40 let Divadla Járy Cimrmana aneb Ze hry do hry

Pokus o takové benefiční "best of" představení, které se tak úplně nevydařilo. Jednotlivé scénky jsou vybrány a poskládány bez ladu i skladu a především bez šťávy v hereckých projevech. Klucí Cimrmanští nám již přesluhují a než se takto průměrně ohlížet za čtyřicetiletou historií, tak to snad raději vůbec. Pokud čekáte něco nového, originálního či prostě nějakou chytrou mystifikaci v nejlepším odkazu Járy, tak rovnou zapomeňte. Čekají vás pouze o třídu hůře přehrané scénky, které zná stejně každý nazpaměť. Dvě hvězdy spíše z úcty, jelikož Ze hry do hry samo o sobě je trapnost na n-tou. Pokud by někdo tvorbu Smoljaka, Svěráka a spol. neznal, tak by si o jejich humoru po právu mohl myslet pouze to nejhorší. Bohužel. (27.10.2007)

40 let bavíme lidi.....pánové smekám. Nostalgie, smích, potlesk a svým způsobem i jistá forma rozloučení......bohužel ani svéhlavý všeuměl Jára Cimrman ve svých nejplodnějších letech nepřišel nato jak zastavit čas. Defilé legendárního divadla na první pohled právem připomíná 16 let starého Cimrmana sobě vztahujícího se k udělení platinové desky za 450000 kusů prodaných nosičů, což by mohlo být jednou z výtek, neboť jsou vybrány některé shodné pasáže.....markantní rozdíl mezi herci klasického složení v nejlepší formě a souborem roku 2007. Plusovými body je právě oněch 16 let, které dovolují zařadit do průvodu novější tituly....i když Karla Infelda Prácheňského bych si dal raději od Zdeňka Svěráka. Pánové ještě jednou smekám a aplauduji ve stoje, ze srdce děkuji za vše a doufám, že s většinou z Vás budu mít tu čest na oslavě divadelních abrahámovin. (03.05.2016)

Je to sice takový sestřih všech her, ale za to naprosto dokonalý. Třeba porovnání Afriky s Dobitím severního pólu - jednoduše jsem nevycházel z údivu a po celou dobu jsem se mohl utlouct smíchy, všem doporučuji. Teď kdyby ještě udělali jakýsi né sestřih, ale takovej galaseminář o našem dokonalém Járu Cimrmanovi. Asi by to nemělo takový úspěch, a dalo by to hodně práce, ovšem výsledek by podle mého názoru nemohl od Svěrákova scenáristického pera být špatný, to by prostě nešlo, jo a ještě se Smoljakovou režií... Nemohl bych se dočkat, a to je u mě, jako u milovníka a znalce (všech Járovo her nazpaměť) veškerých cimrmanovců, co říct !!! (02.11.2007)

Labutí píseň? Ale kdeže, krásný průřez jednotlivými hrami a to rok po oslavě jubilea ještě jednu, patnáctou přidali. Od té doby herecký soubor bohužel značně prořídl, ale ani po 50 letech neztrácí jejich představení jiskru a dokud budou diváci chodit, jakože stále chodí a dostat se do divadla JC je pomalu nadliský výkon, tak ani tyto hry jen tak nezmizí ze scény. Byť jim bude pod odchodu starých pardů chybět jisté kouzlo. Jediné co mi na tomto průřezu vadí je Smoljak, vypadá jak když zrovna neměl svůj den a celkově se furt tváří tak nějak nasraně, jak kdyby tam byl za trest. (28.12.2019)

Tohle cimrmanovské loučení mě pobavilo i dojalo. Na konci už jsem byla docela naměkko. Jsem ráda, že jsem viděla většinu her naživo, když hoši ještě byli v plné síle. A ráda se kdykoliv podívám na záznam některého z mých oblíbených kousků, když potřebuji zvednout náladu.S potěšením pokaždé zjišťuji, že to kouzlo poetiky Divadla Járy Cimrmana stále neuvadá a pokaždé spolehlivě rozesměje. (23.05.2015)