Obsahy(1)
Jak vyvdat dvě dcery a služku, zvlášť když otec nemá ani ponětí, že už je nejvyšší čas? ... Otec Ubaldo má starosti, jeho dvě dcery si neustále stěžují na své zdraví. A taky by se jim rád postaral o ženichy. Netuší, že dívky a jejich mladá služebná už si své milé našly samy. A nejen to, vlastně by se rády co nejrychleji vdaly. A tak vytrvale vyhazují jiné nápadníky, odmítají lékařské vyšetření a naopak vítají své oblíbence v převlečení za doktory. Rozpustilé špílce, gagy, převleky, pohybové akce i slovní humor tohoto nevázaného představení ve stylu italské commedia dell’arte bavily diváky Činoherního klubu několik let, aniž by nezasvěcení tušili, že pravým autorem je bývalý ředitel divadla Jaroslav Vostrý, který měl za normalizace zákaz, a tak se pod inscenaci oficiálně podepsal její režisér Jiří Menzel. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Když tohle srovnám s ostatními komediemi např. od Smoljaka a Svěráka, tak u tohohle jsem se zasmál opravdu jen párkrát. Skvělé herecké obsazení to určitě je i slušné herecké výkony, ale příběh, dialogy a že je tohle komedie? Chyběl mi tu prostě jednoduchý přirozený vtip a opravdu jsem se celou dobu velice nudil. ()
Bezpochyby zde vidíme jednu hereckou legendu za druhou. Pozorovat můžeme i dobrou převlekovou komedii, která je chvílemi opravdu vtipná. Na druhé straně jsem si nikdy neoblíbil divadelní záznamy bez diváků. A také jde o hodně uječenou komedii, kde se často křičí, hercům díky tomu není vždy zcela rozumět. Kulisy mi přišly trochu jak z průměrné pohádky. ()
Geniální spojení komedie dell´arte, klasické italské komedie, němých grotesek a přirozeného klaunství. Přitom všechno vybroušené do posledního detailu. Humor je tu velmi různorodý a nevadí to, akorát mi tam nějak nesedly ty Ježkovy písničky, přišly mi jako moc "vypůjčené". Zato "skoganští dekati" v prvotřídním "kohoutovském" přednesu mi učarovali. Hra byla uváděná pod krycím jménem Jiřího Menzela jako autora, protože skutečný autor Jaroslav Vostrý nesměl publikovat. V tomto světle dostává úvodní a závěrečný Abrhámův monolog trochu jiný akcent: Nový den volá, a já křepce vstávám. Neváhej, sluho, a podej mi meč! Že jsem jak zbitý a třeští mi hlava? Hlavní je věřit, i když není več. Odešla láska? Tak nebyla pravá! Nová už kyne; slzo, rychle zteč! Padám,však padnout v zápase je čest, a schopný padat vždy znova se vztyčí, tak, jako heroj zvyklý na bolest do tváře vrahů nebojácně křičím: Myslíte, že snad dostanete mne? Jedno je jisté. Zdeptaného ne! ()
Čepkův Cyrano by se možná Rostandovi nelíbil, ale já nejsem autor, takže si můžu tu trochu neúcty vychutnat. Libuščina skeč s roznožkou je typickým představitelem této hry, moc slovního humoru zde není, ale gagů je zde o to víc. A když začaly na scénu přicházet Kiky, smála jsem se nahlas. Především ta Čepkova byla, jak správně říkal Kodet, velmi plnokrevná. Je veliká škoda, že se ČST neodhodlala pořídit záznam během regulérního představení s diváky. ()
Osobitě a geniálně Menzlem přetvořená comedie dell´arte nese ve zdánlivě historickém klasickém půdorysu svého žánru řadu moderních názvuků a podtónů. Třesoucí se kulisy italského městečka pulsují horečným ruchem jedenácti postav, které si radostí, jež z herců doslova sálá, zadělávají na skutečný městský ruch. Mezi herečkami tvrdí muziku Libuše Šafránková, mezi muži doslova řádí Abrhám s Kodetem. Je to však špička na úrovni geniální bravury, rozdíl oproti ostatním hercům, obrazně řečeno, spíše pomyslný než určitý. V každém případě však zážitek, na který se dlouhou vzpomíná a který díky DVD nosiči je doma, v důvěrné atmosféře, ve vhodném okamžiku, kdykoliv vratitelný. ()
Reklama