Max a maxipříšerky

Žádné výchovné video či rodinná moralitka, nýbrž poctivý výlet do duše osamělého malého kluka, na kterého nemá čas jak matka, tak i sestra. Proto utíká do imaginárního světa plného "maxipříšerek", mezi kterými se stane králem a může si dělat, co se mu zamane. Jonzeho vcítení se do dětské postavy je přesné a trefně zachycuje naivitu jejího chápaní, což je podbarveno podvolujícími se příšerkami, které vycházejí vstříc všemu, co si Max zamane. Navíc to má hezkou poslouchatelnou hudbu a pěknou stylistickou stránku. Ale až potud pozitiva. Příběh jako takový je strašně prázdný a bez sdělení. Je jasné, co zhruba chce režisér říci, ale jeho podání strašně rušivé a chování postav naprosto nemotivované. Knihu jsem nečetl, ale zde se skáče z "jednoho koutu do druhého" a hraje se zde na pouhý feeling. A to nestačí... 6/10 (19.01.2010)

Wake Up od Arcade Fire v traileru bylo stokrát lepší než to hrůzné kvílení Karen O v celém filmu. Trošku jsem očekávala, že na konci snímku budu s otevřenou pusou zírat na obrazovku /jo, obrazovku, žádný plátno, čeští distributoři si zaslouží smrt, hlavně po tý masivní reklamě, co byla posledních 8 měsíců v kinech/., ale nějak se to nepodařilo. tak příště, Spiku. (22.12.2009)

Je to film od Spike Jonzeho, nic normálního v tom tedy nehledejte. Nějak jsem se ale, seč jsem se snažil, nedokázal vpravit do Maxova myšlení a do těch příšerek, které se kolem něj pohupovali. Byli zvláštně roztomilé, ale to bylo asi to jediné, co na nich bylo pěkné. A jak jsem minutu a minutu spěl ke konci, tak jsem si vlastně uvědomil, že jsem v tom nenašel ani nic jiného, co by si alespoň vysloužilo označení - divné, ale dobré. (25.11.2018)

Snímek, který je dětský nikoli infantilní, jak bývá zvykem u filmů pro dětské publikum. Zde naopak je dětský hrdina ukazován velmi bez příkras, lze říci realisticky, a snímek se tak vyhýbá oslavě vyprávění a dětské případně umělecké (což je často romanticky či spíše už kýčovitě propojováno v dnešní kinematografii) fantasie. Je vidět, že to spoustě diváků dělá problém vstřebat snahu ukázat dětský svět takový, jaký by mohl být a zbavit se klišé o dětské nevinnosti. Zde však nic není černobílé a také tu nic není přehnaně barevné. V šedivé divoké a patřičně špinavé přírodě se vyskytují bytosti působící napůl renderovaně a napůl jako z kufříku s umolousanými hračkami. A podobně nezaškatulkovatelný je i celý snímek. (24.01.2010)

I po Maxovi a maxipříšerkách u mě Spinke Jonze zůstává jedním z těch amerických režisérů, o kterých se nebojím napsat: "Ti mají ale úžasné nápady (ač jde o adaptaci)." Jeho nejnovější film, bez zbytečné idealizace, bez zbytečné démonizace, vypráví o dětech, jaké jsou - mají své potřeby, chyby, kladné stránky... některé obecně lidské, jiné specificky dětské. Maxův výlet do fantazijního světa, v němž žijí maxipříšerky stavím nad "útěkářskou" Terabithii či Jacksonovic Nebeská stvoření. Ony totiž maxipříšerky nejsou oslavou dětské imaginativnosti jako spíše odrazem Maxova života a povahy, zejména ve vztahu k jeho rodině. Hoch je postaven do zvláštní situace: jako "král" se stává hlavou podivného "kmene" - s trochou zjednodušení matkou, sestrou i otcem mnoha "Maxů". Není divu, že jako pouhý chlapec na tuhle roli nemá... Jelikož maxipříšerky nejsou tak docela lidé, není pro ně problém pronášet věty, které bychom člověku nevěřili, ale které zároveň velmi trefně sdělují všeliké postřehy či myšlenky. Tohle zrcadélko má prostě pod čepicí. Jen se bojím, že výsledek je pro děti příliš alegorický. Dospělý, nemá-li problém nahlížet pod povrch, to může zkusit. BTW - Jeden z mála filmů, který si mohl dovolit skončit větou: "I love you, mom," aniž bych ho za to poplival. Skončil ale moudřeji. (12.03.2010)