Kam čert nemůže

Hodně příjemná záležitost, která je v našich končinách dost neobvyklá. Přece jen romantických komedií se u nás moc netočilo a netočí a tohle je jedna z mála. Navíc je poměrně inteligentní, ironická, chytře napsaná a nechybí jí nenucený humor. Podskalský si pomohl velmi hezkou kamerou, tehdy obvyklou sytou barevností, nádherným snímáním "mefistofelky" a krátkou stopáží, v níž vskutku není místo na zbytečnosti. Taktéž tempo je natolik svižné, že to celé rychle uteče, aniž by něco vysloveně chybělo. Dobré je obsazení, v němž je nejzajímavější osobitý a specificky hrající Miroslav Horníček, který spíš glosuje dění a existuje, než že by vysloveně hrál, ale do role lehce přepracovaného se náramně hodí. Výborně mu sekunduje začínající Hlaváčová, jejíž stylizace do čertice je nápaditá, ve vedlejších rolích se pak "vyřádili" Jiří Sovák, Vlastimil Brodský a Rudolf Hrušínský. Potěší i to, že o nějaké politické angažovanosti nemůže být ani řeč a nebýt tu zmínka o JZD a scéna pobíhání v kravíně, nebylo by poznat, že jde o film z padesátých let. Občas si tedy tvůrci neodpustí nějaký ten nesmysl a motivace postav mnohdy není úplně vysvětlena, to ale tolik nevadí, protože Kam čert nemůže je svěží a inteligentní žánrovka, která moc nezestárla. 70 % (27.10.2019)

Velice chytrý několikavrstvý scénář, navíc slušné herecké výkony a krásné exteriéry, práce s kamerou, ale hlavně světlem a barvami. Jak Mefistku neustále nasvěcuje nějaký zdroj červeného světla, to je dokonalé. Myslím, že zde měl Podskalský, který sám věděl, že má maximálně na televizní estrády, velmi poctivý podklad ve formě scénáře (ostatně Daniel je dodnes scenáristická ikona a M. V. Kratochvíl nejspíše dodal i historické souvislosti), takže vše funguje zcela v pohodě a ten rozpor vědeckého myšlení a selského rozumu je zde pojat snad nejoriginálněji, co mohu posoudit. (01.01.2010)

Velmi příjemná komedie, která sice začíná poněkud psychedelicky, ale velmi rychle se z ní vyklube okouzlující komedie s pohodovým a nesmírně příjemným panem Horníčkem v roli poněkud zmateného doktůrka, na něhož si nepočíhal sám ďábel, ale "pouze" žena. A pak už si jen spokojeně sedíme v křesle a sledujeme zmatky nad zmatky, které někdy přináší sám život. Hudba: Zdeněk Liška (26.02.2011)

Krásný snímek. Vyniká pozoruhodným námětem a neobvyklým dějovým přechodem od atmosféry velmi mysteriózní. K čemu nebudu prozrazovat, to se musí vidět a snad i cítit. I bez toho však film stojí na skvělých postavách, kde psychika hlavního hrdiny je právě tou perspektivou, která určuje vývoj, atmosféru i filmový žánr. Dojde vám to však až po skončení filmu, mě osobně to trvalo pár dní a to je další kouzelný rozměr filmu. Naprosto skvělí jsou paní Hlaváčová s panem Horníčkem, ale jak to bývalo pro českou klasiku typické (kde jen ty loňské sněhy jsou?) úchvatní jsou i herci ve vedlejších rolích (pánové Brodský, Sovák, Hrušinský a nejen oni. P. S. Tak mě napadá, je to sice daleký odskok, ale i tyhle asociace vyvolalo zamyšlení nad tímto uhrančivým dílkem, že silné vedlejší postavy byly typické i pro americké černobílé filmy, i filmy francouzské 60. let a určitě by se dalo jmenovat dál... Další doklad přepjatého individualismu dnešní doby, který se zračí v tom, že dnes jeden dva hlavní hrdinové, možná výrazný protivník, a zbytek sekundtanti bez osobnosti sloužící jen k tomu, aby nám jejich prostřednictvím mohl hlavní hrdina sdělit své myšlenky?! Naštěstí tenhle film ztělesňuje pravý opak :) (06.03.2018)

Podskalského linka v moderní české kinematografii se vyznačuje osobitou, nepřehlédnutelnou, určitě ne průměrnou, ale spíše zřídka než často vrcholů dosahující linkou. To, co se tu snažím podat jako obecnou charakteristiku jeho obecného přínosu, lze dost dobře vztáhnout i na přitažlivého ženského ČERTA tehdy začínající Jany Hlaváčové. Snad v žádném hraném filmu nedostal Horníček tak velkou plochu pro své osobité herectví viditelně kořenící v prvorepublikové poetice OSVOBOZENÝCH. (Připomínaní PÍSAŘI jsou více televizní než filmoví a více tématičtí než prostor pro rozevláté herecké kreace dávající). Pro zdar filmu je důležité i souherectví dalších velikánů této herecké generace (Brodský, Hrušínský, Sovák). Zaujme i spoluscénátorství Miloše Václava Kratochvíla, někdejšího nadějného pražského archiváře a posléze dvorního Vávrova scénáristy. Ono až rafinované škobrtání o jednotlivé duchařské žánry, nesené nadto humorným, až sarkasticky úsměvným nadhledem, lze přičíst s jistou dávkou nadsázky právě jemu. Ta nadsázka, která překonává zanedlouho už takřkapůlstoletí, uplynulé od premiéry tohoto společného díla klasiků české kinematografie tehdy v zenitu středních let, je pro diváka všech generací jistotou zážitku, na který se nezapomíná. (05.11.2007)