Marley a já

Taky jsem si pořídil psa, miláčka! Uvázal jsem mu červenou mašličku kolem krku, páč to byl dárek pro mou tehdejší přítelkyni a nechal ho doma samotnýho, zatím co jsem jí šel naproti. Pomalu odemykám dveře v domnění, že vyběhne s mašličkou naproti, no prostě romantika. Místo této romantické chvilky na chodbě nečekal pejsek, ale jeho hovínko a na něm, ano správně, ta červená mašlička... (15.03.2009)

Takhle emotivní film o vztahu člověka ke zvířeti tu dle mého názoru ještě nebyl. Marley a já skvěle vystihuje veškeré radosti i starosti života se psem. Nejprve je Marley malinké roztomilé stěňátko, kterému Jenn dovolí snad úplně všechno. Owen lituje, že si ho vůbec pořizovali. S postupem času Marley roste a hlavní představitelé začínají řešit starosti ohledně hlídání a výchovy psa. Přijdou děti a Jennifer roli matky, manželky a chovatelky k tomu vůbec nezvládá. Owen má naopak pocit, že Marley je jeho jedinou oporou. Děti rostou, přichází stěhování, rodinná pohoda a z Marleyho je starý pes. Jednou to přijít musí..ztrátu pejska nese celá rodina. Napadlo tenkrát mladý pár, jak těžké bude se s Marleym loučit?...Oceňuji, že se film nedostal na laciný příběh o tom, jak pes působí jednu spoušť za druhou a nakonec je mu to odpuštěno. Naopak přesně vystihuje jeden psí, krásný život. PĚKNÉ. (28.10.2010)

Lassie, Goro, jděte se zahrabat, tady je příběh opravdového psího hrdiny. Tenhle film je velké vyznání lásky všem těm chlupáčům, které máme často chuť zkopat za to, že nám počůrali koberec/rozžvýkali botu/tyranizují kočku/sežrali večeři/pozvraceli se pod stůl, ale kterým stejně nakonec odpustíme. David Frankel očividně miluje psy a dokázal svůj film naladit přesně na tu emocionální frekvenci, kterou cítíme ke svým "Marleyům". Jeho film zasahuje tam, kde má, ke konci dokonce citově vydírá (úspěšně, kapesníčky s sebou), ale těžko se na něj zlobit, protože některé scény jsou tak odkoukané ze života, že vám ty slzy do očí vstoupí samy: osvobozující scéna na pláži, kde zazní Lucky Man od The Verve (ta scéna mi nejde z hlavy, je v ní něco hlubokého, smutného a říkajícího o životě), Marleyho večer těsně před porodem jeho paničky, Johnovo loučení na veterinální stanici. Je to sentimentální, vyděračské, ale taky pravdivé, hořkosmutné, optimistické. Velké překvapení, které nedoporučuju cynikům. (11.03.2009)

Psovi nezáleží na tom, zda jste chudí nebo bohatí, šikovní nebo nemotorní, moudří nebo hloupí. Věnujte mu svoje srdce a on vám dá to svoje. O kolika lidech to můžete říct?…. Že to nezní jako z komedie? On tento film není totiž taková normální komedie, kterou jsem (přiznám se) očekával. Jistě, vidíte veselé i méně veselé příhody, které můžete prožít se svým psem. Ale postupně ubývá humoru a přichází víc situací, které přináší život. Dítě, děti, manželství, krize. Prostě situace, které nás potkají, ať už se psem, nebo bez něj. Ale pes zde hraje stále zásadní roli, jen nevytváří pocit bezpečí a klidu. To mi vadilo stejně jako závěr, který je uměle vytvořenou reklamou na smutek, kde pro smích není místo. Váš úsudek jistě ovlivní i sympatie k hlavní dvojici a to, jestli máte doma podobného mazlíčka. PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ ** Co uvidíme (možná) příště? Za obyčejným názvem Harley a já se budou skrývat osudy muže, který se stal spolu se svým mazlíčkem ozdobou nejednoho srazu a pijatyky. Bude konec stejně dojemný? V zájmu hlavního hrdiny doufám, že ne! (05.04.2009)

Protentokrát si sundávám masku bručouna a cynika a zcela upřímně se přiznávám, že se mi tento film zatraceně líbil. Průšvih slibující námět o roztomilém psisku trápícím své majitele, laciný plakát jak z dívčího časopisu...čuchal jsem rozjuchanou zábavu na způsob Beethovena, která bude orientovaná spíše na dětské publikum. Mé temné vize se ale nenaplnily a tvůrci místo toho nachystali příjemně civilní a upřímnou "dramedii" o jednom manželském páru, kde je pes spíše katalizátorem mnoha situací, a ve které je poměr humor/drama dobře vyvážený. Příběh pozvolna plyne a jak se rozvíjí vztah ústřední dvojice, tak se rozvíjejí i samotná témata filmu - manželství, rodičovství, rodina, práce, nezastavitelné plynutí času a nenaplněné životní cíle. Těch témat je trochu více a dvouhodinová stopáž brání v jejich hlubším pitvání, žádný velký problém v tom ale nevidím, hlavně že je všechno dobře zkombinované. Film získává plusové body i za herecké obsazení, Owen Wilson se projevil jako vyzrálý herec, Jennifer Aniston za ním vůbec nezaostává a vypjaté situace zvládá s přehledem, největším esem v rukávu se ale ukázal být fantastický Alan Arkin v roli šéfredaktora, který si každou scénu, kde účinkuje, krade pro sebe. Marley a já je velmi příjemným překvapením, je to vyzrálý a chytrý film, který po celou stopáž baví a občas "utrousí" i nějaké to životní moudro. Další přitroublý Beethoven se tedy nekoná. 80% (31.03.2009)