Mamma Mia!

Nádhera. Já i moje rodina jsme byli z tohoto filmového komediálního přepisu divadelního muzikálu úplně nadšení. Proto nechápu některá mizerná hodnocení. Amanda Seyfried v roli nevěsty i její matka Meryl Streep skvěle zpívaly a hrály jako o život, choreografie jednotlivých částí a výkon tanečníků byly výborné, písničky ABBY stále geniální a film měl obrovský šmrnc a dějový spád. Jedinou výhradu bych měl k (ne)zpěvu Pierce Brosnana, no ale bývalého agenta 007 do party tak úplně počítat nemůžeme:) Jeden z nejlepších muzikálů, co jsem viděl, konec konců - nominace na Zlatý Glóbus v kategorii komedie nebo muzikál hovoří jasně. Trailer: http://www.csfd.cz/film/233930-mamma-mia/videa/ (11.07.2010)

Premrhaná príležitosť, pri ktorej zarazí hlavne neschopnosť divadlom žijúcej režisérky zahriať srdce muzikálového nadšenca. Ani fakt, že ide o debut neospravedlňuje nenápadité a nezáživné tanečné choreografie a až na výnimky vcelku priemerne zaranžované skladby. To skutočne z divadelných dosiek nepochytila viac? Kvalitná herecká zostava a zlatíčko v podobe Amandy Seyfried sa síce snaží čo môže, škoda len že im v skutočnom rozlete mierne bráni scenár pohybujúci sa na hranici gýču. Mamma Mia pritom dokáže v niektorých scénach vylúdiť úsmev na tvári a sčasti odzbrojiť príjemnou atmosférou ale muzikálová špička je tomuto dielu na míle vzdialená. A ABBA, nech má akokoľvek melodické skladby na ňu sama o sebe nestačí, aj pred pádom do podpriemeru ju zachraňuje len tak tak. (29.09.2008)

Perfektní nestárnoucí hudba ABBY. Meryl Streep je už sice stará vysušená švestka, ale je pořád skvělá. Zato herečka Amanda Seyfried - filmová dcera Meryl Streep je hnusné odporné růžové prase a do této role se vůbec nehodila! Celkově kazila filmový zážitek. U filmu jsem se ale parádně odreagoval a po těch odpadech, které jsem viděl v poslední době, to bylo pohlazení po duši. (16.11.2008)

Tak tohle bylo snad za trest. Tento počin považuji za horší zlo, než jakým je kupříkladu Stmívání. Uvedla bych sem pár trapných hláškek pro představu, ale to bych sem rovnou mohla zkopírovat celý ten prostoduchý scénář. O příšerných písničkách od ABBY (nikdy jsem si nevšimla, jak hloupé jejich texty jsou) raději ani nemluvě. Tak moc přeslazené, že mi skoro tekl med z obrazovky. Hlavní a jinak dobří herci si zde utrhli náramnou ostudu, ale předpokládám, že nějaké náctileté nanynky, které mají rády Glee nebo HSM to chytne. Možná pokud bych se na to měla dívat jinak a brala to tak, že Mamma Mia! paroduje veškeré výše zmíněné počiny, tak by to tak příšerné nebylo,nevím. Ale je to po dlouhé době film, při kterém jsem se načapala, že na něj zírám nevěřícně s otevřenou pusou.Zkrátka kýč,při kterém mi za všechny hlavní hrdiny bylo trapně...FILMOVÉ PEKLO! PS:A Meryl Streep se mi nadobro znechutila! (30.05.2012)

Mohl by mi někdo bystřejší než já prosím vysvětlit, proč tu tolik lidi tvrdí, že je to kravina, a jedním dechem sypou 4, ne-li 5*? Já se spokojím s konstatováním, že podle mě to kravina opravdu je, protože tak odpudivou splácaninu teenagerské komedie (ovšem určené ročníkům výrazně starším, hybrid dosud vídaný jen u některých tuzemských "tvůrců") s letním povyražením a vykalkulovaným tahem na nostalgickou branku jsem při vší lásce k ABBĚ a muzikálům a při vším respektu k tomu, že to, že už vám není dvacet, neznamená, že jste dobří leda k nacvičování nejpohodlnější polohy do rakve, v životě neviděla a pevně doufám, že už neuvidím. Po půl hodině jsem myslela, že se z toho vypiskování, křepčení a infantility zajišťované telecíma očima Amandy Seyfried a jejích melody boys and girls zblázním, po hodině už jsem si byla jistá. Herecké výkony bych s nepříliš čestnou výjimkou Meryl a jejích tří mušketýrů po dvaceti letech bez váhání označila za ochotnické, kdyby nehrozilo, že mi za to nějaký ochotník v návalu spravedlivého hněvu rozbije hlavu maketou strašidelného hradu, a ne, nevěřím, že Bondův recitál je to nejhorší z celého filmu (resp. uznám to ve chvíli, kdy si vyslechnu ranní koncertování v koupelně od všech, kteří ho kritizují, a budu nucena uznat, že šéf náborového oddělení Metropolitní opery musí být slepý a hluchý, když po nich ještě nedrapl). I to, že se kvarteto herců, kterých si stále ještě vážím, snaží ustát slalom mezi vtípky retardovanými a fórky vhodnými pro zapomenutelné šašky z amerického moučníku, by se ještě dalo vydržet. Jenže děj a základní inteligence tu absentují víc než prababiččiny pravé zuby, a s předpokladem tvůrců, že nad tím zavřu oči, neb je to přece letní záležitost, kráčí ruku v ruce očekávání, že na jaře dám plné hodnocení záběru na dvojici laškující mezi petrklíči a v zimě akčnímu nemehlu kosícímu protivníky mezi vločkami. Je mi líto, za povzneseného inťáka se sice nepokládám, ale nemusím jím být, aby mi primitivnost vadila v každé roční době. P.S. V průběhu filmu jsem se nemohla zbavit pocitu, že neustálý výraz Colina Firtha "kde to ksakru jsem, kam jsem se to ksakru zase dostal" není ztracený klid Angličana v řeckém blázinci. Věřte mi, ten chudák to vůbec nehrál. (24.10.2008)