Mamma Mia!

Kravinka skoro nebetyčná, ale čiší z toho taková odzbrojující roztomilost, že se na ni nemůžete zlobit. Dobrá duše vedle mě mi opakovaně radila "nepitvej to!" a věřte, že to šlo dost těžko, protože slepenec dílčích blbin překračoval únosný meze, ale jak hodnotit film, u kterýho se zapojí celej člověk a jak si to nepřejete, stejně je vám u toho milo? Abba funguje jak mocnej hever a taky je to kus mýho mládí, takže .... (10.09.2008)

Živě si vzpomínám na parodické hudební číslo, které zahájilo film Smrt jí sluší. Meryl Streepová, zohavená na padesát let a oděná v negližé, jež odhalovalo víc, než by si člověk přál spatřit, představuje mumifikovanou naivku, špulí rty do zrcadla a zpívá o své neodolatelnosti. Smečka křenících se liftboyů jí dává zapravdu synchronizovaným vrtěním boků. Vsadím se, že Barbra Streisandová, Cher, Madonna a ostatní panoptikální exponáty se z té facky dodnes nevzpamatovaly. ;-) Uběhlo 16 let a Meryl v lacláčích oslavuje vstup do šesté dekády věku hlasitými výkřiky, že je „dancing queen, young and sweet, only seventeen“. A víte co? Není to ani trochu trapné. Měl jsem z ní radost, jak to na stará kolena roztočila a je-li to vůbec možné, budu si jí po této mesalianci s lehkou múzou vážit ještě víc než dosud. Mohl bych jistě zmínit i jiné přednosti filmu. Například mě příjemně překvapilo senzační aranžmá písní. Už nikdy neřeknu, že kdo slyšel jednu píseň Abby, slyšel všechny. :-) Ale marná lásky snaha, ani to, ba ani přidaná hodnota krásných řeckých exteriérů by mě s jinou protagonistkou nepřimělo plesat nadšením nad tímto jinak vyloženě holčičím filmem. :) 80% (19.11.2008)

Takto som si predstavoval ukončenie letnej filmovej sezóny. Pohodovým, uvoľneným, nenáročným a nenásilným romantickým muzikálom, v ktorom dej v strete s najznámejšími hitmi skupiny ABBA sa ukázal ako skvelá voľba. A rovnako skvelé sa ukázalo aj obsadenie hercov, ktorí svoje piesne prezentovali s hrdosťou a patričným umením a preto musím, okrem hereckých, vyzdvihnúť najmä ich hlasové výkony (a ak ich prespieval niekto iný, je mi to fuk). Jednoduchá zápletka a celková klišovitá jednoduchosť deja je na mnohých miestach dokonale napasovaná na nenudiace, chytľavé a rytmické songy a práve preto som si tento fakt počas trvania filmu vôbec neuvedomil. Po-hm-kávanie a klopkanie nohou do rytmu ma často uistilo, že piesne boli spracované skvelo a úplne trefne sa hodili do príbehu a všetko to poistil pán pár radov predo mnou, ktorý počas 'Dancing Queen' vyskočil z radu a začal tancovať. Záver má tvrdo romantické korene a počas 'The Winner Takes It All' vykukla aj nejaká tá slza. Proste pohoda, ktorú si rád niekedy zopakujem. A hádajte čo si púšťam pri písaní tohto komentu. :) 85%. (01.09.2008)

Instantní (just add summer) tvořič dobré nálady zafungoval k mému nemalému překvapení i na mě, takže mhouření očí nad různými trapnostmi, nesmysly a příšernými postavami (rádobyvtipně nemotorná tlusťoška nedík, dceruška hysterka ne-dík) mi šlo jedna báseň... Brocman je i v pětapadesáti stále nadmíru chutný flák chlapa ¦¬P´ (21.06.2009)

Mladí se milují, starší se milují, všichni tancují, ti starší dokonce skáčí po postelích a všichni zpívají Abbu, Abbu a zase Abbu. A mně po prvních deseti minutách opouští lehce opovržlivý výraz a nahrazuje ho úsměv. A ani za nic nechce zmizet. Pozitivnější film už tu drahnou dobu nebyl, navíc Amanda Seyfried je zlatíčko léta 2008 a všichni tři "otcové" jsou částečně páprdové a částečně tatíci k pohledání. Navíc Merylino The Winner Takes It All je natolik famózní číslo, že už jsem až do (lehce protaženého) konce nedokázal hledat chyby. Až to místo stříbrného plátna uvidím znovu na obrazovce, možná se kouzlo začne vytrácet. V tuhle chvíli ale doufám, že ne. (17.09.2008)