Cimrman v říši hudby

Jako muzikant jsem nemohl neocenit hudební vtípky ze semináře. V samotné opeře je sice méně vtipu (a ten je místy trochu křečovitý), ovšem dojem zcela vynahradí hudba Jana Klusáka, který vtipně použil veškerá dostupná klišé z vážné hudby (ano, i v témto žánru to existuje) a tu a tam si od některého skladatele i něco vypůjčil. (21.10.2020)

Prakticky nemám proti nikomu nic, tedy ani proti Kájovi a jeho Ivance (Nellince Sofii, Charlottce...) a jiným. Den, kdy jsem začal mít proti někomu (komukoliv) něco, by se dal nazvat dnem D a byl to den totožný se dnem, kdy jsem byl "donucen" shlédnout (alespoň větší část) přeintelektualizované vycpávky, které dali její autoři název "Cimrman v říši hudby". I když mám oba její autory (Svěrák/ Smoljak) jinak rád, tohle se bude jenom těžko odpouštět...nehledě na "duševní újmu" (upadnutí do totální deprese). Autoři zřejmě ve snaze obrátit pěkné české přísloví "Kde nic není ani čert nebere" úplně naruby a tím dokázat českým fandům Járy Cimrmana mylnost tady toho tvrzení upatlali něco, za co by se musel stydět i samotný Jára...i když to nebývalo zrovna jeho zvykem. Ze všeho číší jenom zoufalá a trapná snaha jejich - na povel - vynucené "intelektuálštiny" a to, oblepit jakousi naprosto diletantskou kostru rádoby vtipným - a přitom neskutečně trapným - humorem, kdy tímto zacpávají jednu díru za druhou, čímž dílko působí jako jedna, jediná velká vycpávka. S humorem (s inteligentním humorem, např. Horníček) to nemá naprosto nic společného a došlo to tak daleko, že jsem se sám za oba autory styděl (což se mi až zase tak často nestává) a v tu chvíli jsem byl i ochoten si připlatit - pokud by to bylo možné - kdyby mi někdo nabídnul špás s uklouznutím na banánové šlupce, třeba i několikrát za sebou. Dal bych za jednu hvězdičku...pár "rozumných" vtípků" se tam nakonec objevilo, ale jelikož jsem nebyl vůbec schopen to dokoukat až do konce, tak je to jenom za odpad, jako u jiných - také nedokoukaných - podobných "geniálních" dílek. (07.01.2015)

Naštěstí/bohužel jsem si před navštívením tohoto divadelního představení přečetla zdejší komentáře a tudíž se tolik na hru netěšila. To zřejmě způsobilo, že jsem byla ze hry velmi mile překvapená a domů jsem odcházela absolutně spokojená. Hra je jiná, o tom žádná, ale hravost slov, hrdost na to, že je člověk Čech, chytrý humor a hudební zážitek - to vše dohromady fungovalo úžasně. (20.10.2011)

Musím říct, že si vůbec nepamatuju, jestli jsem kdy dala DJC nižší hodnocení než čtyři hvězdičky, ale u Říše hudby jsem ani na moment nepochybovala o tom, že víc než tři si to rozhodně nezaslouží. Také jsem u toho málem usnula, což se mi obvykle nestává, filmy založené na slově mě naopak probouzejí a nabuzují. Ne však nyní. (24.06.2010)

Kdo by neznal Divadlo Járy Cimrmana, skoro jako kdyby neznal u nás divadlo žádné. Tohle už stará česká klasika, kterou musí mít snad každý rád. Tvůrci Svěrák a Smoljak si tu střílí prakticky ze všeho inteligentním způsobem a vtáhnou tak diváka do děje dříve, než by stačil mrknout. Ač se jednotlivé díly liší kvalitou, vždycky je dobrá podívaná, co stojí za to. (04.03.2014)