Annie Leibovitz: Life Through A Lens
Annie Leibovitz: Život objektívom
Režie:
Barbara LeibovitzKamera:
Nicholas BlairObsahy(1)
Fascinující dokumentární portrét zachycuje osobnost legendární americké fotografky Annie Leibovitzové, která proslavila skupinu Rolling Stones a pracovala pro časopisy Vanity Fair či Vogue. Fotografovala Micka Jaggera, Hillary Clintonovou, Patti Smithovou, Demi Mooreovou, Keithe Richardse či Arnolda Schwarzeneggera. Se svým fotoaparátem však také neohroženě dokumentovala válečnou apokalypsu v Sarajevu a ve Rwandě. V uplynulých třiceti letech se podílela na formování podoby současného světa a dnes je stejně slavná jako celebrity, s nimiž pracovala. Barbara Leibovitzová zachycuje svou starší sestru jako osobnost, která si dokázala ochránit soukromou sféru a udržet integritu i v dramatických, nátlakových situacích. V práci, na idylické rodinné farmě i nad poslední knihou svých fotografií – všude tam je Annie Leibovitzová ženou, která nikdy neztratila tvář. To potvrzují i všechny známé osobnosti, které režisérka zpovídá. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Režisérka měla dvě obrovské výhody: 1) je sledovaná umělkyně její sestra a neměla tedy problém se jí dostat k tělu a 2) místo mluvících hlav tam mohla dávat stovky úžasných fotografií, které Annie Leibovitz za 40 let své profesionální kariéry stihla vytvořit. Za normálních okolností bych sotva dal takovémuto dokumentu víc jak tři hvězdičky, ale ty obrázky jsou prostě natolik úžasné, že na nějaké objektivní filmařské nedostatky nemám náladu myslet. ()
Fotografie Annie Leibovitz jsou jedním slovem krásné, ať už se jejich autorka přes objektiv dívá na fantaskní výjevy obklopující největší hollywoodské hvězdy (a vzniklé díky práci celých týmů spolupracovníků z Vanity Fair nebo Vogue) nebo do tváře vrásčité staré ženy. Můžete Annie vidět v jejích věčných pohorách, jak pochoduje po poli a diriguje celé zástupy lidí ve jménu dobré fotky na obálku, ale ve chvílích, kdy popisuje, na jaký papír fotila tělo zesnulé Susan, s níž sdílela život a vychovávala tři děti, a na kratičký okamžik jí přemůže dojetí nad její ztrátou, tehdy uvidíte pravou tvář Annie Leibovitz, která z ní tu skvělou fotografku udělala. ()
Přílišná klipovitost dokumentu moc neprospěla, přesto se mi v celku líbil. Možná jo to tím, že jsem o Leibovitzové už dost věděla dříve a nemusela si složitě spojovat jednotlivé části jejího života - jako někdo nezasvěcený. Trochu mi vadilo euforické vykřikování známých osobností, spojené se snahou o myšlenkový přesah a hlubokomyslné filozofování - ovšem tento nešvar se nevyhýbá téměř žádnému americkému dokumentu. Pokud si odmyslíte toto pozlátko, najde se pár zapamatováníhodných momentů (vzpomínky na smrt životní partnerky a otce, jízda s Rolling Stones), které posunou dokument lehce nad padesátiprocentní hranici. A pak samozřejmě fotografie - ty samotné vyprávějí nejlépe a beze slov. ()
Zase tak fascinující, jak říká distributor, to nebylo, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mě dokument o vyhlášené fotografce nudil. Je dobře, že Annie Leibovitz zařazuje své fotografie do souvislostí s historií, ale velká škoda, že něco podobného nedělá dokument s hlavní aktérkou. Výjimkou je fotografování z natáčení filmu Marie Antoinetta, který pojednává o pocitech osamělé ženy. Obě dvě (Annie a Marie) jimi svým způsobem byly. ()
Už v pátý minutě tady toho dokumentu půjdete z Annie Leibovitz na prdel ! Já si myslím, že až tenhle dokument skončí, že budete celkem spokojený parchanti. Fotografická branže je narvaná naivníma kreténama, co si myslej, že budou s věkem zrát jako víno. Jenže víno se změní na vocet a pokud si myslíš, že jsou lepší portétový fotografové než Annie, tak nejsou. ()
Reklama