Barva kouzel

Tříhodinové kolosy dávám s pauzou uprostřed, ať už jsou od Kubricka nebo od Agnieszky Holland. Tady jsem byla nucena sledovat v kuse, neb si ho vyžádala starší dcera (zatímco synek si zalezl do postele s IPadem.) Když přihlédnu ke skutečnosti, že fantasy není můj oblíbený žánr a do Pratchetta jsem se nikdy nezačetla, není divu, že se to odtrazilo na hodnocení. (30.10.2016)

Pět hvězdiček dávám tomuto filmu jen proto, že Pratchett. Tato jediná výmluva mi bohatě stačí. Pratchett kdyby zlomil pravítko vedví, já si ho koupím, kdyby Pratchett řval po nocích do bubnu pračky a vydával to za hudbu já budu nadšený posluchač. A neúnavný posluchač. Ovšem, když se já, pomýlený obdivovatel filmařského umění Bergmanova či Kurosawova podívám čistě nezaujatě na um páně Vadima Jeana chce se mi minimálně poodejít za křoví, abych vyluzujícími zvuky nepohoršil. Jeho um je nedozrálý, možná, jeho styl je impotentní, možná, Hlavní protagonista neumí hrát, a co? Copak o tohle jde? Vždyť je to Pratchett. A tato věta mě upokojí. Je to Pratchett, osekaný, zostuzený, špatně udělaný, ale Pratchett. (22.02.2009)

„Je tu niekde salón, kde majú svadobné šaty? A krvavý stejk?“ Bolo by nespravodlivé dať menej, ako 80%. Už za štedrú vizuálnu stránku, ktorú si svojim spôsobom bez väčších problémov viem predstaviť aj v kinách, od mnóóóžstva dobrých počítačových trikov po masky, kostýmy, interiéry, exteriéry, dekorácie. Vizuálne dole klobúk. Život tomu však vdýchli až šikovne obsadení herci (najslávnejší z nich, Christian Lee a Brian Cox, sa ujali len pozície rozprávačov a Jeremy Irons sa mihne v takej malej úlohe, že sa myslím ani nedostal do úvodných titulkov, ale určite poteší napríklad Sean „Sam“ Astin ako prvý plochozemský turista Dvojkvietok, ukážkový turista, ktorý je troška naivný, dosť popletený a samozrejme nikdy nevie, kde má batožinu), vtipné dialógy („Nemysli si, že banány rastú len tak na stromoch.“) a dobrý príbeh, v ktorom je miesto i pre nadhľad, takže o to lepšie vo výsledku fungujú „hrdinské gestá“. Plus scenár je naprataný desiatkami šialených nápadov (orangutan, korytnačky, vyhoreté mesto, škriatok vo fotoaparáte, samovražedná truhlica pardon batožina, smoliarska Smrť, pravá krčmová bitka alebo prehnane aktívny Excalibur – „Už som ti hovoril o tom, ako ma hodili do jazera?“). Pravdupovediac, miestami je ich toľko, až sa u mňa dostavil pocit únavy (film trvá 190 minút). Od Terryho Pratchetta som v čase písania tohto komentáru nič nečítal (okrem „Johnnyho a mŕtvych“). (15.02.2010)

jedna z prvních knih o Zeměploše byla zfilmovaná stejným režisérem jako už dřívější Otec prasátek. Prostředí i atmosféra stejná. Triků tentokrát víc, ale abych si to víc vychutnal to nepomohlo. Nějak mi to připadlo přeplácané a v ději se hodně skákalo sem tam. V knize je to podobné, ale do filmu mi to moc nesedělo. Takže ve srováním s Hogfatherem je to horší. Přesto je to dílo na televizní tvorbu úctihodné a působí na mně mnohem víc než většina filmových fantasy filmů a pohádek. Rozhodně lepší tři hvězdičky a doufám, že další film z díla Terry Pratchetta opět potěší. (01.05.2011)

Na Hollywood příliš neokázalý, na evropský film příliš pošetilý, na kouzelnickou fantasy příliš nemagický, na komedii příliš impotentní, na ambiciózní adaptaci příliš dekorativní. Zkrátka a dobře, že si někdo nandá klobouk, z něj ještě nedělá mága. Obzvlášť když takový představitel Mrakoplaše čerstvě vylezl z kurzů herectví a předvádí hotovy ochotnicky martyrium. (08.05.2008)