Karanténa

Úplne chápem, prečo tento remake niektorých už len z princípu rozčuľuje ale odhliadnúc od toho, že ide z nášho pohľadu o maximálne zbytočný film, (to ako rýchlo vznikol vyvoláva úsmev, snáď nejde o nový trend v USA), ide aj o jeden z vydarenejších remakov a na americké pomery poslednej doby vlastne o nečakane kvalitný horor. Že John Erick Dowdle nemenil drvivú časť scén originálu a pohrával sa viacmenej len s detailami bolo v tomto prípade asi rozumným ťahom, aj vďaka jeho remeselnej zručnosti vznikla rýchlokvaška, ktorá nezaujatému divákovi či divákovi ktorý neprišiel do kontaktu s REC, rýchlokvašku pripomínať ani nebude. A to je spolu s Jennifer Carpenter v hlavnej roli malé plus. 70% (12.03.2010)

REC jsem neviděla, dobrovolně jsem se rozhodla pro americkou kopii, protože... no, zděšené výkřiky mi prostě líp znějí v angličtině. Proto hodnotím bez předsudků (i když: ano, je to ošklivé, koupit si za mrzký peníz skvělý nápad a předělat ho jenom kvůli cizí řeči). Karanténa je díky tomu, že celý děj vidíte objektivem zpravodajské kamery, velice chytlavá. Najednou máte pocit, že za tím objektivem jste vy, že vás zabarikádovali v cizím domě, ve kterém šmahem přibývá zombíků. Cítíte pot na svých zádech, třes svých rukou, řev za dveřmi i pištění zombie krys, které vám jdou po kotníku. A v hlavě vám dochází, že příštího svítání se nedočkáte, a nepomůže vám ani ten fešný statečný požárník s velkou sekerou v ruce. Karanténa (a nepochybně i REC) je velmi dobrý horor, u kterého se pravděpodobně budete opravdu bát - a ne se smát nad tím, jakou kuriozní smrtí skonal váš oblíbený teenegerský hrdina. (20.02.2009)

„Práve sme objavili nový význam slovného spojenia ´hasičova hadica´.“ Výborný španielsky masaker z roku 2007 bol taký strhujúci, že som v ňom rád ignoroval občas chýbajúcu logiku (toľko okien!). Americký remake je bohužiaľ úplne neuveriteľný pre každého, kto videl originál. Všetko je v ňom totiž rovnaké. Úplne rovnaké. Asi tomu neuveríte, ale je to tak. Pokiaľ uvidíte Karanténu pred [REC], asi vás dostane aj ona, ale ja som videl najskôr [REC] a až potom Karanténu a bol som šokovaný z toho, ako otrocky a identicky Američania výbornú satanskú (nie zombícku!) snímku skopírovali. Scéna po scéne, postava po postave, dialóg po dialógu. Karanténa vlastne ani nie je klasický remake. Aj v najhoršom remaku je pridané niečo nové, iné, svieže. Toto je skôr ako Van Santovo Psycho - absurdný experiment, kde je všetko také isté, ako v origináli, akurát občas stojí kamera o pol metra napravo a nie naľavo a hrajú v tom iní herci. Obe verzie sa od seba odlišujú len v trápnych detailoch (požiarnik v origináli bol plešatý, v americkej verzii má vlasy). Dávam iba 20% preto, že sa jedná takmer o doslovnú kópiu. Nie preto, že by šlo o nevydarený film. Ak sa rozhodnete nepozrieť si [REC] a vstúpiť rovno do Karantény, mali by ste byť spokojní, možno až na 70%. (26.11.2010)

Nesympatická hlavná hrdinka pôsobí ako (nepodarená) karikatúra svojho španielskeho predobrazu, až som jej už v prvých minútach prial, aby spadla z tej požiarnej tyče a polámaná zmizla zo scény. Vôbec celé je to také neisté a nervózne, akoby vedomé si faktu, že kvalít originálu nejde (kopírovaním) dosiahnuť. Neviem, aký by bol môj dojem bez skúsenosti s REC, túto preľaknutú napodobeninu bez štipky dôvery v samú seba som ale nedokázal dopozerať. (17.04.2009)

Mladá a sympatická reportérka Angie přijíždí natáčet noční reportáž o práci hasičů, spolu se svým kameramanem Scottem, a právě z jeho pohledu bude divák sledovat celý příběh o jednom rutinním výjezdu hasičů, který se ale nakonec zvrtne v boj o holý život, protože v obyčejném starém činžáku číhá smrtelné nebezpečí v podobě krvelačných zombíků. Neviděl jsem španělský originál, a ani o to nestojím, ale tenhle remake má něco do sebe, i když přiznávám, že je to kravina a zombie horory mě zrovna dvakrát neberou. Snaha o maximální realističnost je umocněna docu-stylem režie a divák nevidí ani o trochu dřív nic víc, dokud mu to nezprostředkuje horlivý kameraman a roztřesená kamera nemusí zrovna být po chuti každému, ale tentokrát proti ní nic nemám. Je to snad vůbec poprvé, co mě tento nepříjemný styl z pohledu první osoby uvrhl do depresivní tísně, a místy mě i dusil, ale zase ne tak moc, protože horory mám nakoukané a pocit strachu se u mě při jejich sledování prakticky nedostavuje. Ale je dost možné, že méně zkušeným divákům nebude při sledování tohoto netradičního hororu zrovna do skoku a udělá se jim i špatně od žaludku, protože ke slovu se zde dostanou i nechutnosti typu otevřené zlomeniny nohy, nebo pád z výšky na tvrdou dlažbu domu v nepřerušovaném záběru. A právě ono precizní zpracování rozhodlo o mém vysokém hodnocení tohoto zajímavého hororu, ale té tmy mohlo být rozhodně méně. (16.10.2009)