Generation Kill

Perfektní válečný seriál z prostředí irácké války, kterou rozpoutala Bushova diktatura s tou jeho pohádkou o ZHN. Seriál, který se nesnaží nijak moralizovat o hrůzách války nebo jejich dopadech. Jen předkládá svůj pohled na věc, drsně, bez servítků a válečného patosu, za to docela věrohodně. A teď tu o Afghánistánu... (11.11.2011)

Alright boys, let´s earn some money!, aneb osmihodinový příběh jedné roty, co se ve válce kouše nudou a přes den si při nezáživných etapách přesunu ve zrezivělých humveech zpívá písničky (nejen) Avril Lavigne. Normálně mám tendenci vyřadit BoBa z mojí seriálové TOPky. Generation Kill je válečným seriálem, ve kterém se sice zase tolik nestřílí, ale oči od něj jdou odtrhnout hůře, než ze slavného desetidílného skvostu produkovaného Spielbergem a Hanksem (7 dílů za 28 hodin). Vždy jsem si myslel, že válka je utrpení, smrt a akce. To do nás hustí Hollywood a nejmodernější FPS na PC. Jenomže válka je jenom mizérie, smrad, a docela nuda. A sem tam nějaké hlášky mezi kamarády mariňáky. Únava, velitelé s IQ pouštního velblouda a samé mrtvoly. Duo Cellan Jones & White mi otevřelo oči: po téhle realistické (čemuž opět pomáhá absence jakékoliv hudby) Irácké sondě do života obyčejných vojáků už žádné válečné filmy nebudou jako dřív, vše je jen sprostým klamem, který se chce zavděčit divákovi a vydělat nezbytné chechtáky. HBO ale z lidí idioty nedělá - ukazuje, jak to ve skutečnosti chodí, a metá překvapeným divákům hrsti rozpáleného písku do obličeje... OSCAR MIKE! (03.04.2011)

Koukám na Generation Kill a stěžuju si, že je tam 99 procent času válka...válka...VÁLKA. Pak přepnu, pustím si minimálně první čtyři díly The Pacific a stěžuju si, že v příběhu jsou srágory a válka žádná. Řekněte mi tedy prosím, kdy mám být skutečně spokojený, abych dokázal narvat plnej počet nějakému kvalitnímu válečnému mini-seriálu. Ono to na první pohled může vypadat hrozně hezky, když si uvědomíte, že tento seriál je jenom o válce. Vždyť on by měl být o válce. Ale taky by měl být trošičku zajímavý. Nějak by ten děj měl posouvat, a třeba i nepatrně. Měl by mi nějaký postavy víc přiblížit a ne aby mě nejvíc zaujala postava kapitána, kterej na každým briefingu povídá šíleným chraplákem, že i nepřátelští vojáci za kopcem z něj maj prdel. To mi v tomhle seriálu chybělo. Byl geniální. Dokázal se vpravit do války v Iráku a ukázat, co se tam děje, v co nejrealističtější podobě. Ale chybí mu to, co bych já jako divák po seriálu chtěl. Aby mě dokázal zaujmout, abych se obepnul kolem nějaké postavy a aby všecky ty díly měly nějaký smysl. Takhle vlastně koukáte na sedm hodin záběrů z Iráku. Chodíte mezi tábory a sledujete životy toho..pak zase životy onoho a vesměs z toho máte akorát kuloví. (31.03.2010)

Jeden chlapík kdesi poznamenal, že armáda je organizace složená ze spodiny společnosti, kterou vede velmi specifická část společenské elity. Což tak nějak dává smysl. Co se týče seriálu, nemá to žádnou hlavní linii, ani nějaké moc velké mapování něčích osudů - vojáci se nudí, střílí, přesunují, občas někoho zabijí vědomě, občas omylem - někdy se snaží pomáhat, jindy nesmyslně ubližují. Prostě válka tak, jak asi může vypadat. Pozn: tento komentář napsal člověk, který nikdy do AČR díky studiu nenastoupil, a upřímně - ani se nikdy nastoupit nechystal. V mém odvodovém dotazníku lze dodnes dohledat jízlivou žádost o přidělení k ponorkovému námořnictvu. (03.10.2010)

Generation Kill je jeden z nejzajímavějších seriálů posledních let. Nemusí se vám líbit. Popravdě - nesnaží se zalíbit. Nemáte tu žádný silný příběh, který by spojoval jednotlivé epizody. Chybí tu hlavní hrdina. Ženskou postavu tu najdete jen těžko, takže to rozhodně není pocitová záležitost. Mluví se tu víc než střílí. Na konci epizod nemáte cliffhangery, nikdo vás nenutí sledovat další díl. Není tu hudba, která by podtrhovala emoce. Přesto ale nějakým záhadným způsobem funguje. Místo jednolitého příběhu sledujete fascinující historky z běžného života mariňáků, kteří hláškují jako o život (jedna z mála věcí, které na GK působí trochu nereálně, Colbertovy a Rayovy vtípky jsou až moc dokonalé). Emoce vám nikdo nepodbízí, zastřelené irácké dítě nepotřebuje srdcervoucí housle. GK vás nutí přemýšlet a přehodnocovat své názory. Nejdřív vám naservíruje obrázek, který všichni známe - parta mariňáků, nadržená na akci, ve které se hodně střílí a hodně toho bouchá. Ale brzy zjístíte, že takhle jednoduché to není a nic není černobílé. Seriál zůstává obdivuhodně nezaujatý, neříká vám, že válka je svinstvo nebo že mariňák je národní hrdina. Prostě se jen snaží ukázat, jak operace Irácká svoboda vypadala. A daří se jí to velice dobře. Blíže k dokumentu už muže mít televizní seriál těžko. A abych nezapomněla - přes výše napsané je Generation Kill velmi zábavný. Celá irácká válka a způsob, jakým byla vedena, tu působí až směšně absurdně - což je i poselství seriálu: Válka je jeden velkej bordel. Peace sucks a hairy asshole, Freddy. War is the motherfucking answer. (29.10.2009)