Mamma Mia!

Nebýt tam ABBA, je to jen nesmyslná komedie s výbornou Meryl Streepovou a spoustou funny kostýmů. Jenže ona tam ABBA je, a jako cokoliv, co tahle -ární skupina vyprodukovala, je i tohle tak odporně chytlavé a nakažlivé, že i když to nemá o nic víc smyslu než bez té muziky, je vám to skoro úplně fuk. A pokud nejste já, je vám to fuk úplně. Já jsem prvních dvacet minut filmu tiše trpěl. Pištící a skákající a objímající se děvčata a po nich pištící a skákající a objímající se stařeny, to byla fakt hrůza, kterou nemohla ani omylem vyvážit malebnost řeckého ostrůvku, ba ani taková ta pubertální platonická láska na první pohled, která mě zachvátila při pohledu na Ashley-Anne Lilley. BTW Skotsko je nádherná země;) Ale ve chvíli, kdy tisícihlavé stádo...teda hejno...ééé, dav, začal do pochodu zpívat Dancing Queen, začalo mi všechno být (skoro) úplně jedno a jel jsem v tom stejně jako ostatní v sálu spolusedící a užíval si mimo jiné i děsné falešné zuby Colina Firtha;) Dojem mi trochu kazí fakt, že při Colinově královské hlášce "Ta kytara mě stála deset liber a tričko s Johnym Rottenem" jsem se smál jenom já, což je nepochybná známka kulturního úpadku naší společnosti:P A tak jako vůbec jsem se dost často bavil úplně jinými věcmi než zbytek populace. Ale dost o tomhle. Pojďme ke zpěvu Pierce Brosnana. Není to ani zdaleka taková hrůza jako je zhusta tvrzeno lidmi, kteří ho prostě nemají rádi:) Já osobně to vidím tak, že SOS nezpíval, ale spíš říkal - a to s tou správnou naléhavostí a zoufalostí, tak jako každý chlap, když se to prostě stane a něco mu nakope jeho city. Nebo taky když si uvědomí svoji chybu a zoufale se snaží ji napravit. Dobře no, tak ho prostě mám radši než Colina Firtha, a co jako?:) Závěrečné finále bylo poněkud přehnané, ale buzení nálady dovolenkové zábavy si to žádá, že ano. Ale zase nutno přiznat, že tomu slabšímu předchází naprosto famózní Merylino The Winner Takes It All a po tom slabším následuje pekelně ulítlé pěvecky-taneční dvojčíslo, se kterým se nelze vyrovnat jinak než smíchem. Takže co si z toho tedy vzít? Bylo to dobré, jsem rád, že jsem to viděl, některé kousky jsou nezapomenutelné, ale k dokonalosti to mělo hodně daleko. Dávám 70%. (31.08.2008)

Jiříkovo vidění? Mamma Mia! je především dosti bídným muzikálem. Statické taneční scény, choreografie na úrovni základní umělecké školy a texty písní, za které by se styděl i Michal David. Ani skutečnost, že se jedná o letní oblbovák, není dostatečnou výmluvou. Vše ospravedlňuje až ústřední čtveřice zářivších hvězd. Ostatně obsadit do jednoho muzikálu charakterní herečku, co už má mnohé za sebou, zpustlého seveřena, pana Darcyho (a že se budete divit!) a nakonec vysloužilého Bonda, je vskutku sámo o sobě odvážným nápadem. Z toho je minimálně polovina nezpěváci. Nejvíc to však schytal Pierce. Kdyby ho slyšel profesor Klezla, jistě by mu slezly i ty poslední vlasy z hlavy. Ale je to hlavně jejich zásluhou, že se Mamma Mia! stala tím nejzábavnějším, co jsem letos potkal v kině. Navíc ABBA písničky díkybohu neskončily v rádoby muzikálovém aranžmá, ale naopak duní tak, jak se na pořádnou letní párty sluší. ABBA tehdy nezažila celosvětový boom videoklipu, teď je však popovým bohům tento dluh splace. Film je v podstatě stejný jako ty písničky. Až vlezle chytlavé melodie, které jsou uvnitř prázdné, ale do morku kostí zábavné. Dokonalá žvýkačka. Ano, asi jsem si prožil jiříkovo vidění. (31.08.2008)

Mohla to být skvělá ABBA revival show, nebýt několika faktorů: jednak - někteří protagonisté zpívali asi jako já po amputaci hlasivek a druhak - do jinak dobře seskládaných ABBA-textů někdo omylem rozsypal nějaký psaný nerýmovaný text, to asi proto, aby film neskončil už po hodině a čtvrt (no dobře, já vím, že je to podle muzikálu, ale to na věci de facto nic nemění). No a aby to nebylo málo, tak ještě treťjak - scény, kdy trio skorodůchodkyň skotačí v blyštivých oblečcích na známé švédské songy působí jako by je vystřihl někdo z Dobrodružství Priscilly, královny pouště. Hollywoodskému muzikálu vrazila Mamma mia nůž do zad, ale kvůli fenoménu jménem ABBA (no a ještě trochu kvůli mladičké Amandě) dávám za tři. (17.02.2014)

Tak.. pokud jste film už viděli a teprve se na něj nechystáte... představte si, že by to nebyl muzikál. Že by ty fráze a chatrňoučký příběh měly fungovat samy. Děs, že? Takže to máme první bod. Pak si vezměme provedení muzikálu... Žádná super výprava, žádní zpěváci, mizerná choreografie. Ženy zpívaly obstojně kupodivu skoro všechny, ale "to nejlepší možné" to rozhodně nebylo. Muži... až na Firtha, který hudbu i odbrnkal, dost slabé (Brosnan -- no zpěvák to není, no a co...). Takže tento bod taky nic moc. Pak herecké výkony -- no jasně, proč ne, akorát je problém, co tam měli předepsáno hrát, a přes půl času byla stylizace do křečovité bujarosti. A máme tu poslední bod, samotné písně Abby. I když se nejedná o nějaké Shakespearovy sonety nebo Robinsona Jefferse, některé mají docela co říct (třeba Winner takes it all). Rozdíl třeba proti Beatles, kteří se proslavili stupiditou textů (mám je rád, mimochodem), byl cca 10 let věku a dospělost sdělení Abby. A co se týče melodiky, je to jeden ze světlých momentů dějin nejmainstreamovějšího popíku vůbec. Nějak mi z toho vychází... že byste asi udělali líp poslechnout si originály od ABBY. Ale jestli nemáte u čeho žehlit, tak proč ne... (05.01.2012)

Kurva drát, co se to se mnou jenom děje? Vždyť to byl sladkobolný dojímavý romantický kýč a navíc poskládaný z písniček skupiny, jejíž hudbou mě rodiče pravidelně mučili v děství (byť její historickou hudební úlohu uznávám). Ono to přesto funguje, šlape od prvního záběru až do střelených závěrečných titulků a ještě mě to několikrát nefalšovaně dojalo.Pro fanoušky Abby stejná povinnost, jako Across the Universe pro fanoušky Beatles. P.S. Pierce Brosnan by zpívat vážně neměl. Pokaždé je totiž vidět, jak se hrozně moc trápí. P.S. 2 Amanda Seyfried je tady neskutečně nádherná. (27.07.2008)