Smrt čeká všude

Po druhém zhlédnutí: Hurt Locker není filmem přelomovým, ale v tom, oč (a jak) usiluje je filmem bezchybným. Líbí se mi jeho věcnost, jak jde bez okeců k tomu stěžejnímu. Žádná scéna nepřebývá, vše má své místo a nějaký způsobem dotváří psychologický profil hlavního hrdiny (nebo ostatních vojáků). Jednoznačně nejvyzrálejší režijní počin Kathryn Bigelow. 85% První zhlédnutí: V The Hurt Locker, stejně jako v předchozích filmech Kathryn Bigelow, přebíjejí žánrové elementy psychologii postav. U The Hurt Locker to vyprávění bohužel ubližuje více než v případě takového Bodu zlomu. Především máme minimum možností hrdiny blíže poznat. Pár scén mimo akci je zaplácnuto slaboučkými dialogy a klišé, která jsem pro jejich neblahou pověst považoval za zakázaná (zhroucení ve sprše). Docela nadbytečný je krátký a podivně odbytý odskok do kriminálního žánru (pátrání po Beckhamovi). ___ Novinku oproti dřívějším válečným, resp. post-válečným filmům představuje akorát motiv vzájemného soupeření i v rámci jednotky. Voják potřebuje nepřítele a neptá se, kde ho vzít. Z pohledu pacifisty hořkou, úvodnímu citátu věrnou pointu vnímán (stejně jako v případě The Lucky Ones) coby snahu filmařů o usmíření s americkou armádou. Chyba je v systému, jednotlivec nic nezmůže. ___ Epizodická struktura filmu vybízí číst jej nikoliv jako drama (prakticky absentuje dramatický oblouk), nýbrž jako thriller, který si musíte prožít. Scény deaktivování bomb jsou k rupnutí nervů napínavé a velice fyzické. Činy vítězí nad slovy. ___ Bigelowová ani během momentů, které by za jiných okolností mohly být akční, nikam nespěchá a se vskutku ženskou pečlivostí si všímá detailů. Moucha lezoucí po ruce. Slina odkapávající z dolního rtu. Prázdná nábojnice dopadající na vyprahlou zem. Tohle všechno ke službě v Iráku patří. Když někdo schytá zásah, pak třeba v „okrasném“ zpomaleném záběru, ale bez jakéhokoliv patosu okolo (ten přichází teprve s následnými řečmi o blízkosti smrti). Mrtvý padne a je mrtvý. Tečka. ___ Za nejlepší důkaz hlavní přednosti Hurt Lockera, tj. režie, považuji obrovské zaujetí, s jakým jsem film bez výrazné postavy a bez příběhy celou první hodinu sledoval. Šedesát minut mi pocitově přišlo jako dvacet. Opadnutí pozornosti a občasná nuda nastala teprve v druhé polovině. Stejně jako u řady dalších, zprvu podezřele dobrých filmů. Nevylučuji ale, že chyba byla v mých očekáváních a v neschopnosti přepnout se ze sledování špičkového thrilleru na sledování filmu o vnitřních bojích chlapů, kteří ve svých nitrech nic moc nenacházejí (proto povrchnost a prázdnota). Ještě se uvidí… kvůli několika scénám beru druhé zhlédnutí jako povinnost. Apendix: Jsem moc zvědav, s čím novým přijde Paul Greenrass, jehož Green Zone nejenže bude po Generation Kill a Hurt Lockerovi třetím dílem podloženým zápisky nějakého amerického novináře, jenž působil v Iráku, ale s filmem Kathryn Bigelow navíc sdílí kameramana Barryho Ackroyda. 75% Zajímavé komentáře: Radek99, genetique, castor, Niktorius, vincent, grogodil, matusb, Traffic, Jeremiasz (22.12.2009) (méně) (více)