Pokojný bojovník

Hodnou chvíli po skončení závěrečných titulků jsem seděla v naprostém klidu, tichu a tmě a nechávala v sobě film doznívat. Čistý střed. Všechno má svůj důvod a já se vší pokorou přijímám bojovníkovo poselství s nadějí, že i já se jednou naučím žít tady a teď. Protože obyčejné chvíle neexistují. (01.01.2011)

Jasně, že to má myšlenku a zásadní poselství. Už od dob Mňágy přeci víme, že i cesta může být cíl. Ale tady to na mě působilo strojeně, samoúčelně, a navíc stejně tak přirozeně, jako kdyby gymnasté ve skutečnosti doopravdy v tělocvičně trénovali za tmy. Zdejší hodnocení se mi proto zdát býti poněkud přehnané, poněvadž přítomnost samotného moudra z filmu přeci automaticky nedělá téměř osmdesátiprocentní flák, nemyslíte? K tomu je potřeba nějaká duše, která tu tedy zatraceně schází... (08.03.2012)

Vše za mě vystihla uživatelka Květula, já jen doplním drobný spoiler: nevýhodou filmu je, že odpověď na palčivou otázku, kterou si kladete už od "skoku" na střechu, se na konci nedozvíte. Vrátka jsou otevřena nekonečně mnoha teoriím a každý z nás může vymyslet vlastní jméno pro Nicka. Nicméně, v hloubce myšlenek filmu je to zcela nepodstatný detail. Protože nejde o to, kdo je "onen muž", ale kdo jsme my a co si z tohoto filmu odneseme. Jen toho mentorování bylo na můj vkus trochu moc a několik myšlenek zavánělo čímsi, co nevoní. (09.08.2012)

Toužit je víc, nežli mít, sloužit lidem okolo je více, nežli je převyšovat, cesta je skutečný smysl života, nikoliv cíl, pro který ji podnikáme... Všechno jsou to pravdy a moudrosti, které stojí za zamyšlení a které člověka napdají vždycky, když ho nemoc, úraz nebo kriminál donutí stanout, zastavit se a usebrat. Jenže zde je to všechno sdělováno natolik akademicky, jako z nějaké příručky pro život, že se to chvílemi nechce poslouchat; namísto, aby to člověku bralo dech. Škoda. Nick Nolte jako vymyšlený dědek byl skvělý. (27.12.2012)

Velice silný film, který se věnuje sportu, sebeovládání čistotou duše a mysli. Není ale tak dobrý jako "Obávaný bojovník" protože prvky vychodni filosofie je těžko aplikovatelna na západní sport. Nebo spíše pro nás méně uveritelna. Presto se mi film opravdu líbil. Byl dobře natočený a scénář, na kterem asi nejvíc záleželo se podle mého povedl. Herecké výkony také nebyli k zahození. Za mě 80% (24.10.2012)

Tradiční šablona, která byla omleta ve všech možných i nemožných sportovních filmech. Povinné filozofování je na poněkud vyšší úrovni, než běžně, herecké výkony patří ke špičce v rámci žánru. Značně patetické, přesně tak, jak se to Američanům líbí. Žádné velké přemýšlení, když už by to náhodou k němu sklouzávalo, ujme se role pohotového průvodce hlavní hrdina a i těm lehce retardovaným divákům sdělí, k jaké podnětné myšlence měli dojít. Na to americké nabouchávání všeho rovnou do hlavy, bez potřeby zapojit IQ, či fantazii, jednou lidstvo pojde. (06.07.2011)

Film začal hustým nášupom a to ja milujem ! Už v 20 . minúte som bol rozbombardovaný a hlavou sa mi honili myšlienky ako víchor , že či má zmysel všetko to , čo doposiaľ robím a robil som . Asi začnem obchádzať o tretej v noci lokálne benzínky . Take out the thrash ! alebo Vyprázdni svoju nádobu ! ako zvykol vravievať Bruce Lee . Spojitosť čisto náhodná ??? Hoci Sokrates hovorí Millmanovi aby sa nenechal ovládať emóciami , ja sa nechávam , som z tohto filmu na sračky ! A okrem toho mu ešte povedal , že emócie sú nám prirodzené , ako zmeny počasia takže môžem byť posratý koľko len chcem . Veľmi sa mi páčilo Danove poznanie , kedˇ šlapali na kopec , aby mu ukázal kameň a on si v tom uvedomil , že to cesta nám prináša šťastie , nie cieľ , no a ten šutrák mal tvar kundy , dobré , že ? A kedˇ som už pri tých kundách , tak Amy Smart vyzerala v tomto filme naozaj sexy ! No a ja nemôžem inak , len za plný , pretože ja tieto inšpiratívne filmy žerem . Idem si zamakať teraz . (24.08.2010)

Cítím velký potenciál, co se týče knihy a se zájmem po ni sáhnu. Tolik na úvod. Snímek samotný není rozhodně špatný, ale zůstal (čistě podle mého subjektivního názoru), tak nějak na půl cesty. Snad nejmarkantnější je to v úplném závěru. Místo citlivého přístupu a přímo se nabízejícímu „obyčejnému“ zakončení, jsme svědky (tolik častému) americkému „srdceryvnému“ patetismu, který ve výsledku kazí dojem z minut předcházejících. Přičemž nejde o samotnou scénu jako takovou (ostatně příběh se honosí přívlastkem- „podle skutečné události“) a není tedy jediný důvod věřit, že tomu ve skutečnosti bylo jinak. Problém (a moje výhrada) se týká pouze následného způsobu provedení (natočení) závěreč. scény. Možná to vyzní krutěji, než si samotný snímek zaslouží, ale....myšlenka tentokrát o dost předčila následné zpracování. Nutno dodat (byť to možná ze snímku není zcela patrné (ikdyž určité náznaky nelze upřít), myšlenka nemyšlenka(byť odproštění se od všech nepatřičných a mysl vyrušujících elementů je zcela na místě), bez skutečného zápalu a tolik potřebné dřiny, která sakra bolí, kýženého výsledku nelze dosahnout. Tohle jednoduše nejde ošidit! Ještě jednu (pro mě podstatnou výhradu) mám ke snímku a to sice samotnému výběru hlavního hrdiny. Teď nemám tak na mysli ani samotný herecký projev. Cvičení na kruhách patří k fyzicky nesmírně náročné disciplíně. Potřebujete obrovskou sílu (nejen v pažích). S tím souvisí moje výtka k muskulatuře hlavního hrdiny. Je mi jasné, že tvůrci potřebovali především herce. Nicméně určitě se dalo dojít k lepšímu kompromisu (ne nutně si totiž člověk vždy musí asociovat spojení, které přímo nesnáším – velké svaly=malý mozek). Ty rozdíly (v postavě(ách),kdy kamera zabírá hlavního hrdinu v detailech a následně samotné cvičení (kdy se jedná o dvojníka), se na mne nezlobte, jsou do očí bijící a působí jako dosti rušivý element. P.s. nicméně přes všechny ty výhrady, kterými jsem snímek doposud zasypal, musím chtě nechtě přiznat určité příjemné překvapení. To bych, přiznávám, od člověka, který natočil Jeepers Creepers nečekal. Nutno podotknout, dalo by se to natočit určitě horším způsobem, na stranu druhou: zcela jistě i lépe a naprostý SOUHLAS: „smrt sama o sobě není smutná. Smutné je, že spousta lidí ani nežije“. Jak pravdivé a výstižné! Ještě bych za sebe dodal. Důležité je smířit se sám se sebou. Možná to zní jako navrčená fráze, ale je to začátek a podstata všeho....nicméně to není nic nového a rozhodně to není zásluha tohoto filmu. 3+1/2* (06.07.2011)

Přiznám se, že miluju filmy jako tento - takové, které zkrátka mají co říct a dokáží inspirovat k lepšímu životu. Pokojný bojovník není jen film o síle přítomného okamžiku, ale je to film o vnitřní síle člověka a o životní cestě, na které můžeme narazit na zdánlivě nepřekonatelná úskalí, ale měli bychom pamatovat, že ve skutečnosti jsou to právě ta úskalí, které nás mnohdy dokáží navést správným směrem a nakonec nikdy nejsou nepřekonatelná. Film nabízí velkou spoustu drobných mouder, které se ve výsledku propojují v jednu životní filozofii. Co mi ale udělalo o to větší radost, je fakt, že tuhle tématiku zpracovává hodně kvalitně (včetně hereckých výkonů), bez zbytečných klišé a okatého podsouvání názorů divákovi. Často mě totiž mrzí, že filmy, které mají podobná skrytá moudra, jsou mnohdy zpracované tak, že je každý sebemenší cynik šmahem odsoudí, a to je škoda. Proto jsem měla radost, že Pokojný bojovník jen stěží spadá mezi podobné béčkové filmy. Rozhodně se zařadil mezi tituly, ke kterým se vždycky ráda vrátím. ~(4,7★)~ (15.02.2019)

Podľa Nolteho postavy sú asi všetci profesionálni športovci blbci (podľa filmu "pitom"), pretože neprešli jeho špeciálnym psychotréningom. Zaujímalo by ma, či by pod vplyvom jeho ezoterických múdier vyhral Djokovič Wimbledon. Ale možno mu Boris Becker hovorí to isté, neviem. (18.07.2015)

Líbila se mi myšlenka snímku a poselství, které se pokoušel svým divákům předat. Nicméně, zpracování bylo tak strašně zlé, že jsem po celou dobu musel se snímkem svádět mnohem těžší boj, než sváděl hlavní hrdina, abych to celé tak nějak dovedl akceptovat a netrpěl jsem. Stálo mě to obrovskou porci sebepřemáhání. Je to opravdu strašná škoda, že jsou do snímku podobného obsahu obsazeni nesmírně nesympatičtí dementi, kterým člověk nevěří ani úd mezi nohama. Neskutečný problém jsem měl zejména se všemi členy gymnastického družstva. Bylo mi z nich fyzicky zle. S velkým učitelem benzinkářem, který sotva udýchal chůzi a mluvení, to také nebyl nejlepší tah. Myšlenka byla opravdu pěkná, sem tam zazní pěkné moudro, které zřejmě není pro většinu populace nikterak objevné, ale proč si jej neposlechnout znovu v malinko novém kabátě. Dokonce snímek má potenciál působit na svoje diváky i trošku motivačně. Jediným soupeřem v jeho plnohodnotném vyznění je si snímek sám. Strašná škoda. Nepůjdu přes dvě hvězdičky, protože mi zde strašná spousta věcí zásadně vadila a opakovaně mi dost narušovala zážitek. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (10.03.2017)

Podle mého názoru toto není vůbec film o sportu, jak si tu hodně lidí myslí. Tento film je jen prostředkem předání určitého vědomí a informací. Je to dokonalé ztvárnění toho, jak by lidé měli začít přemýšlet a jak by měli žít své životy. Asi jsem nikdy neviděla film, nad kterým je třeba se zamyslet nad vlastním životem více než tady. "Teď a tady" :-)) (21.08.2012)

Uznavám takýchto príbehov sme tu mali už veľa, dokonca tento je miestami naivný, filmovo nie veľmi dokonale spracovaný - avšak je niečim zaujímavý. Životné pravdy, osudy ľudí, mystery, psycho... Tento film má myšlienku, a aj keď nejazdí na hlavnej "koľaji", pretože je akoby réžiou potlačená do zadných radov, plinie. A to je to podstatne - všimnúť si to a zamyslieť sa nad tým, čo chcel autor naznačiť. Vážne neviem či som tento snímok pochopil správne, ale opäť ma dostal film štýlu fylozoficko - psychologickej analýzi duše človeka... 9/10 (12.02.2008)

Nechci shazovat moudra vyřčená ve filmu, celkem se s nimi ztotožňuji, ale tohle zkrátka ne vždy stačí pro kvalitní film (v tomto případě zpracování knihy o skutečném příběhu gymnasty, který se po nehodě zotavil a zabojoval o to, co miloval). Na americké poměry se však stále jedná o příběh vyprávěný ne zcela standardním způsobem a navíc v něm v roli mentora (téměř ve stylu pana Miyagiho ze snímku The Karate kid) ztvárnil výborný Nick Nolte. Tak proč ne.. 3,5*. :) (08.06.2011)

The journey is what brings us happiness, not the destination. Zavřu oči. Ustálím tok myšlenek. Neuspořádaný proud. Ty chaotické peřeje, co dennodenně určují, kterým směrem se vydám. Klidná hladina. Věci se vyjasňují. Nevýznamné myšlenky klesají ke dnu, ty podstatné vyplouvají na povrch. A já mám přehled. Zní to naivně? Zní to směšně? Fakt, jak to zní, nevnímám. Ten klesá ke dnu. Závist. Přál bych si jednou nemoci usnout. Vstát a vstoupit do černé venkovní tmy. A v té temnotě se nechat oslnit neonovým světlem zapadlé benzínky. A vstoupit tak nevědomky na cestu vnitřního poznání. Učebnicový příklad výhry obsahu nad formou od druhé poloviny chytá za srdce a při majestátním závěru Vám ho vytrhne z prsou. A vy se díváte přímo sami na sebe. Opakovaná projekce zatlačila neuspokojený dojem prvního zhlédnutí a má mysl se mohla plně soustředit na děsivě hluboké filosofické podkreslení. V pravém slova smyslu, neboť pokud se právě neodehrává, stejně slídivě doznívá v hlavě a mizí až během nástupu další. Není to něco, co by mi změnilo život. Jen se mi líbí myšlenka, že by mohlo. Ještě si s ní pohraju. A skončím s ní, až si přečtu knihu. "Where´re you?" "Here." "What time is it?" "Now." "What´re you?" "This moment." Nejlepší soundtrack z filmu 90% (27.02.2013)

Taky bych chtěl umět žít přítomností a užívat si cestu životem, ale když nemáte velké životní cíle, kterých se tzv.pokojně můžete vzdát, je o trochu těžší užívat si každodenní realitu. Abych plně docenil sílu tohohle filmu, musel bych být o trochu méně prázdnou nádobou...možná trochu smutné, ale já jsem s tím smířený a mám pokoj v duši:) Jinak film je to skvělý, ale na jeho poselství jsem měl pocit, že koukám z okna kolem projíždějícího vlaku ..pohled hezký, ale krátký a brzy zmizí v dáli. (15.06.2012)

Dočítám knižní předlohu, která s filmem místy kráčí ruku v ruce, ale místy se rozchází, film spíš pojal ducha knihy a vytvořil si občas vlastní linii příběhu, ale musím říct, že některé pasáže to lépe člověku osvětlí. Možná je to jeden z těch tuctových zen-budhisticky propletených rádoby hlubokých filmů a možná to někoho probudí. Osobně mám zranění ruky ze zápasu a tento film mi dost pomohl. Mně. A Vám? (28.03.2012)

Nikdy som nebola na také tie životné múdrosti, posolstvá, poučky ako byť lepším, ako žiť lepší život. Vyhýbam sa aj takým knihám. Pokojného bojovníka som si prečítať chcela, ale vykašlala som sa na to, a pozrela si hneď film. Na začiatku máme namachrovaného majstra sveta a na konci pokojného bojovníka. Rozhodne ale zaujímavý film. (18.10.2014)

Gymnastika mi je ukradená stejně jako tenhle ukňouranej film s buzíkem co dolejzá za ninjou dědkem. Ani to nebylo k smíchu, jak to bylo trapný. (05.10.2019)

Na první pohled standardní sportovní drama ale na ten druhý velice zdařilý snímek s řadou neskutečně zajímavých a silných životních mouder, hodných zamyšlení. Člověk každou chvíli zachytí něco, co má chuť si poznamenat a do konce života se tím řídit. Nenápadné ale myšlenkově opravdu silné a zajímavé. (12.07.2011)