Grindhouse: Auto zabiják

Přeceňovaná honba za stylovostí a vršením odkazů pro potěchu vlastní duše. Dvě hodiny na příběh, který se dá shrnout jednou větou? A co je s tou proklamovanou poctou levným filmům, když jde vlastně jen o další tarantinovku, která je drahá a má na sobě škrábance? Tarantino se příliš zahlíží do svých zálib a zapomíná na diváka. Bojím se, že lepší už to nebude. (14.06.2007)

Grindhouse, část první. Parádní momenty se střídají s nezáživnými momenty, u kterých jsem si nudou okousal všechny nehty na pravačce (levou ruku si nechávám na Planetu Teror, co kdyby...) Ono chvilku se ty dialogy poslouchat dají, ale zde je to prostě nastavované do neuvěřitelné délky, navíc bez zjevného smyslu. Prostě ženské tlachání. Pak je tu totálně cool Kurt Russell, který se svou hřívou a šlincem přes celou levou půlku obličeje vypadá (a možná i hraje) nejlíp ve své herecké kariéře. A znovu ty táhlé rozhovory o ničem, připomínající štěbetání houfu vlaštovek na drátě, chvilku to vnímám, ale jde to dost ztěžka. Bum! Konečně spása v podobě naprosto nehorázně natočené bouračky, která se promítá znovu a znovu, z pohledu všech jejích aktérů. Paráda! A zase žvanění, ženský nečerpají energii z jídla, ale z plkání, fakt. A blíží se finále, veliká a moc pěkně natočená automobilová honička, zakončená hrou, jenž se s oblibou používá při šikaně a jmenuje se "fackovací panák", však uvidíte. Je to správně béčkové, herci hrají dost dobře, má to všechny atributy oldschoolových snímků, ale dobrou třetinu filmu jsem se trápil, proto 70%. (10.10.2007)

Nejpřeceňovanější režisér současnosti hodil v plen rádobycool konverzačku, která více než zábavnou popkulturní krmi připomíná s pompou vypustivší pšouk. Silný nános keců o muckání, šukání a podobných kratochvílích občas odkryje nečekaně koncentrovanou nudu, ve skvadře mňamózních bab dostává snad nejvíc prostoru nevýrazná a otravná sexbomba Jungle Julie, a v druhé části filmu ji zdatně dubluje rozpačitá kaskadérka Zoe, která alespoň zvládá své "hraní" vyvážit blbnutím na kapotě Dodge Challengeru. Výborná automobilová honička a stylový hudební podmaz brblání nad přílišnou kupou vaty nezaplaší. A já si dám facku, že jsem se před pár měsíci nechal strhnout nekritickým nadšením většiny a juchal nad Tarantinem u monitoru. V kině mi u něho překvapivě do smíchu moc nebylo. (17.07.2007)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)