Mamma Mia!

Phyllida Lloyd s krvou nemuzikálovou zhostila sa tejto parády a naivne očakávala, že si diváci vystačia s troma poskakujúcimi chlapmi s kovom v hrdle a ženskými v predseniorskom veku výskajúcimi na zaprášenej vaľande v kúte starožitného hotela. Srší z toho nadšenie najvyššieho kalibru, energiu herci vysielajú horlivejšie než východní mohamedáni, ale... naozaj to stačí? Milujem ABBU, Meryl Streep so svojimi kráľovskými výškami bola vážne skvelá, scenérie gréckeho ostrova priam vnútorným pohladením, ale stále mi tam čosi chýbalo, stále som chcela viac... a prázdny pocit sa dostavil skôr než to kultová ABBA a moje milované Dancing Queen a Mamma Mia stihli zachrániť. 70%. (31.01.2010)

Štyria báječní herci sa zapredali prostoduchému scénáru, režisérke bez talentu a farboslepému gréckemu kameramanovi. Aj slimáky v Microcosmose boli nakrútené dynamickejšie, záživnejšie a nápaditejšie než tanečné čísla v tomto filme. Laciná zábava pre nenáročné (skôr televízne než kino) publikum. Pre prvoligový hollywoodský muzikálový žáner ostuda. (25.08.2008)

Ale no ták, lidi, je to muzikál s písněmi od ABBY! Co byste jiného čekali? Já jsem čekal nenáročnou zábavu a pár dobrých fórů. Zábava byla velká, a fórků bylo ještě víc! Navíc, tento film je tak prošpikován pozitivní atmosférou, že i když jsem pak šel hladový z kina, (navíc byla i dost zima), měl jsem na tváři takový nenucený úsměv. A to se mi stává jen u mála filmů. Na závěr takové upozornění: Kdo nemá rád písně od ABBY, či muzikály, ať se radši nedívá. Vy ostatní si to pusťte a uvidíte. Po druhém zhlédnutí na DVD: Zvedám na plný počet a klidně mě všichni ukamenujte! Tohle je prostě záležitost, která vám zvedne náladu a vy se smějete.. Navíc pokud tohle srovnáte s muzikály "této" doby, (ano, narážím na Muzikály ze střední...), tak tohle je muzikál, při kterém se Vám nebude chtít zvracet.. (18.09.2008)

Bez ostychu tasím naprosto nekritické pětihvězdí. Dlouho se mi nestalo, že bych natolik podlehl nakažlivé atmosféře snímku a pozitivní energii, která z něho přímo tryská jako onen bájný Afroditin pramen, až mi vše okolo - od hereckých výkonů až po řemeslnou úroveň - začalo připadat totálně nepodstatné. Podstatné je souznění hudby od ABBY a dění na prosluněném řeckém ostrově, kde nemám téměř co kritizovat. Jen mou zamilovanou Chiquititu mohli tvůrci situovat do důstojnějšího prostředí, než je řecká kadibouda. Nejsem gerontofil, jen miluji písníčky od ABBY, které mě provází od útlého dětství, kdy jsem si dokola přehrával máminy desky a takové Dancing Quenn nebo Take A Chance on Me mi pak dlouho připadaly jako vrcholy retro playlistu každé diskotéky. Bylo parádní si po více než 10 letech takové chvíle připomenout... A co se týče taneční choreografie, tak kamarádka, jež už nějaký ten rok závodně tančí, se o ní po projekci vyjádřila nadmíru pochvalně. Musím s ní souhlasit. Vyčítám si, že jsem na konci neměl odvahu tomuto báječnému filmu zatleskat jako rozjaření borci v poslední řadě. (04.09.2008)

Nebýt tam ABBA, je to jen nesmyslná komedie s výbornou Meryl Streepovou a spoustou funny kostýmů. Jenže ona tam ABBA je, a jako cokoliv, co tahle -ární skupina vyprodukovala, je i tohle tak odporně chytlavé a nakažlivé, že i když to nemá o nic víc smyslu než bez té muziky, je vám to skoro úplně fuk. A pokud nejste já, je vám to fuk úplně. Já jsem prvních dvacet minut filmu tiše trpěl. Pištící a skákající a objímající se děvčata a po nich pištící a skákající a objímající se stařeny, to byla fakt hrůza, kterou nemohla ani omylem vyvážit malebnost řeckého ostrůvku, ba ani taková ta pubertální platonická láska na první pohled, která mě zachvátila při pohledu na Ashley-Anne Lilley. BTW Skotsko je nádherná země;) Ale ve chvíli, kdy tisícihlavé stádo...teda hejno...ééé, dav, začal do pochodu zpívat Dancing Queen, začalo mi všechno být (skoro) úplně jedno a jel jsem v tom stejně jako ostatní v sálu spolusedící a užíval si mimo jiné i děsné falešné zuby Colina Firtha;) Dojem mi trochu kazí fakt, že při Colinově královské hlášce "Ta kytara mě stála deset liber a tričko s Johnym Rottenem" jsem se smál jenom já, což je nepochybná známka kulturního úpadku naší společnosti:P A tak jako vůbec jsem se dost často bavil úplně jinými věcmi než zbytek populace. Ale dost o tomhle. Pojďme ke zpěvu Pierce Brosnana. Není to ani zdaleka taková hrůza jako je zhusta tvrzeno lidmi, kteří ho prostě nemají rádi:) Já osobně to vidím tak, že SOS nezpíval, ale spíš říkal - a to s tou správnou naléhavostí a zoufalostí, tak jako každý chlap, když se to prostě stane a něco mu nakope jeho city. Nebo taky když si uvědomí svoji chybu a zoufale se snaží ji napravit. Dobře no, tak ho prostě mám radši než Colina Firtha, a co jako?:) Závěrečné finále bylo poněkud přehnané, ale buzení nálady dovolenkové zábavy si to žádá, že ano. Ale zase nutno přiznat, že tomu slabšímu předchází naprosto famózní Merylino The Winner Takes It All a po tom slabším následuje pekelně ulítlé pěvecky-taneční dvojčíslo, se kterým se nelze vyrovnat jinak než smíchem. Takže co si z toho tedy vzít? Bylo to dobré, jsem rád, že jsem to viděl, některé kousky jsou nezapomenutelné, ale k dokonalosti to mělo hodně daleko. Dávám 70%. (31.08.2008)