Amazing Spider-Man

Aha, to napsal Steve Kloves, to leccos vysvětluje. Když si vzpomenu na míru osypek, které ve mně vyvolávala trilogie Sama Raimiho, tak jsem se třepala hrůzou mnohem méně často, nicméně to má pořád dost daleko k opravdickému filmu s opravdickou substancí. Musím pochválit zdejší origin-story část, neboť tam mě chvílemi i trochu zamrazilo, nejvíc v ten moment, jak přišel domů smutný a dobitý. Jenže postupem času se to všechno dost rozmělní a vyústění na mě emociálně nepůsobProč je Emma Stone v téhle roli pořád tak strašně zmalovaná? Zase mě rozčilovalo obsazení rolí puberťáků dospělými herci, ale alespoň mi připadali pocitově trochu mladší než Toby a spol. (Ačkoliv Andrew a Emma byli oba starší než Toby a Kirsten v jejich prvním filmu, o dva a o čtyři roky, to jsou mi věci.) (23.06.2018)

The Amazing Spider-Man je nemastný neslaný, ani ryba, ani rak. Kvalita triků VELMI proměnlivá, 3D obstojné, ale scén, které ho využívají na plno, je proklatě málo (ta souvislá sekvence z traileru je rozseknutá do tří krátkých záběrů, zbytek podobných momentů se opět omezuje na jeden střih... Akce VELMI podivně natočená a sestříhaná, obecně nepřehledná. Webb není akčním režisérem a je to vidět. Na druhou stranu - Andrew Garfield, Emma Stone, Martin Sheen i Rhys Ifans jsou velmi dobří a táhnou to. Webb má svoje momenty, kdy dává obrázkům osobitý otisk, emoce sem tam zafungují a má to i své nápady (montáž objevování schopností, jeřáby, pavučina v kanálu), takže ve finále opravdu typické 3 za nic proti ničemu... Jo a jinak asi nejlepší cameo Stana Leeho... (22.07.2012)

Dnes viděno podruhé, a je to o tolik lepší... Zírám. Většina výtek, které jsem měl, je fuč. Zbyla vlastně jen okatá digitálnost Lizardova a smrtelně vážná (a proto směšná) scéna s jeřáby, jinak je v téhle komiksovce vše na svém místě. A Hornerova hudba je dokonale úchvatná, škoda proto, že s ní druhý díl už nepočítá (to je vážně hloupý zvyk). (13.07.2013)

Začal bych asi tím, že mé hodnocení poslalo film do Červených ČÍsel :D Je to slabší Čtyřka, koukat dvě hodiny 15 na Spidermana, kterého jsme viděli tolikrát!! Zábava na večer to byla Fajn! Objevili se i Vtipné momenty, Například rozmlácení budíku! Akce- Místy šílený střih a hned to zkazilo Dojem, působilo to na mně jako Pohádka pro Mladistvé, nýbrž Akční Nářez a s přibývající stopáží, jsem malinko ztrácel přehled o Co Go! Ale tu 4 mu dám ! (28.10.2012)

Ať už je ten film jakkoliv klišovitý a bez sebemenší známky nějakého režisérského rukopisu, chcete-li gulí, abychom použili slovník Mirka Topolánka, nedá se mu upřít jeden geniální postřeh týkající se akčních scén. V zásadě se nám tu říká poměrně zásadní věc, že ať už je akční scéna stříhaná rychle v krátkých záběrech, anebo pomalu v delších záběrech, působí na diváka zhruba stejně intenzivně a není v tom až takový rozdíl. Konkrétně v tomhle filmu jsou jednak různé rychle střihané rvačky s pobudy, ve škole či s ještěrem, a vedle toho ony slavné POV sekvence bez střihu připomínající videohru Mirror's Edge. A i když jsou ty POV sekvence jistě atraktivnější, fakticky vzato nejsou o moc intenzivnější než rychle stříhaná akce, minimálně pokud se jí zhostí talentovaní lidé stojící kupř. za sérií Bourne. Amazing Spider-Man v sobě tak pojí dva přístupy, jak se dneska dělá exkluzivní akce ve filmu. Na jedné straně je to Greengrassův či Bayův shake & cut styl, na straně druhé dlouhé záběry známé z Potomků lidí či Spielbergovy Války světů. Vtip je ovšem v tom, že oba ty přístupy dosahují vzdor své odlišnosti u diváka velmi podobného vtahujícího účinku. Závěr z toho je ten, že tady prostě není nějaká binární opozice mezi krátkými záběry pro zobrazení duševních stavů hrdinů a dlouhými záběry pro nějaký objektivnější popis situace, ale funguje tady spíš cosi jako trinární model - krátký záběry pro vtahování (Greengrass, Bay), středně dlouhý pro objektivnější popis, a dlouhý záběry opět pro vtahování (Potomci lidí, Válka světů). Krátké záběry jsou se svou snahou podat divákovi na místo prostorového spíše emocionální zprostředkování akce skutečně velmi subjektivní, ovšem i dlouhé záběry se po určitém trvání jaksi překlopí z objektivity do subjektivity. Třeba Sokurova Ruská archa natočená v jednom záběru u mě navodila velmi intenzivní okamžiky, byť to už je velmi speciální případ záběru bez střihu, totéž některé Tarrovy sekvence. Objektivita naopak jako by připadala pouze záběrům o délce kolem 3-10 sekundy někde mezi těmito dvěma případy subjektivnějších záběrů. Úplně tentýž trinární model, kde spolu dva krajní prvky vzdor své odlišnosti souvisí a jen ten prostřední se odlišuje, nacházíme ovšem i v přírodě - kulička na pružině kmitající ve třech polohách (dva kraje a jeden střed), těleso nacházející se ve vodě (kraje, kdy se těleso potápí či stoupá, a střed, kdy se vznáší), nebo tep srdce (malý a velký tep značí potíže, střed klidový stav). Je v tom prostě něco velmi univerzálního, ačkoliv lidé jsou odpradávna přesvědčeni, že náš svět stojí na dualitě (rozumu a citu, života a smrti, černé a bílé…). Tato dualita je ovšem falešná. (30.10.2012)