Grindhouse: Auto zabiják

Pro někoho nudný, pro někoho ukecaný, pro někoho zábavný. Ať už na vás film působí jakkoli, pořád je to Tarantino se vším, co k němu patří. Jedno se ale Quentinovi upřít nedá, cit pro výběr herců. Pomalu skomírající kariéru dokázal oživit nejednou. V Pulp Fiction to byl John Travolta, v Jackie Brown Pam Grier a Robert Forster, v Kill Bill Darryl Hannah a David Carradine a konečně Death Proof, ve kterém dal šanci vyniknout Kurtu Russelovi. Je pravda, že nový Tarantino je trochu víc ukecaný, občas trochu nudí, je i zábavný... co je ale hlavní, atmosféra a styl sedmdesátek jsou dokonalé, bez zesměšnění. (12.11.2007)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)

"Za starejch časů, když se točil Vanishing Point, Dirty Mary a Crazy Larry nebo třeba Muž v kamionu, skutečná auta narážela do skutečnejch aut a řídili je skutečný lidi." Tak inspiraci jsi nám Quentine prozradil a teď nám ukaž něco svých snů - chlapeckých, mužných i těch holčičích. Mě tedy zrovna ty holčičí moudra trošku štvaly, ale jinak jsem byl naprosto spokojený. Tradičně skvělá hudba, dráždivá sexualita a parádní bouračky. A hravý Dablér Mike byl se svým černým miláčkem naprosto skvělý. Jen mě naštval, že si to od holek nechal udělat zezadu. Omlouvá ho snad jen to, že asi moc nechtěl. Ale já jsem se u toho dost bavil. (26.03.2018)

Ta dokonalost mi došla až po několikáté projekci. Celý DEATH PROOF, to jsou v podstatě dva superdlouhý prcní dialogy, každý z nich zakončen akčně-násilným cumshotem. Miluju čelní náraz se smrti-odolným Chargerem. A mám dojem, že kdekomu při hodnocení ušlo, co je to vlastně "grindhouse". Vygooglete si to;) Ať žije Tarantino po roce 2000. (26.01.2013)

Auto zabiják nejenže byla uváděno jako dvojfilm s Planetou Teror, ale samo o sobě připomíná double feature (zejména ovšem v uncut verzi, která vyšla na DVD). Dvě povídky s různými postavami, vlastní gradací, dlouhou „retardační“ dialogovou sekvencí a nápadně odlišnou texturou a mezi nimi černobílé intermezzo. První, stylisticky špinavější a zároveň nedokonalejší část (rušivé střihy a zoomy, špatné rámování) má blíž ke slasheru a zároveň jde o ultimátní podívanou pro fetišisty s fixací na ženské nohy (dlouhé ženské nohy vidíme buď naživo, nebo na různých plakátech od začátku a pointu představuje jejich výsostně neerotické „vytržení“ z kontextu). Druhá část je stylisticky úhlednějším (jasné barvy, dialog řešení po vzoru Gaunerů kroužením kamery okolo postav) kaskadérským filmem vrcholícím dlouhou automobilovou honičkou. Není to ale jen Russellův zabiják na čtyřech kolech, který obě poloviny spojuje. Teprve jejich spojení naplňuje konvence rape revenge filmu. Skupina žen je nejdříve znásilněna (autem) a jiná skupina žen ve feministickém finále následně (autem) znásilní agresora (spojení mezi sexualitou a automobily je dost zřetelné i bez hlášek o ojíždění zezadu, kterými Kim doprovází narážení do Mikeova auta). Přestože tuhle přehlídku exploatačních subžánrů a režisérových obsesí považuji za nejméně soudružný Tarantinův film, zároveň jej obdivuji jako jeho nejsmělejší narativní experiment, který jde v záměrném neuspokojování diváckých očekávání dál než jeho oceňovanější počiny. 80% Zajímavé komentáře: Bluntman, Arx, V-Ray (01.06.2007)