Tři životy

rozhodně je třeba ocenit na pohádku poněkud neobvyklé téma sexuálního zneužívání mladých žen (včetně podivné zkoušky cudnosti tří vojáků), stejně tak jako celkem novátorská myšlenka sňatku bez přítomnosti jakéhokoli lidského svědka, natožpak oddávajícího. Strach je režisérský profík, takže se pohádka obejde bez trapností a lapsů, vizuálně se objeví několik poetických motivů pracujících hlavně s panoramatickými záběry krajiny (včetně těch, zavánějících barvotiskovostí, ale to se dá odpustit). Pár scénáristicky slabších motivů (třeba údajné trauma z medailonku) vyvažují zase scény na dnešní pohádku až neobvykle silné či působivé (dobrý je třeba shovívavý dráb Oldřicha Vlacha i ta výměna metres). Velmi mne pobavil trest ve formě bleskosvodu a up-to-date námluvy v lánu řepky olejky. Akorát jsem moc nepochopila hlášku o tom, že se přátelství neslučuje s vděčností. A mimochodem, distributor v textu si taky pěkně zařádil: jaké "tváře zakryté" a "nepoodhalování závojů"? Jací vojáci z kamene? K čemu by tam pak byli ti dva psi? (09.11.2014)

Uznávám, že některé scény mě od silně katolicky zaměřeného režiséra, jakým je Strach, překvapily.. nebo naopak bych je měl čekat? Teď nevím, psychoanalýza není má silná stránka. Nicméně od žánru pohádky nikdy nic moc neočekávám, proto mě stačí relativně málo k uspokojení, a tady toho bylo víc než málo.. Přirozené, nehloupé dialogy, zajímavý děj, pěkné prostředí, byť asi plné klíšťat. Na rozdíl od jiných mně ta dějová linka s vojáky proměněnými ve psy přijde celkem hezky uzavřená... neboť co může být lepší, než se volně prohánět po lese a být si vědom, jaký jsem jedinečný originál, neboť další českoslovenští ovčáci budou vyšlechtěni až za cca 150 let? Já bych tedy rozhodně o žádnou zpětnou změnu na člověka nestál. A o ty dvě zakleté princezny taky není třeba mít obavy... Neboť ta jedna vysvobozená může případné další poutníky pobavit a unavit natolik, že v oné zkouškové noci nebudou mít náladu na nic jiného než na pořádný spánek. Jediným stínem na celém příběhu tak zůstává pouze zneužívání Molnárové oním oficírem, které sice ona považuje za zlý sen, zatímco Dyk dělá, že mu to nevadí, ale myslím, že mu to jednou v celé své ošklivosti dojde a pak se přes to nepřenese, neboť jak zpívá Fiala, jsou okovy vzpomínek, přes které duše dál klopýtat nemůže. (01.01.2015)

Myslím, že to nebyla plnohodnotná, plnokrevná pohádka. Spíše takový slepenec známých pohádkových motivů, který držel pohromadě jen taktak. Tím to ale nechci úplně odsoudit, jen se domnívám, že tento kousek nebude patřit do zlatého fondu. Dá se to vidět, ale stačí jednou. Ještě bych mohl dodat, že forma byla lepší než obsah. Tři životy - tři hvězdičky. (24.12.2007)

Kde jsou ty doby, kdy ČT na Vánoce dávala hezkou českou chytrou (a později jen výpravnou) pohádku? Loňský Anděl páně byl asi jen posmrtný záškub. Aspoň že ten Jiří Dvořák mě nezklamal. Jeho vojenský date rapist, který dívčinám míchá podivné látky do vína a následně je zneuživá, by si ale zasloužil lepší scénář. Vyloženě průšvih to není, lokace a herci jsou relativně na úrovni, ale zápamatováníhodná tahle pohádka není. (28.12.2007)

Komentář píšu 25. 12. 07 a mé hodnocení je silně ovlivněno srovnáním s právě odvysílanými Křístkovými "Třemi srdci" - po tomto hrůzném zážitku působí "Tři životy" jako pravý rezervoár pohádkovosti, hereckého umění a režijní suverenity. Hned v úvodu mne dostala scéna, kdy tři krasavice doslova vlečou zdatné chasníky přímo do postele. Dětský divák se tak poměrně nenásilnou formou seznámí s výhodami sexuální abstinence a dostane se mu varování, že kdo neudrží pudy na uzdě je roven zvířeti (a promění se třeba v psa, jako tady). Příběh dále nabízí jakýs takýs koukatelný příběh, ale tu a tam i nějaký ten striptýz a tak, ať nežeru, za ty odhalené půvaby za tři. (25.12.2007)