Hranice ovládání

Hranice ovládání je pro mne naprosto srozumitelným snímkem, pokud se naladím na tu deepovou a meditativní linku a to vždy udělám rád. Velmi silná audiovizuální stránka, minimum rozhovoru , spše hlubší monology a několik velmi zajímavých scén. Jak řekl Jim Jarmusch v bonusovém film o filmu. Hranice ovládání je o přítomném okamžiku a stejně tak je potřeba jej vnímat. Užívat si obrazy a nepřemýšlet nad tím co bylo a co bude. Hranice ovládání je o cestě, kterou nikdy neznáme, steně jako cíl.. je to stejné jako s životem. Nechat se vést, užívat si přítomný okamžik a krásy života, která je nám nabízena, ovšem skrze hluk naší mysli ji zpravidla nevidíme. Jim Jarmusch nám tedy v tomto snímku, který většina lidí odsuzuje svou hlučnou myslí, nastavuje zrcadlo a upozorňuje na to, že neexistuje nic jako čas, neexistuje minulost a budoucnost.. existuje pouze přítomný okamžik. (03.07.2011)

Zrejme najviac nedocenený film roku 2009. Jarmusch pomerne dlho čaká, kým niečo natočí a potom to stojí za to. V Limits of control experimentuje s postupmi zobrazovania príbehu, s tým čo snímať, ako snímať, čomu venovať pozornosť, ako vykresliť postavy a dianie na plátne. Robí to inak ako väčšina tvorcov. Vždy to robil inak a napriek menším obmenám vo svojich dielach vytvoril nezameniteľný rukopis charakteristický nosným príbehom, ktorý je len druhoradým pojítkom väčšieho počtu tématických rozhovorov. O dianí vieme minimum. Tušíme, že príbeh je o mužovi s pravidlami sebakontroly, ktorý má v Španielsku niečo vykonať. Vidíme, že niečo sa deje a nechápeme príčiny, ani pozadie. To je čaro Jarmuschovho inovatívneho rozprávania, ktoré neustále vytvára otázku: Čo bude nasledovať? To všetko je umocnené psychedelickou hudbou. Pre mňa meditatívny experiment s naráciou. Pre iného ničnehovoriaca nuda. Záleží na interpretácii a tej je film otvorený. V závere zisťujeme, že interpretácia videného je nielen spôsob pochopenia tohto filmu, ale aj jeho ústredná téma. (28.12.2012)

Hranice ovládání je zřejmě za hranicí ovládání řady Jimových fanoušků. Meditativní průchod krajinou … procházka s nejasným cílem, plná symbolů a poselství, co stojí ve srovnání třeba s Mrtvým mužem (kde se tohle všechno dá najít také) tak trochu mimo příběh, ale i tak dokáže být ona cesta po boku mlčenlivého hlavního hrdiny sakra působivá! Nemalou roli hraje i hudba japonských Boris (včetně koření v podobě spolupráce se Sunn O))) Za mě dobrá. (21.07.2016)

Úžasná podívaná a ta hudba, chci ještě :) (25.07.2009)

minimalistický epos, na nějž jsem šel pro jistotu dvakrát a ani napodruhé jsem se ani chvíli nenudil. skoro se mi nechce věřit, že má film 2 hodiny. obrazová podoba mě přibila v křesle a v momentě, kdy spustili Earth, jsem pocítil koncentrované štěstí. :) Jime, díky za Boris, Sunn 0))) i Earth a příště doufám v Bohren & Der Club Of Gore! (21.08.2009)

55%... a to len preto, ze je to Jarmusch. Senilita si nevybera. (30.05.2010)

Hranice ovládání vnímám hlavně jako testování hranic ovladání diváka..predevším zda se mu podaří vydrzět do konce filmu a neutéci a pokud setrvá, tak udržet víčka a neusnout. (07.07.2010)

Jsem především rád, že jsem se nenechal odradit zdrcujícími kritikami některých zdejších uživatelů. Ano, film má pomalé tempo, má uspávací účinky a hodně netradiční dialogy. Když však nebudete jen pasivně přihlížet dění a budete se snažit filmu přijít na chuť, tak se vám odmění nevšedním a možná i nezapomenutelným zážitkem, který určitě stojí za to. Hlášky mi sice nedaly dohromady zcela geniální skládačku, ale doufám, že když se na to podívám znovu, tak už vše bude dávat smysl. A ten konec je kapitola sama pro sebe, to si nemůžete nechat ujít. Každopádně neodcházejte před titulky, tím přijdete o značnou podstatu tohoto nevšedního díla. *** Ve zkratce: Pulp Fiction je trapárna, tohle je opravdový kult. Quantum Respect and broken flowers. A nemluvíte náhodou španělsky? No limits no control. (Letní kino 2010) (14.07.2010)

Jarmuschovi filmy jsou provokace co ne každému sedne. Mě baví, nenudí, přestože úplně nechápu... (28.07.2010)

Po skončení filmu jsme si s kamarádem vzájemně objasnili a dovyprávěli všechno to, co jsme si nestihli říct během sledování. Pozn. Vyřčená "moudra" jsou pracovní hesla (jaké používá např. rozvědka) - nic jiného bych v nich nehledal. (06.01.2012)

Nesympatický černoch, který se nepotí a nepoužívá (nemá?) mimické svaly, k tomu litry vypitého kafe a několik A5tek sežraného papíru. Divně vyprávěný divný příběh, ze kterého si po čase zřejmě budu pamatovat jen tu poslední krabičku od sirek, ze které na mě Jarmusch posměšně vyplázl režisérský jazyk. Hodnocení? Vůči artovému(?) filmu, který je na mě zřejmě už moc "těžká kláda" bych byl i shovívavý, ale zprasená finální scéna v bunkru to vše zazdila. Zaškatulkovaný komik Bill Murray ve vážné roli zlého šéfa? To jako vážně?! A ještě ke všemu tam i mluvil... Taky ten zápas a škrcení imho mělo být natočeno jinak. Ne tak divoce a akčně, ale rozvláčněji až něžně, zkrátka víc artově, Jarmuschi! :-P (11.12.2014)

Co postava, to sochařské dílo. Co scéna, to dokonalá kompozice. Vycizelované dialogy, nevyřčená slova, jež křičí. Příběh klidně plyne a přitom neodbytně, naléhavě míří ke zřejmému cíli. Žádná zbyteční gesta, imanentní smyslnost, drsná strohost. O konec vlastně vůbec nejde - jde o tu cestu, vnímání, obrazy, sebevědomá gesta... (09.08.2016)

Upřímně řečeno netuším, zda-li si z nás Jarmush vystřelil a nebo to myslel vážně. Opravdu specifické dílko, které se rozhodně nemůže líbit každému a nebýt od pana Jarmushe hádal bych jeho hodnocení někde u 40%. Film si pravděpodobně může užít jen ten, komu nebude vadit, že pro tentokrát nám velký mistr ke skvělé atmosféře a charakterům nenapsal i příběh. Skutečně - nic se nestane. A když už by se něco dít mohlo, Jim to jednoduše vystřihne. Já jsem si ale čas strávený s partou podivínů okolo papírky pojídajícího Isaacha De Bankolé užil. (29.01.2010)

Heleďme se ono to divné dílko na druhý pokus po roční pauze vyspělo. Opravdu skvělá věc, která vyžaduje ovšem určitou zkušenost, zvláště s režisérem, který nemluví ke konzumentům, ale k milovníkům umění. Jak uvádí Jim v rozhovorech:"nezajímá mě co se děje před vstupem do taxíku a co se děje po vystoupení, pro mě je důležité co se děje během cesty" v tomto kontextu je třeba vnímat celý film a vychutnávat si okamžiky "zatesaného času" a ono pak ani těch pár vět nebude vyznívat jako klišé, neboť k těmto získáme osobní vztah a necháme se jimi třeba i bavit. Ale kdo ve Zlomených květinách spatřoval prvoplánově nějaký úlet a čeká rozvití tohoto směru, tak pravděpodobně bude zklamán, neboť zase tak zábavný ten svět není a záleží na tom přes jaké sklíčko na něj nazíráme. (24.05.2010)

Film, ktorý sa s vami nebude maznať a ide si vo svojej podivnej hre od začiatku až do konca. V dnešnej dobe sme si žiaľ už odvykli od takýchto diel, kde slová sú predkladané úsporne a opakujúce činnosti "hrdinu" nám môžu liezť na nervy. ... buď budete tento film milovať alebo vás nechá úplne chladným.... (27.07.2010)

Use your imagination - a to nejen při vyvrcholení filmu, ale během filmu celého. Film naprosto bez příběhu, jak zněly recenze a já tak nevěděl, co přesně očekávat. A byl jsem nadšen, s vědomím, že tolik odkazů a indicií bylo mému vnímání stejně zapovězeno, a že při dalším shlédnutí pochopím zase třeba něco dál. Vynikající Jarmusch, vynikající Isaach De Bankolé, tohle je pro mě ryzí autorská filmařina. A po tomhle filmu beru krabičku od sirek do ruky tak nějak obřadněji. (LFŠ 2010) (06.12.2010)

Kdepak, že by hollywoodská soukolí semlela nestora "nezávislé Ameriky" Jima Jarmusche, toho se bát nemusíme. Ubírá se spíš opačným směrem a Hranice ovládání jsou pro mě takový jeho Inland Empire, kde hranice srozumitelnosti už byla překročená. V tomhle existenciálním rébusu jsem odkázaný už jen na chvilková ovanutí nejasným tušením, ale i to stačí aby pro mě zůstal docela atraktivním. Ony vlastně i starší Jarmuschovy filmy toho měly hodně pod povrchem a Isaach de Bankolé má v sobě něco z Mrtvého muže i Ghost Doga. Ale přestože mě ta hra docela bavila a obrazová stránka je opravdu luxusní, přece jen mi to přišlo už kapku pře-in-te-lek-tu-a-li-zo-va-né. Ale existuje spousta úhlů pohledu, ne? 70% (09.02.2013)

Vynikající, Jarmusch odpovídá na otázku, jak by asi vypadal akční film naplněný filozoficko-existenciálně-estetickými monology a aluzemi a zcela bez akce. Dlouho jsem se tak nepobavil. (12.07.2009)

Ke konci, kdyz sem se uz xy a z minut nic moc nedozvedel me to zacalo nudit. Obraz, zvuk to jsou Hranice ovladani. Uprimne me teda vetsina lidi poslala mirne do nekam, kdyz sem prones, ze se mi to libilo....ale tak delejte si neco z lidi co spi v kine. (13.07.2009)

Na hranicích divákova ovládání. Derivace Jarmuschovského umu v sice kvalitním, ale těžko uchopitelném a stravitelném celku. Tichá meditace má okna neotevřela, jak jsem si přál. "Třikrát hvězdička" neznamená filmový průměr, pouze fragment pohledu do celého světa jarmuscháren. Nicméně po důkladném a nedávném rozboru musím konstatovat, že jde o hodně vyspělou filmařinu. Proto jednu star přidávám. (26.01.2010)