Monte Carlo

Romantická komedie z prostředí krásné Francie. Ať už jde o Paříž či nejhezčí město ve kterém jsem byl, a to Monte Carlo. Příběh nedosahuje takové kvality, abych mohl napsat, že to bylo výborné, ale je to ten klasický romantický předvídatelný děj končící happy endem. Musím pochválit Selenu Gomez, která ve svém mladém věku je velice talentovaná jak zpěvačka tak i herečka. Musím i říct, že na film Monte Carlo jsem se chtěl podívat kvůli tomu, že jsem nedávno toto luxusní město navštívil a většinu míst poznal. Za dílo od Thomase Bezucha dávám 50% - tři hvězdy. (06.08.2011)

Jednoduchý teenagerovský film kopírující "Prázdniny v Itálii" s Hillary Duff. Jen, že zde byly holky tři. Myslím si, že své publikum si film najde a to hlavně mezi dívčími "romantičkami". Jinak na podívání toto dobrodružství nebylo úplně špatné. Jen ta hvězdička Selena Gomez se na role hvězd vůbec nehodí. Dá se říct, že mě celý film dost srala. A to hlavně proto, že dívka s desetiletým kukučem by prostě neměla hrát osmnáctileté dívky. I když ve skutečnosti na to věk má. (01.03.2012)

Je to naivní "pohádka" se spoustou trapný scének. Selenu Gomez nemám v oblibě. Dalo by se říct že většina herců z hlavních rolí, se tu sešla z různých seriálů a snaží se nás přesvědčit že i oni mají na to hrát ve filmech. Ale popravdě jediný kdo mě o tom přesvědčil byla Leighton Meester. Sorry ale Cory ani Katie na filmy nemají, ať radši zůstanou u těch seriálů - to jim jde líp. 1,5* -jedna za Leighton a půl za to že jsem se bavila nad naivností Američanů:) (28.01.2012)

Lákavé herecké obsazení sice nezklamalo, ale se scénářem spokojená nejsem. Postupem času si víc a víc vážím originality, kterou tenhle film naprosto postrádá. Nemůžu říct, že bych se nudila. Po celý film jsem si ale přála, aby mě něčím překvapil..ne, nestalo se. Nekonečně nesympatická mi byla také Selena Gomez v roli slavné hvězdy. Chvíli jsem sice rozmýšlela nad 4*, ale obávám se, že bych ji dala jen kvůli Leighton Meester. Ta už ale jednu moji velkou hvězdu má. (30.08.2011)

Nejstrašnější je vždycky ten moment, kdy pro zvýšení už tak chlupy drásajícího napětí hrdinka na chvíli zamrzne s rybíma očima bez výrazu upřenýma někam do blba mimo záběr, malinovou pusou otevřenou a strnulými lícními svaly. Kamera ani nemrká a zvukař zatají mikrofon. A pak konečně roboticky pohodí načesanou hlavinkou a pronese vrcholnou repliku: „tak jo“ (nebo ne). A divák s úlevou vydechne naposled. A je úplně jedno, jestli je to ve Spojených Stádech Anorektických nebo v Monte Kachno. (02.06.2017)