Hranice ovládání

Kdybych si na očumování Isaacha potrpěla aspoň z poloviny tak, jak třeba na očumování Gaela Garcíi ... No, ale prostě ne, no... ! Zato za Torres Blancas dávám jednu úplně samostatnou hvězdu ! P.S. Jinak Tě mám, Jime, vážně ráda ( "to je debil", špitla jsem něžně závěrem do titulků ) - a někdy příště zase s chutí na viděnou. (17.04.2014)

Vubec nevim jak to hodnotit.. (20.12.2021)

nevěřil jsem komentářům ani hodnocením a šel se na to podívat, abych se sám na vlastní oči přesvědčil. ano, ten film jen skutečně mrdka (29.08.2009)

Tak tohle byl opravdu hodně zvláštní film. Nemůžu říct že jsem ho zatím pochopil. Celé tohle dílko nabízí jen spoustu otázek a velmi málo odpovědí-to sice určitě bylo Jarmuschovým záměrem jen nevím jestli to nevyvolává poněkud neurčité nebo triviální otázky. Nedokážu teď po prvním shlédnutí film ohodnotit. Je fakt že atmosféra byla pěkná a při sledování jsem se nenudil, jen si musím nad tím vším udělat pořádek v hlavě a možná se zkusit na film podívat někdy ještě jednou. Trošku se mi nabízí srovnání s nějakým Lynchem (konrtétně lost highway) To je také film který vám udělá v hlavě zmatek, zato ve vás po shlédnutí ještě dlouho sedí. Jen u tohoto filmu jsem se s tím zatím moc nesrovnal (možná je to tím že jsem zvyklý na trošku jiného filmy od tohoto tvůrce). Zatím bez hodnocení... (16.11.2009)

Zapojte svojí představivost. (26.11.2009)

Největší nepřítel filmu je očekávání. Kdo něco čekal, mohl být zklamán a je to jeho chyba. Způsob jakým je ale natočen (kdy nevíme co bude následovat v příští scéně) byl už v Jarmuschove prvním filmu Trvalá dovolená... Celý film mi příjde, že je jako matná vzpomínka nebo jako sen, kde není důležité proč... Je to spletitost odkazů a narážek jak na film samotný tak na Jarmuschovi předchozí díla (Dead man, Mimo zákon, Ghost dog, Kafe a cigára). A tak v někde ve prostřed filmu ta bloďatá fešanda s kloboukem u kafe popisuje jaké filmy jí baví a proč a mimo jiné popisuje právě tento film (tedy alespoň na mě to tak působilo). Po Přestřelce v Palermu od Jarmuschova kámoše Wenderse a tomto filmu se možná můžem těšit na další takhle nekauzálně, snově laděné filmové bajky a zamyšlení. Já se těším! PS. tak krabička sirek je z Kamerunu stejnou jsem si před několika lety přivezl z Afriky já - nakonci filmu se Isaach převléká z obleku do mikiny kde je Kamerunská vlajka... (18.07.2010)

Těším se na chvíli, kdy budu opravdu z těchto artovejch filmů nadšenej. Zatím se dost nudím a nevím, co tím chtěl básník říci. (04.08.2010)

asi dost osobní záležitost,buďto se vám líbí, nebo ne, mě se líbil, moc. (07.08.2010)

Relativita je relativní jakož všechny diskuzní příspěvky,jsou mezi námi lidé co mezi námi nejsou jakož všichni recenzenti,někteří potřebují střed a někteří okraje,někteří obojí,člověk bývá tvor přízemní a na to reaguje přirozenými instinkty.Mrdka,to je výraz,vždyť ten co to píše sám z ní pochází,tak je sám mrdka,ale asi z krtka nebo....?! A vůbec tyhle slova,hlavně tohle je odporný.Tak se mito nelíbí,ohodnotím a raději nic nepíšu.Isaach toho měl asi v hlavě taky plno,tak radši byl zticha.Prostě někdy méně znamená více.A schválně kdo ví proč si dával dvě kávy? (09.09.2010)

Ta kamera stála za to, pěkné scenérie i hudba. Příběh? ten se zde dá najít jenom těžko. Hlavní herec s kamenou tváří nepředvádí nic, co by neuměl S. Segal, A. Schwarzenegger nebo S. Stalone, předvádí lepší výkon než zmínění herci, což není zase tak těžké. Na dvě minuty se zde objeví známá herecká tvář, ale co s tím? Kamera a celkový dojem byly dobré, tři hvězdy. (15.02.2012)

Ty vole, mňa to bavilo. Čumil chodí, kuká, nehovorí nič a ak už niečo, tak len dajakú kravinu. Ostatní rovnako. Kecajú do vetra somariny.Niečo o fínskom filme, o Jarmuschovom režisérskom štýle, neviem, veľa somarín, nepamätám si už skoro nič z tých somarín, čo natárali. Číňanka voľaká, Tilda Swinton,Gael Bernal, Bill Murray napokon ako čerešnička. Hovorím, somarina. Paráda. A tá muzika..SUNN O))), Earth, Boris..tie bluesové brnkačky... Hovorím, paráda....Inak Eodeon to vystihol, ja len tak kecám. (10.03.2012)

Buď je to ptákovina, nebo jsem tupoun. Tajenku jsem nevyluštil. Jarmush mě tentokrát zklamal. Vizuálně je film fajnový, hudebně taky. Dobrý komentář je ten movieho (jestli se movie skloňuje). (02.04.2012)

snímek má velký filozofický potenciál, ovšem pod jeho povrchem se nedostanou všichni. musím se přiznat, že i já jsem se k jádru úplně nedostala. (06.09.2012)

Filmařsky dokonalé, (mám rád pomalé tempo děje), kdy člověk může v klidu vychutnávat záběry kamery, detaily, barvy a různé symboly. Dějově ovšem těžko uchopitelný kus. Ač si o sobě zrovna nemyslím, že bych byl intelektuálně disabled. Chci tím říct, že celkové poselství filmu je zcela zřejmé. Mnohé nelogické vedlejší zápletky na mysteriózní cestě, kterou "hitman" musí absolvovat ale dle mého názoru unikají. Příjemné jsou pohledy na jihošpanělskou krajinu a krásnou múzu v průhledném pršiplášti i jiných momentech. Skoro by stála ještě za další hvězdičku. (27.03.2020)

Kouzlo Jarmushových filmů spočívá v mistrných dialozích a skvělém humoru. Tady můj nejoblíbenější režisér šlápl vedle a mě se vrátil prázdný pocit plný zkamání, jaký si pamatuju z Broken flowers. Ale třeba to byla jen zkouška našich hranic ovládání... Jedna hvězdička za hudbu a druhá za krásnou Paz de la Huerta v igelitové pláštěnce. (15.07.2009)

Něco takového jsem už hodně dlouho neviděl a doufám, že ani hodně dlouho neuvidím. (17.07.2009)

Filmařsky dokonalé, vizuálně úžasné, místy vtipné, zdánlivě jednotvárné. Neměnná denní rutina hlavního hrdiny, s drobnými obměnami opakující se schéma schůzek... no, moc akce v tom není. Ale tohle sakra není Bay, to je Jarmusch! (20.07.2009)

Musím se filmu zastat a trochu vyvážit jednověté (a ne zrovna zdvořilé) plivance. Nářky, že se ve filmu nic neděje, nemají smysl – je to asi jako vyčítat Lynchovi nesrozumitelnost nebo Cameronovi smršť akčních sekvencí. Zdánlivé „nedění“ je jednou z klíčových estetických hodnot tohoto dílka: hlavní „akce“ je totiž přesunuta nikoli na plátno, ale mezi plátno a diváka, v čemž spatřuji tento film výjimečným. Zatímco Hollywood by se zaměřil na dobývání konečné pevnosti, souboje a honičky s finálním vyvrcholením plným kungfu a digitálních triků (ale koho by to, proboha, zajímalo), tady se pozornost zaměřuje na ticho, každodenně působící rituály a svým způsobem banální konec, ke kterému celý film směřuje. Nejakčnější akt je hra na kytaru, strhující závěr je jen obyčejný dialog. Já v tom nevidím nudu, vidím v tom obrovskou výzvu. Vezmeme-li si, jak banální úkony zde dostávají až mystický rozměr (rozcvička, chůze, dokonce i pití kávy), jako by vůbec nezáleželo na tom, jestli člověk vraždí, nebo prostě jen jde ulicí, je pak nutné si položit otázku, jestli se očekávání „nějaké akce“ zakládá na právu, nebo zbožném přání, které je stejně iluzivní jako hrdinství a výjimečnost akčních hrdinů. Stežovat si na habaďůru nachystanou na diváka asi taky nelze – film svým tónem dává jednoznačně najevo, že si s divákem hraje, a dokonce to s humorem otevřeně přiznává („rozhovor“ s kovbojskou ženskou). Jakkoli je tento film experimentální a jakkoli můžeme nabýt dojmu, že tah nahrazuje zbytečná repetitivnost, domnívám se, že těm, kteří jsou ochotní přistoupit na jeho hru a vidět nekonečné vzrušení v aktu pojídání papírku s absurdní a nikam nevedoucí šifrou, se odmění: krása totiž není v obalu činnosti, ale vždy v nějaké (nejspíš niterné) její podstatě. Přičtu-li ještě vizuální orgie v podání kamery Christophera Doyla, vychází mi velmi zajímavé a netradiční umělecké dílo. (07.08.2009)

Tento film vybočuje z běžné komerční produkce dneška. Žádá si od diváka jistý stupeň aktivity. Jde o to, že po úvodních záběrech máte pocit „že tomu něco chybí“. Divák, proto koketuje s myšlenkou, jestli se snad střihač či režisér nepomátli, a zhnuseně odchází. Solitéři, kteří vydrží déle však žasnou a posléze se sem tam poťouchle uchechtávají – v tu chvíli záměr obou domnělých šílenců triumfuje. Co je oním záměrem? Proč nehovořím o filmu ale o divákovi a režii? Vyjděme z názvu filmu. V něm se objevují pojmy „hranice“ a „ovládání“, navíc jsou ve vzájemném vztahu (jsou spojeny genitivem). Významnější pozici má evidentně „ovládání“, pojem „hranice“ pouze specifikuje hledisko na tento pojem. Této zřejmé hierarchii dle mého odpovídá právě onen režisérův „záměr“. Jarmusch podle mého přiznává film jakožto médium. Ukazuje divákovi vtah „ovládání“, kterým „film jakožto médium“ poutá diváka. Nedostatkem informací jakoby zpochybňoval víru běžného diváka, který poměřuje filmy zejména podle toho nakolik byli „ze života“, „reálné“, „přirozené“ či „mluvící za všechny lidi“. Proč by to ale režisér dělal? Není pro něj naopak ona iluzivnost filmu naopak žádoucí? Definitivní odpověď v žádné případě nenajdeme.. Jde pouze diagnostikovat tento jev: jakoby se pro Jarmusche, asi nejen v tomto filmu, film jako médium zakaloval, zhmotňoval. Avšak ve filmové histori má tento fenomén své pevné místo (David Lynch, Louis Buňuel, nebo české překvapení Karamazovi). Vskutku, film, který nevyjadřuje obsah (příběh) ale naopak vyjadřuje svou vlastní formu, je uměním! Je vykročením z banality dnešní filmové produkce. Je snahou zbořit divákovi obvyklé pojmové konstrukce. Klíčová scéna, vstupu hlavního hrdiny do domu bráněného skupinou ozbrojenců, v tomto snímku mnou tezi dokládá. A víte čím? Tím, že tato scéna defakto chybí. Hrdina jen na zpáteční cestě prohodí: „Použil jsem fantazii“ (mimochodem to mu radí i „zadavatel“ vraždy na začátku filmu). Tento film je tedy hlavně o divákovi. Jde o poznání, zejména o jeho hermetický prvek: dostatečná znalost faktů ještě nic neznamená (biflování zpaměti), znalost prokážeme teprve tehdy, když vše dokážeme říci vlastními slovy (interpretujeme: představujeme ve vlastních pojmech). Diváku nevěř všemu. Film neříká vše, není skutečností. Ty sám volíš, který výklad tě ovládne. Proto tedy právě DIVÁK je „HRANICE OVLÁDÁNÍ“. (20.08.2009)

ok, asi jsem uplne nepochopil umeleckou hloubku tohoto "filmu", ale kdyz clovek ceka (pronudi se) skoro dve hodiny na konec filmu, tak vetsinou ocekava nejakou pointu... ale jim jarmusch je proti - nikde nic... hvezdicku davam za dve pressa, ktera si dava hlavni "hrdina" vsude kde muze... tohle byla vazne NUDA (06.09.2009)