Smrt čeká všude

Tady mě štvali jen dvě věci.. ta kamera byla otřesná a ten konec byl takovej bez pořádnýho finishe. Ale líbilo se mi obsazení a napětí to taky mělo. Spíš spokojenost. (31.07.2016)

Zatím nejlepší film z prostředí iráckého konfliktu. Kathryn Bigelow naložila s materiálem snad lépe než kdokoliv mohl čekat. Film je neuvěřitelně napínavý a u přestřelky sniperů jsem ani nemrknul, byl jsem nervózní, měl husí kůži. A tohle si u válečných filmů představuji. Zasloužený Oscar. (11.04.2009)

neskutečně otravně dlouhá,divně natočená fraška,o vojácích z iráku a jejich osudech,nepopiratelně dýfková kvalita,která se na poslední chvíli dostala do kin a sebrala avatarovi oscara....trapné. (22.12.2010)

Nemůžu si pomoci, ale nemyslím si, že by měl takto vypadat nejlepší film roku... - 18. 5. 2012 - 50% (18.05.2012)

Být či nebýt, to je to, oč tu běží (hm, dramatický úvod). Tato odvěká otázka (Shakespeare ji pouze geniálně artikuloval, avšak „ve vzduchu visela“ jistě od počátku věků) pramení do značné míry z definitivnosti nebytí, z nepříjemné otázky, co bude (pokud něco bude) po životě. Jestliže je „nebytí“ nevyhnutelné, jak uchopit bytí, tak aby mělo ten správný smysl? A jestliže život směřuje jednosměrkou ke smrti, jak se na tuto smrt efektivně připravit? Co kdybychom však tyto otázky lehce obrátily a tím lépe přiblížili problém modernímu člověku. Protože zatímco třeba staré civilizace i středověcí lidé věděli přesně, jakým způsobem se přichystat na smrt (tudíž, jak žít), v posledních asi dvě stě letech se pevně daná pravidla pro vedení „správného“ života násobí, dělí a celkově matou. Otázkou již není, jak pomocí bytí přivítat nebytí – otázka zní, co s bytím, než nebytí takříkajíc zaklepe (zvesela) na dveře? Položeno úplně polopatě – co s životem? Co s tím nepřeberným množstvím možností, co s tím nepřehledným výběrem, v němž každý akt znamená následek, který vede k další příčině, která znamená znovu následek a takhle stále dokola, až se nakonec dostáváme k idei otroctví Jean-Paul Sartra. Není v určitém ohledu lepší býti otrokem, než zodpovídat bezvýhradně (a bez výmluv) za všechny své činy? Není poté život spíše jednodušší, než složitější? Právě tohle jsou otázky, které tvoří celou strukturu filmu Smrt čeká všude. Vojáci jsou zde připodobněni k otrokům – mají vždy jasně daný úkol, jasně vymezeného nepřítele a i přes občasné potyčky jasně dané přátele. Jejich život je ve svém otroctví svým způsobem osvobozením. Všechno je čiré a jasné, zcela bezproblémové. Tato struktura je patrná od prvního citátu o návykovosti války, až po stání hlavního hrdiny v civilu u nekonečného množství cereálií v obchoďáku. A ačkoliv si tvůrci jistě nemyslí (a já už vůbec ne), že válka by byla pro tuto svou „abstrakci života“ záslužnou věcí, přesto je zajímavé sledovat vysvětlení mnohých „dobrovolníků“ ve válečné mašinérii, pomocí termínů z existencionalismu. Nicméně, nechme teď na chvilku filosofování a pojďme k přímočařejšímu hodnocení filmu. Protože i pro fanoušky čisté válečné akce se zde najde spousta skvěle natočených pasáží, které stojí za pozornost (v podstatě všechny, ve kterých se válčí). Scéna s odstřelováním je absolutně dechberoucí. (15.10.2016)

Rozhodně zajímavé, ale film roku? To sotva. Jednoduchá premisa o vybuchnutí bomby kdekoliv a kdykoliv je sice využitá na sto procent, ale zbytek vedlejších a postranních linek je jen scenáristická a nezajímavá výplň. Při tak dlouhé stopáži bych čekal i nějaký příběh, bohužel zde značně snímek pokulhává, jelikož neví, co chce být. Realistickým "polodokumentem" , napínavým thrillerem nebo dramatem? Osobně si myslím, že by z roztřepané kamery bez děje alá Cloverfield šlo vytěžit o mnoho více. Kathryn ale znovu dokazuje, že je skvělá režisérka, a tak se můžeme dočkat skvěle natočené válečné jednohubky, která je silnější v jednotlivých okamžicích než ve výsledném celku. V hlavě utkví spíš pár nervydrásajících zneškodnění bomb, než všechy té vaty kolem. Řečím o nové Četě se směji tak stejně jako řečím o novém Mariňákovi. Dobře sice vystihuje atmosféru okolo irácké války, ale co víc? Určitě skvěle natočený, ale historicky bezvýznamný film, který nechápu, že je vynášen na pomyslný vrchol válečné tvorby nového tisíciletí. 7/10 P.S. Kathryn by si možná Oscara jako "první dáma" zasloužila, ale to by nemohl být nominován Avatar :) (16.02.2010)

Válečné filmy zrovna nemusím a ani je nevyhledávám. THL jsem zkoukl kvůli rozruchu a množství cen kolem něj. Musím uznat, že se mi ani nechce věřit, že něco takového vzniklo pod taktovkou ženy. Kathryn Bigelow, jak se zdá, ví mnohem lépe než kdejaký muž, jak natočit slušné válečné drama. Musím pochválit kameramana, díky němuž byla mnoha scén ještě působivějšími. Herecký výkon (pro mě neznámého) Rennera si opravdu zaslouží být mezi nominovanými na Cenu akademie. I přes všechna očekávání se mi snímek líbil, děj odsýpal a neomrzel - zážitek zaručen. Lepší 4*! (23.02.2010)

Perfektně natočený film s fantastickou kamerou. Škoda, že tento film postrádá nějaký výraznější děj. Defacto se to točí jen kolem střílení a odpalování bomb. Vztah k postavám si jen velmi těžko získáte, to mi věřte! Ale jinak vlastně není co vytknout, i závěr je velmi silný. Moc se mi líbilo, jak stál u toho regálu s těma lupínkama a nevěděl, co si vybrat. Úžasný kontrast k válce. I celková atmosféra je uhranující, ale přece jenom 6 Oskarů je příliš. Pokud však chcete pocítit tu pravou syrovou atmosféru války v Iráku, sežeňte si Green Zone. Tam narozdíl od tohoto filmu vyhrál obsah nad formou. BTW: Já osobně bych nechal Arabáše, ať se tam postřílejí sami navzájem. 75% (10.04.2010)

Čím to, že téma, které americké filmaře tolik svádí k předvádění všemožných klišé z válečných konfliktů (z nichž povětšinou vítězí ta o slepé loajalitě k vlasti, ke kamarádům ve zbrani, nebo ještě hůř - k matce tří padlých vojáků, Ryanové ..ha.. ha.. ha..), z kterých bývá jasně patrné, že krom Američanů tyto vzácné vlastnosti nikdo další nemá, se tentokrát bez těchto záruk úspěšnosti pro hrdostí se dmoucí návštěvníky kin ve Státech obešlo? Troufám si odhadnout, že důvodem je ženský zadek na režisérské židli, jiný úhel pohledu, který nevidí pouze chvástavé chlapáctví provázené patosem, ale obyčejný strach, který může vést ke zkratkovitému jednání i ztrátu zodpovědnosti v důsledku závislosti na život ohrožujících akcích. I přes svou délku je snímek po celou dobu poutavý, vyhrocené situace napjaté k prasknutí, dokumentární kamera drsně realistická a známé tváře se jen mihnou - i když mě, přiznávám, nenadálá ztráta G. Pearce vůbec nepotěšila, u skvělého výkonu J. Rennera se však snadno zapomíná, jeho nevyzpytatelný seržant James vás k sobě nepustí blíž než na metr, po celý čas netušíte, co si o něm vlastně myslet, ani co od něj čekat, zůstává jen zvláštní, nepojmenovatelný pocit... (12.04.2010)

Kathryn Bigelow asi nie je žiadna bábika, jej réžia je naozaj vynikajúca a "nesere sa" s ničím. Nesústreďuje sa na klasické a konzervatívne rozprávenie príbehu s klišoidným priebehom (tu aj "hviezdy" hrajú krátko a normálnych ľudí, možno niekto ich rovno pasoval do role neohrozených "heroes"). Bigelow v podstate predkladá sled "bežných" situácií pár "bežných" amerických vojakov v Iraku počas "bežných" dní. A robí to vynikajúco, pútavo, napínavo, realisticky...Nie je prvoplánová, nie je oslavná ani kritizujúca a pri tom dokáže postavám a zdanlivo triviálnym situáciám dodať hĺbku (!)...Výborný film. (25.02.2010)

Spíš než válečná akce nebo napínavé zneškodňování bomb jde o drama sledující skupinu Bravo na jednom turnusu v Iráku, které se zaměřuje výrazně více na vzájemné vztahy po přijetí nového člena, specialistu na bomby, do týmu a vývoj charakterů než na akční vřavu, přestřelky nebo dusnou atmosféru prostředí. Je to špatně? Ne. Je to dobře? Nevím. Jeremy Renner a Anthony Mackie hrajou šikovně, napětí je v jistých sekvencích hmatatelné a dojde i na mnoho ikonických akcí, z nichž nejvýraznější je jasně sniperská přestřelka, ale celé je to až moc zdlouhavé a tak nějak to nespěje od úvodu přes kolizi do znatelného závěru, spíše si to tak volně pluje na stejné vlně a vyloženě nevyčnívá ze svého standartního tempa. Kvalitní filmařina jde cítit, ale poselství film nepřináší bohužel žádné a nejde o nic, co bychom neviděli v jiných podobně laděných kouscích. (09.08.2023)

Bravo, Kathryn, od skoro 60lety zensky bych tohle necekal! Nemam moc rad valecny filmy, ale tenhle je tak nejak emocionalne opravdovej, ze bych mu hrozne pral Oscara za nejlepsi film, i kdyz je mi jasny ze to vyhraje Avatar. Za poslednich 10 minut filmu musim pridat patou hvezdicku. Hurt Locker se nepipla v psychologii postav, neresi smysl valky, ani nevyzvedava nici hrdinstvi. Hurt Locker jenom suse konstatuje, ze vlaka neni zadna hra pro maly chlapecky a pro nekoho muze bejt zavislosti. 91% (04.03.2010)

Smrt čeká všude zobrazuje rutinní akce pyrotechnického týmu v Iráku. Vypadá to následovně - bomba, pyrotechnik ji zlikviduje, další den další bomba a další den a překvapivě další bomba. Sem tam se nachomýtne dějové odbočení, ale jinak nic moc. Čekal jsem mnohem víc, ale Smrt čeká všude nesahá Černému jestřábu nebo Mariňákovi ani po kotníky. Modrej nebo červenej, do háje, kterej to je drát. (05.05.2010)

Tenhle kousek je podobný případ jako Milionář z chatrče. Spojuje je mnoho souvislostí-roztřesená kamera, odehrává se v zemi kde je všechno na hovno a NENÍ to vyjímečný film. Přes to všechno jsem si myslel, že to bude horší. S vyjímkou přiblblé části asi půl hodiny před koncem, kdy se Renner vydává na nesmyslnou akci a následující honička v naprosté tmě. Do celkové koncepce to vůbec nezapadalo, ale Američani prostě neodolali a své okřídlené "na vlastní pěst" tam museli opět narvat. Bez tohoto by film působil docela čistě a profesionálně, hlavně úplně první výbuch je natočený fakt lahůdkově(mám rád zpomalené záběry). Ale šest oskarů? Proč nedostávavají zlaté sošky opravdu vyjímečné filmy jako Až na krev, Hanebný parchanti nebo Gran Torino? (31.12.2010)

Tenhle film jsem viděl rok před tim Oscarovym šílenstvím a v tý chvíli na mě zapůsobil jako geniální (díky bohu že to natočila ženská), ale zároveň skromný vykreslení dnešní války. Klobouk dolů před Kathryn Bigelow. (03.03.2009)

Natáčíme válečný film podle Kathryn Bigelow: Vytvoříme setting scény a vypipláme danou lokaci do posledního detailu. Zbytek dne budeme vysvětlovat osmdesáti statistům, co v dané lokaci mají dělat a že si nemají všímat těch podivných lidí s kamerama, co kolem nich budou pobíhat. Na závěr postavíme hlavní herce na první značku a vysvětlíme jim, kterym směrem maj jít a co přitom dělat. Pokud si kameraman vezme na plac stabilizátor či nedejbože stativ, bude mu sraženo 10% z platu. Zopakujme sedmkrát a máme celovečerní film. Hurt Locker by mohl být dokonalý, kdyby nezakopl o dvě věci. Při druhém zhlédnutí již víme, že veškeré vizuální atributy filmu jsou vyčerpány na první scénu a dál film opakuje zavedený postup. Za druhé i přes veškerou upřímnou snahu přichází katarze jen jednotlivých scénách jejich vyústěním, ale už nezbylo jak zalátat rohy celého konstruktu. Nechtěl bych bejt Cameronem, kterej přijde domů ze studia ve kterým tráví už třetí léto a stará mu povídá: "Čaj, kdes byl? Dala jsem si toho Oscara na krb, jestli ti to nevadí. Řeknu ti ten rok v Jordánsku, jak jsme tak točili to Hurt Locker, to byl kotel. Šestkrát jsem tam dostala úplavici z falafelu. Jo a byla jsem dneska nakupovat a zapomněla jsem jaký máš rád ty kornflejky. Tak jsem vzala první, co byly po ruce. Věřil bys, že tam měli celej regál posranejch kornflejků...?" (05.03.2010)

Surové a reálné. Ti vojáci nikomu nepřinášejí svobodu a demokracii. Jen dělají svoji příšernou práci. Všechno je tak anonymní: vyprahlá země, její obyvatelé i nepřítel. Jediné, co je konkrétní a hmatatelné, je smrt. (14.03.2010)

Dobře to vystihl již POMO. Ten film nemá takřka vůbec žádný děj, neodvíjí se odněkud někam, je to jen slepenec jistých (mnohdy kromě možného výbuchu bomby jinak nijak nezajímavých) scének a jevů. Připadalo mi to jako kdyby někdo vzal svůj deník s útržkovými záznamy a natočil podle toho film, bez sebevětší snahy to alespoň nějak zdramatizovat. Ano, i to má občas svůj půvab (ve snaze být co nejrealističtější, např.), ale koukat na to přes dvě hodiny prostě nejde. Nástin nějakého "příběhu", něčeho, pro co stálo ten film natočit (a hlavně shlédnout), vykoukne až skoro v samotném závěru, kdy sledujeme návrat jednoho z vojáků domů (a je to také nejlepší a nejsilnější část filmu). Jinak jsem celý film skoro protrpěl. Film má naprosto výbornou kameru a skvělý střih - ale to je (s onou zmiňovanou scénou) to jediné, co film může nabídnout. Je to prostě hodně dobře natočené nic. Ten film ve mě vůbec nic nezanechal, nepřesvědčí vás o tom, že válka je jiná, než si myslíte, protože vám ukáže přesně to, co si o válce myslíte. A hlavně, ty postavy jsou strašně nesympatické a hloupé - všechny (ale možná takoví američtí vojáci opravdu jsou :-)). (19.04.2010)

Epizoda Generation Kill protažená na dvě hodiny. Zájímavé? Jistě. Drsné? Ano. Hurt Locker ale postrádá dramatický oblouk a zapamatovatelnější postavy. Oscarová komise zase jednou prokázala, že její slabost pro aktuální témata jí kazí dobrý úsudek. (24.10.2011)

Tak dobře, technicky je to zvládnuté pěkně - takový syrový dokumentární styl. Jé, Váňo, koukni, takhle tam ti naši chlapci chudáci trpěj! - Hele, Máňo, a proč von si sundává helmu, dyž ho můžou trefit? A proč se neschová za ten šutr? Hele, Máňo, a proč voni riskujou, dyž nemusej? - Hele, Váňo, přepni to na Animal Planet, tam budou zvířátka. - Nemám nic proti tomu, točit válečné filmy se snahou o dokumentární syrovost a jakous takous realističnost (která v Hurt Locker dostává na prdel i podle tvrzení veteránů války v Iráku). Ale i ty dokumenty na kabelovce mají rozumných 45 minut, a často jsou vtipnější a dokonce mají nějaký příběh. Černý jestřáb sestřelen má příběh. Tohle nemá kromě té syrovosti nic. O to víc vyniká brzy stupidita jednání postav. A jen kvůli drsné syrovosti na to koukat dvě a půl hodiny? Vsadím se, že většina členů americké akademie z toho viděla maximálně 25 minut. Než přepnuli na Animal Planet. (20.02.2012)