Mamma Mia!

Hodne prijemnej muzikal, samozrejme hlavne diky pisnickam. Tech je tu narvana spousta a jsou to samy nejvetsi hity, tvurci v podstate na ty pisnicky nabalily jednoduchej pribeh o hledani taty a je fakt, ze vzdy kdyz zazni nejaka pisnicka, docela slovy do deje pasuje, takze tohle se povedlo na vybornou. Herci jsou taky super sympaticky, jak roztomila Seyfried, tak tri tatkove nebo vyvadejici Streep. Jen mi moc nesed pan snoubenec, takovy nevyrazny nagelovany hovadko. Skoda, ze zaverecna pulhodina uz je takova natahovana a uz to moc nezachranujou ani pisnicky. Ale vetsinu casu to je skvele sviznej a optimistickej komedialni muzikal, takze to ty 4* v klidu da. (23.12.2010)

Muzikál je tradičně brán jako lehký žánr, ale ve filmu, kde se Meryl Streep chová jako puberťačka, písně jsou jen odšťaveným stínem pravých ABBÁckých songů a choreografie či vizuální nápad neexistují, jde opravdu o průser. Navíc hlavní mužské trio je vyjma Colina Firtha opravdu tragické. A spojování ABBY a nějaké revolty, i nepřímo, je směšné, protože ona byla naprosto konformní pop a poslouchala ji hlavně střední třída. V reakci na MOROUSY jsem chtěl něco napsat o PLYTKÝCH LIDECH, ale radši toho nechám. 50%. (29.12.2008)

V normální filmové produkci je Mamma Mia! tak trochu zjevením. Vypráví o ztrátě a hledání otce, ale nedisponuje žádnými dějovými zvraty nebo hlubší zápletkou. Téměř pořád se v ní zpívá, přesto hlavně mužská část obsazení zrovna bezchybným hlasem nevládne. Je natočena v 21. století, ale při sledování se cítíte jako vrženi do let osmdesátých. Hlavní postavou je matka, která ještě jako mladá otěhotněla a chce provdat svou ani ne dvacetiletou dceru, přesto ji hraje herečka, které je přibližně šedesát. Ale proč to obcházet. Řekněme si to narovinu. Mamma Mia! je kýč. Ta nejbarevnější nejsladší pohádka, jakou si kdo mohl vymyslet. Jenže já si stejně podupávala nohou do rytmu (na zpívání jsem neměla odvahu) a po celou dobu se naprosto pitomě usmívala. A, ač to zní neuvěřitelně, dokázala jsem i naprosto pochopit těch několik diváků, kteří se dali do nadšeného potlesku, i to, že tenhle film už šest týdnů kraluje žebříčkům návštěvnosti českých kin. (20.09.2008)

Prosluněný teror. Asi nikdy jsem neměl tak silný pocit, že mě chce nějaký film zabít. Ano, lidé s averzí na ABBU, přímořské oldies diskotéky a šedesátnice skotáčící kolem kadiboudy by na ten film chodit neměli. Ale byl jsem tak naivní, když jsem čekal i promakaná hudební čísla a špičkovou choreografii? Zjevně jo. (30.07.2008)

Mamma Mia! je v pravdě hodně velká hovadina, neskutečně ujetá, přeslazená až hanba (ke konci nebýt písniček tak už zcela nepoživatelná), kýčovitá až na půdu, ale na druhé straně neuvěřitelně chytlavá a veselá. Soundtrack od ABBY byl pro tenhle film obrovskou výhrou a já se chvílemi až divil, kolik jejich písniček vlastně znám, přestože si nepamatuju, že bych je někdy sám poslouchal (zřejmě mě jimi mamka, jejich velká fanynka, v dětství dost často a vydatně "krmila"). Druhou devízou tohoto snímku je Meryl Streep. Ostatní herci šli úplně mimo mě (překapivě bohužel i Colin Firth), ale tahle herečka mě opravdu fascinovala, kde jiní vidí skřepčení pomatené/sjeté stařeny, já vidím zatraceně vitální ženskou, která opravdu působí jak 40-cítka, hraje, tancuje a zpívá jako o život a já se nestačím divit. A jistě nezapomenu především na její podání The Winner Takes It All, což je teda taky paradox sám o sobě, na jedné straně famózní Meryl a na proti ní totální prkno v podobě Brosnana (to nepíšu proto, abych se zavděčil všeobecnému znechucení, on byl prostě k smíchu a já se zrovna u téhle písničky v žádném případě smát nechci). Jistě, bez výborného soundtracku by to ona sama neuhrála, ale takhle nemůžu jít pod 3*, za ni, hudbu a taky ten vtíravě pozitivní feeling z této prosluněné blbosti. (14.09.2012)