Perverzní průvodce filmem

„Film je perverzní umění. Neuspokojuje vaše touhy, ale říká vám, po čem máte toužit,“ otevírá tuhle filmovou přednášku slovinský filosof a psychoanalytik Slavoj Žižek a svýma vykulenýma očima, divokými vousisky a neodolatelně vtipnou, lámanou angličtinou se vyklání z plátna. Ve dvou a půl hodinovém dokumentu, skoro eseji nás pak stručně provádí svojí freudiánsko-lacanovskou filmovou teorií. Další důkaz, že akademické přemýšlení a psaní o filmu není žádným intelektuálským strašákem (jak se snaží tvrdit většina našich „běžných“ filmových „recenzentů“), ale především to může být ohromná legrace. A navíc se pak máte dlouhé hodiny o čem bavit v hospodě… Žižek sám vstupuje do dekorací (i do jednotlivých záběrů) superznámých (Matrix, Vertigo), známých (Dogville, Vymítač ďábla, Rozhovor) i skoro zapomenutých filmů (Possessed). Na konkrétních příkladech tu pak rozkládá svoje někdy ulítlé jindy fascinující závěry ohledně toho, co jako diváci od filmu chceme, co od něj dostáváme i o tom, co od něj dostaneme vždycky, aniž bychom o to zrovna stáli… Dotkne se fenoménu filmového voyeurství, lidské sexuality (víte, že muž se nikdy nemiluje se ženou, ale spíš s dokonalou představou a žena tak vlastně není nic než masturbační pomůcka?!) i toho, proč je právě film průhledem do skutečného Reálna (toho smradlavého hovna na chodníku našeho běžného života). Znovu opakuji, ne všechno, co Žižek tvrdí, je úplně přijatelné, ale všechno bez výjimky je stoprocentně neotřelým úhlem pohledu a zajímavým námětem k přemýšlení (například takové květiny by se měly dětem úplně zakázat, protože snad neexistuje nic perverznějšího než rozvitý květ lákající na voňavý pyl chtivý hmyzí sosáček). A co tak interpretovat na závěr? Vezměte si takové Hitchcockovy Ptáky: Když si odmyslíme fantastickou, hororovou zápletku, co zůstane? Panovačná a trochu naivní blondýna, která si to o víkendu chce prostě stůj co stůj rozdat s ramenatým svalovcem. (14.12.2006)

Objevily se zde názory, kdy se Žížek snaží mluvit za ženy a dle názorů žen v mém okolí, mu to moc nejde. Často příliš Freudovsky překrucuje snímek tak, aby zapadl do jeho vzorců. Ale vyslovil neskutečně zajímavé myšlenky. Otevřel mi obzor ohledně rozšiřování schopnosti vnímat realitu prostřednictvím filmu, kde forma, jakou je realita prezentována, má vlastní realitu a byť je to celé klam (film že jo), tak není možné snažit se odkrýt lež a najít pravdu, realita by se rozpadla, ale je nutné hledat pravdu v té lži. (26.11.2016)

Některé věci působí objevně, některé méně. A přestože tvar zcela dokonalý není, tak se jedná o mnoho krásných myšlenek, zajímavých teorií a inspirativních přístupů - to vše s upřímným vztahem k filmu. A já prostě nevidím důvod proč nehodnotit maximálně, když to stejně každému budu doporučovat... Jo a pokud je někdo nedotčený psychoanalýzou, tak může trošku plavat... (14.11.2010)

Nene, pro mě tohle není. Nezáživné a nudné. Z fáze "Je pecka, jak mluví" jsme se velmi rychle dostali do fáze:"Já chci zabít SLAVOJE!" Intelektuální v každé větě. Slavoj vyvozuje z šílenosti další šílenost a k tomu stále opakuje své "of course". Odpočítával jsem poslední minuty. Nebralo mě to, nezaujalo. Ano, spoustě věcem jsem nerozumněl, ale dokument mě naopak přesvědčil, že jim ani rozumět nechci. Děkuji, ale filmy si raději užiji. Duch Žižeka mě bude pronásledovat ještě hodně probděných nocí. Již to nechci vidět! Dávám plus za jeho mluvu a za návštěvy míst činu. (03.02.2010)

Dvouapůlhodinová dávka aplikované freudiánské psychologie. Superega, libida, neukojené touhy a dominantní otcové se z plátna jen valí. Je to intelektuálské a upovídané, ale také (překvapivě) docela zábavné. Freudovým bajkám sice nevěřím, ale v Žižkově (vida, jak se může slovinský filosof - patřičně skloňován - podobat husitskému vojevůdci) předvedení rozhodně nenudí. A zajímavých postřehů je tu dost - například o Lynchových či Hitchcockových filmech. Jinde se však jedná o křečovitá znásilnění původního poselství. Takovýto násilný vykladačský přístup k uměleckým dílům však mají všechny ty redukcionistické interpretace - ať už freudovské, či třeba feministické nebo marxistické - v povaze. Tahle je ještě poměrně tvůrčí. (18.04.2007)