsona Justice v roli waleského korunního prince Edwarda, kterého velmi dobře nadaboval Jiří Zahajský (dabing ČT 1998), film viděn z poloviny v dabované a z poloviny v originální (velmi jednoduché) anglické verzi. Snímek plný půvabných žen, z nichž nejkrásnější (a zároveň nejsvlečenější) je blonďatá Rudolfova milenka (nikoliv Deneuve). ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Rudolf měl svou alternativu - budoucího následníka trůnu Františka Ferdinanda nebo praprastrýce Jana z Merana; ti také usilovali o své lásky, ale obešli se bez syfilidy a smířili se s následky tzv. mesaliance. Rozumné přístupy k feudální veteši se začaly uplatňovat až ve XX. století. Ale ani to neřeší rezidua této veteše. Rozumnou formu monarchie naznačuje Skandinávie nebo např. Nizozemí, které bylo sto let řízeno ke všeobecné spokojenosti - v klidu a pohodě - ženami. ()

Galerie (43)

Reklama

Reklama