Střepy v hlavě

Sean Ellis mě zaujal už v momentě, kdy si začal hrát s jednou banální romanticko-insomnickou báchorkou z prostředí obchoďáku a tím pádem jsem byl zvědav, jak dopadne jeho krok do zcela odlišného žánru. Nutno podotknout, že zatímco v Cashbacku byla ona jinak nevýrazná dějová linka dokonale vybarvena neotřelou, zábavnou a zároveň melancholickou formou, ve Střepech už si Ellis hraje přímo s divákem, aniž by mu konkrétnější příběh vůbec nabídl. Všechno stojí na jisté, ehm, duplicitě (kdo uvidí, pochopí), která vlastně nemá opodstatnění a jejíž pozvolné odhalování je ještě méně příjemné, než důsledky její existence. Nejvíce strachu máme z nepoznaného a tentokrát je takový fakt zabudován přímo v základech filmu. Jednoduše řečeno, Ellis vytvořil sugestivní audiovizuální teror mysli a upřel nám racionální vysvětlení. Nebo jinak - na otázku "proč se to děje?" vám nikdo uspokojivě neodpoví. Prostě se "to" děje a poper se s "tím" jak chceš. Střepy v hlavě utlučou diváka tím, že mu nedají jistotu. Můžeme pátrat v jistých metaforách a parafrázích, které film rovněž nabízí, ale náš bubák i přesto zůstane neurčitým. Jednu velikou výhodu to má - pokud na vás zdejší chemie děsu zapůsobí, díky daným podmínkám bude působit ještě po skončení filmu. Možná ve snaze najít si vlastní interpretaci, možná při pohledu do zrcadla. Na konci sice přijde jedno předvídatelné odhalení, avšak to na klidu vůbec nepřidá; maximálně zanechá další neklidnou otázku. Bál jsem se. (10.12.2010)

Než v hlavě spíš Střepy na podlaze.. Ellis zasazuje mrtvolné postavy do neživotného světa plného napětí, otázek a lekaček. Pohrává si s divákovým očekáváním a klišé (co se stane, až se otočí zpátky?), ale především brilantně režíruje a celou dobu "baví". Ať už je pointa jakákoliv, tenhle film má blízko k nejvyššímu ohodnocení. (09.10.2012)

Obsahovo vyprázdnená nuda, nehodná žánrového označenia horor. Režisér si tu možno vyskúšal ako oblbnúť diváka (a som prekvapený, že oblbol aj tunajších hororových harcovníkov), ale žiaľ zostal verný svojmu debutu. Čiže čo sa scenára týka, nabudúce poprosím viac atmosféry a menej "artu". Filozofických presahov mám už totiž po krk. Možno, že MIRRORS sú "primitívnejšie", ale tému "zrkadla" zvládajú - na môj vkus - lepšie. (20.3.2009) (20.03.2009)

Zručne natočený a zahraný thriller. Dokonca sa tu našli aj dve krátke scénky, ktoré zaváňali pomerne pôsobivým, hororovým dojmom. Aj atmosfericky bol snímok slušne zvládnutý, ticho s peknou kamerou urobia svoje. Dejová linka ma však moc nezaujala. Celý čas sledujeme príbeh Giny, ktorú prenasleduje tajomná žena, výzorom na nerozoznanie od nej samotnej. Začne trpieť predstavami, že všetci okolo nej, vrátane jej priateľa, nie sú tými istými osobami ako predtým..... Námet celkom zaujímavý, ale jeho rozvoj bol nudný. Chýbal mu nápad (napríklad niečo, čo by príbeh urobilo viac tajomným), aj keď na druhú stranu sa aspoň koniec snažil priniesť prekvapivé rozuzlenie. Žiaľ, ostalo len pri tom snažení. U mňa silnejší priemer, hlavne vďaka technickej a hereckej stránke. 65/100 (21.08.2014)

Hororový festival Afterdark nabízí v mnoha případech slabší, ojediněle průměrné kousky. Jen jednou mi udělal radost a to s Gieraschovou Autopsy, to byla docela brutální záležitost. Střepy v hlavě patří samozřejmě k těm slabým projektům, a to bohužel i přes docela zajímavý příběh. Jenže se to celé jaksi vleče, hudba připomíná nenápadnou kulisu v pozadí a pointa byla jasná dlouho předtím, než nám ji tvůrci osvětlí. Ve filmu by mělo platit jedno pravidlo: vždycky musí být o krok před vámi. Pokud se tak neděje, automaticky nastupuje nuda. (05.02.2011)