Grindhouse: Auto zabiják

Přeceňovaná honba za stylovostí a vršením odkazů pro potěchu vlastní duše. Dvě hodiny na příběh, který se dá shrnout jednou větou? A co je s tou proklamovanou poctou levným filmům, když jde vlastně jen o další tarantinovku, která je drahá a má na sobě škrábance? Tarantino se příliš zahlíží do svých zálib a zapomíná na diváka. Bojím se, že lepší už to nebude. (14.06.2007)

Auto zabiják nejenže byla uváděno jako dvojfilm s Planetou Teror, ale samo o sobě připomíná double feature (zejména ovšem v uncut verzi, která vyšla na DVD). Dvě povídky s různými postavami, vlastní gradací, dlouhou „retardační“ dialogovou sekvencí a nápadně odlišnou texturou a mezi nimi černobílé intermezzo. První, stylisticky špinavější a zároveň nedokonalejší část (rušivé střihy a zoomy, špatné rámování) má blíž ke slasheru a zároveň jde o ultimátní podívanou pro fetišisty s fixací na ženské nohy (dlouhé ženské nohy vidíme buď naživo, nebo na různých plakátech od začátku a pointu představuje jejich výsostně neerotické „vytržení“ z kontextu). Druhá část je stylisticky úhlednějším (jasné barvy, dialog řešení po vzoru Gaunerů kroužením kamery okolo postav) kaskadérským filmem vrcholícím dlouhou automobilovou honičkou. Není to ale jen Russellův zabiják na čtyřech kolech, který obě poloviny spojuje. Teprve jejich spojení naplňuje konvence rape revenge filmu. Skupina žen je nejdříve znásilněna (autem) a jiná skupina žen ve feministickém finále následně (autem) znásilní agresora (spojení mezi sexualitou a automobily je dost zřetelné i bez hlášek o ojíždění zezadu, kterými Kim doprovází narážení do Mikeova auta). Přestože tuhle přehlídku exploatačních subžánrů a režisérových obsesí považuji za nejméně soudružný Tarantinův film, zároveň jej obdivuji jako jeho nejsmělejší narativní experiment, který jde v záměrném neuspokojování diváckých očekávání dál než jeho oceňovanější počiny. 80% Zajímavé komentáře: Bluntman, Arx, V-Ray (01.06.2007)

Pro někoho nudný, pro někoho ukecaný, pro někoho zábavný. Ať už na vás film působí jakkoli, pořád je to Tarantino se vším, co k němu patří. Jedno se ale Quentinovi upřít nedá, cit pro výběr herců. Pomalu skomírající kariéru dokázal oživit nejednou. V Pulp Fiction to byl John Travolta, v Jackie Brown Pam Grier a Robert Forster, v Kill Bill Darryl Hannah a David Carradine a konečně Death Proof, ve kterém dal šanci vyniknout Kurtu Russelovi. Je pravda, že nový Tarantino je trochu víc ukecaný, občas trochu nudí, je i zábavný... co je ale hlavní, atmosféra a styl sedmdesátek jsou dokonalé, bez zesměšnění. (12.11.2007)

Grindhouse, část první. Parádní momenty se střídají s nezáživnými momenty, u kterých jsem si nudou okousal všechny nehty na pravačce (levou ruku si nechávám na Planetu Teror, co kdyby...) Ono chvilku se ty dialogy poslouchat dají, ale zde je to prostě nastavované do neuvěřitelné délky, navíc bez zjevného smyslu. Prostě ženské tlachání. Pak je tu totálně cool Kurt Russell, který se svou hřívou a šlincem přes celou levou půlku obličeje vypadá (a možná i hraje) nejlíp ve své herecké kariéře. A znovu ty táhlé rozhovory o ničem, připomínající štěbetání houfu vlaštovek na drátě, chvilku to vnímám, ale jde to dost ztěžka. Bum! Konečně spása v podobě naprosto nehorázně natočené bouračky, která se promítá znovu a znovu, z pohledu všech jejích aktérů. Paráda! A zase žvanění, ženský nečerpají energii z jídla, ale z plkání, fakt. A blíží se finále, veliká a moc pěkně natočená automobilová honička, zakončená hrou, jenž se s oblibou používá při šikaně a jmenuje se "fackovací panák", však uvidíte. Je to správně béčkové, herci hrají dost dobře, má to všechny atributy oldschoolových snímků, ale dobrou třetinu filmu jsem se trápil, proto 70%. (10.10.2007)

Nejpřeceňovanější režisér současnosti hodil v plen rádobycool konverzačku, která více než zábavnou popkulturní krmi připomíná s pompou vypustivší pšouk. Silný nános keců o muckání, šukání a podobných kratochvílích občas odkryje nečekaně koncentrovanou nudu, ve skvadře mňamózních bab dostává snad nejvíc prostoru nevýrazná a otravná sexbomba Jungle Julie, a v druhé části filmu ji zdatně dubluje rozpačitá kaskadérka Zoe, která alespoň zvládá své "hraní" vyvážit blbnutím na kapotě Dodge Challengeru. Výborná automobilová honička a stylový hudební podmaz brblání nad přílišnou kupou vaty nezaplaší. A já si dám facku, že jsem se před pár měsíci nechal strhnout nekritickým nadšením většiny a juchal nad Tarantinem u monitoru. V kině mi u něho překvapivě do smíchu moc nebylo. (17.07.2007)