Mamma Mia!

Mohl by mi někdo bystřejší než já prosím vysvětlit, proč tu tolik lidi tvrdí, že je to kravina, a jedním dechem sypou 4, ne-li 5*? Já se spokojím s konstatováním, že podle mě to kravina opravdu je, protože tak odpudivou splácaninu teenagerské komedie (ovšem určené ročníkům výrazně starším, hybrid dosud vídaný jen u některých tuzemských "tvůrců") s letním povyražením a vykalkulovaným tahem na nostalgickou branku jsem při vší lásce k ABBĚ a muzikálům a při vším respektu k tomu, že to, že už vám není dvacet, neznamená, že jste dobří leda k nacvičování nejpohodlnější polohy do rakve, v životě neviděla a pevně doufám, že už neuvidím. Po půl hodině jsem myslela, že se z toho vypiskování, křepčení a infantility zajišťované telecíma očima Amandy Seyfried a jejích melody boys and girls zblázním, po hodině už jsem si byla jistá. Herecké výkony bych s nepříliš čestnou výjimkou Meryl a jejích tří mušketýrů po dvaceti letech bez váhání označila za ochotnické, kdyby nehrozilo, že mi za to nějaký ochotník v návalu spravedlivého hněvu rozbije hlavu maketou strašidelného hradu, a ne, nevěřím, že Bondův recitál je to nejhorší z celého filmu (resp. uznám to ve chvíli, kdy si vyslechnu ranní koncertování v koupelně od všech, kteří ho kritizují, a budu nucena uznat, že šéf náborového oddělení Metropolitní opery musí být slepý a hluchý, když po nich ještě nedrapl). I to, že se kvarteto herců, kterých si stále ještě vážím, snaží ustát slalom mezi vtípky retardovanými a fórky vhodnými pro zapomenutelné šašky z amerického moučníku, by se ještě dalo vydržet. Jenže děj a základní inteligence tu absentují víc než prababiččiny pravé zuby, a s předpokladem tvůrců, že nad tím zavřu oči, neb je to přece letní záležitost, kráčí ruku v ruce očekávání, že na jaře dám plné hodnocení záběru na dvojici laškující mezi petrklíči a v zimě akčnímu nemehlu kosícímu protivníky mezi vločkami. Je mi líto, za povzneseného inťáka se sice nepokládám, ale nemusím jím být, aby mi primitivnost vadila v každé roční době. P.S. V průběhu filmu jsem se nemohla zbavit pocitu, že neustálý výraz Colina Firtha "kde to ksakru jsem, kam jsem se to ksakru zase dostal" není ztracený klid Angličana v řeckém blázinci. Věřte mi, ten chudák to vůbec nehrál. (24.10.2008)

Bez ostychu tasím naprosto nekritické pětihvězdí. Dlouho se mi nestalo, že bych natolik podlehl nakažlivé atmosféře snímku a pozitivní energii, která z něho přímo tryská jako onen bájný Afroditin pramen, až mi vše okolo - od hereckých výkonů až po řemeslnou úroveň - začalo připadat totálně nepodstatné. Podstatné je souznění hudby od ABBY a dění na prosluněném řeckém ostrově, kde nemám téměř co kritizovat. Jen mou zamilovanou Chiquititu mohli tvůrci situovat do důstojnějšího prostředí, než je řecká kadibouda. Nejsem gerontofil, jen miluji písníčky od ABBY, které mě provází od útlého dětství, kdy jsem si dokola přehrával máminy desky a takové Dancing Quenn nebo Take A Chance on Me mi pak dlouho připadaly jako vrcholy retro playlistu každé diskotéky. Bylo parádní si po více než 10 letech takové chvíle připomenout... A co se týče taneční choreografie, tak kamarádka, jež už nějaký ten rok závodně tančí, se o ní po projekci vyjádřila nadmíru pochvalně. Musím s ní souhlasit. Vyčítám si, že jsem na konci neměl odvahu tomuto báječnému filmu zatleskat jako rozjaření borci v poslední řadě. (04.09.2008)

Tak tohle bylo snad za trest. Tento počin považuji za horší zlo, než jakým je kupříkladu Stmívání. Uvedla bych sem pár trapných hláškek pro představu, ale to bych sem rovnou mohla zkopírovat celý ten prostoduchý scénář. O příšerných písničkách od ABBY (nikdy jsem si nevšimla, jak hloupé jejich texty jsou) raději ani nemluvě. Tak moc přeslazené, že mi skoro tekl med z obrazovky. Hlavní a jinak dobří herci si zde utrhli náramnou ostudu, ale předpokládám, že nějaké náctileté nanynky, které mají rády Glee nebo HSM to chytne. Možná pokud bych se na to měla dívat jinak a brala to tak, že Mamma Mia! paroduje veškeré výše zmíněné počiny, tak by to tak příšerné nebylo,nevím. Ale je to po dlouhé době film, při kterém jsem se načapala, že na něj zírám nevěřícně s otevřenou pusou.Zkrátka kýč,při kterém mi za všechny hlavní hrdiny bylo trapně...FILMOVÉ PEKLO! PS:A Meryl Streep se mi nadobro znechutila! (30.05.2012)

Muzikál je tradičně brán jako lehký žánr, ale ve filmu, kde se Meryl Streep chová jako puberťačka, písně jsou jen odšťaveným stínem pravých ABBÁckých songů a choreografie či vizuální nápad neexistují, jde opravdu o průser. Navíc hlavní mužské trio je vyjma Colina Firtha opravdu tragické. A spojování ABBY a nějaké revolty, i nepřímo, je směšné, protože ona byla naprosto konformní pop a poslouchala ji hlavně střední třída. V reakci na MOROUSY jsem chtěl něco napsat o PLYTKÝCH LIDECH, ale radši toho nechám. 50%. (29.12.2008)

O tomhle filmu známá filmová publicistka Mirka Spáčilová kdysi napsala, že je to krystalický kýč, ale tak sladký a roztomilý, že se na něj prostě není možné zlobit. Tady se projevuje bída filmové publicistiky, kdy téměř všechny posty recenzentů v novinovách a časopisech zaujímají ženy a on se ten gender chtě nechtě na jejich hodnocení taky projevuje. Můžu jen potvrdit, že je to z mého hlediska kýč, jakému není hned tak něco rovno, ale za roztomilý bych ho coby muž nepovažoval. Dá se to brát jako parodie sebe sama, dokonce i písničky ABBY, na kterých jsem vyrůstal, tady zní nechutně, je to asi nejhorší využití hudebních motivů populární švédské skupiny, na jaké si vzpomenu. Tam, kde jinde dotváří atmosféru, jako třeba v případě australského snímku Muriel se vdává, tady spíš tahají za uši. Celkový dojem: 20 %. (19.05.2011)