The Limits of Control
Hranice ovládania
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Christopher DoyleHrají:
Isaach De Bankolé, Alex Descas, Jean-François Stévenin, Óscar Jaenada, Luis Tosar, Paz de la Huerta, Tilda Swinton, Júki Kudó, John Hurt, Gael García Bernal (více)Obsahy(1)
Film sa odohráva v rozličnom okolí súčasného Španielska, kde mysteriózny, osamelý hrdina (Isaach De Bankolé), ktorého aktivity ostávajú úzkostlivo mimo zákona, musí dokončiť rozrobenú prácu. Neveriac nikomu, plní úlohu, ktorej cieľ nie je spočiatku prezradený. (DareDeVill)
Recenze (297)
To se nedá popsat, to se musí prostě vidět, a na vlastní kůži okusit Jarmuschovu atmosféru. Je to o detailech, o maličkostech, o kterých sice víte úplný hovno a nic vám neřikaj, a přesto dávají tam někde uvnitř vás smysl. "A kdo si myslí, že je víc než druzí, ať zajde na hřbitov. Tam uvidí, co je život. Je to hrst prachu." ()
Mam Jarmuschovi filmy rad, tento bych oznacil ale za dost slaby - asi nejslabsi z jeho tvorby, mnou videnych snimku. ()
Je snadné ve vlastní snaze jít proti proudu opovrhovat Spielbergem, Cameronem a spol. pro jejich komerci a vyzdvihovat nezávislé tvůrce s Jarmushem a Kusturicou v čele, ale neříkejte mi, že jste se při tomhle filmu nepodívali alespoň pětkrát na hodinky a na konci nečekali nějaké vysvětlení, rozuzlení, pointu, cokoliv. Jarmush má svůj osobitý styl, ale na nepochopitelné filmy tu už máme většinou skvělého Lynche. Po tomhle snímku mám ke komerci zase trochu blíže... ()
Usraná nuda. Usrané dialogy co se tváří jako umění. Nezachrání to nic. Tohle že je Jarmusch? Dobrá, tak kvůli němu dvě. Jinak si s tím může kdokoli vytřít prdel. Američan od Corbijna si s tím může podat ruce ()
Tak. Nový Jarmusch. Rozhodně lepší než např. Noc na zemi nebo Ghost Dog (toho převyšuje řádově). Zároveň taky zcela jiného ražení, než předchozí režisérovy snímky (žeby změna přístupu k filmu?). Filmový experiment, který téměř zcela rezignuje na zavedené formy narace - opakování motivů (nekonečná otázka "Mluvíte španělsky?" a nekonečné "kecy o hřbitově"), řada absurdních figur, které nemají žádný život (alespoň z pohledu diváka) - jsou jen archetypy (lehká holka, muzikant, rocker...) a existují tedy pouze na filmovém plátně či popírání reality (SPOILER jak se asi zabiják dostal, na konci filmu, do toho přísně střeženého objektu? /SPOILER). Celý "děj" je nám natolik vzdálený a dostávám k němu tak málo informací, že můžeme pouze spekulovat, ale odhalit nějakou absolutní pravdu není v žádném případě možné. Jarmusch se tak mohl do snímku snažit zakódovat určité "hlubší sdělení", ale třeba to tak taky vůbec není a film je pouze testem s filmovou látkou. Pak je tu ta otázka "pozorného, aktivního diváka" - nevím...nemyslím si, že Hranice ovládání potřebují pozorného diváka - ba možá právě naopak - je třeba diváka, který neotřebuje pointu, rozřešení, odpovědi, diváka, který se nedívá na film aby dosáhl cíle, ale který si je schopen si užít cestu. Film tak připomíná klasickou hudbu (kterou mimochodem poslouchá hlavní hrdina v průběhu celého filmu) či hudbu obecně. Zda-li se Jarmusch inspiroval u Lynche a jeho atmosferických filmů (atmosféra může být daleko podstatnější, než příběh - např. INLAND EMPIRE, MAZACÍ HLAVA) nebo ne je těžko posoudit, nicméně se mu tímhle filmem notně přiblížil. _______ Problém filmu je samozřejmě v tom, že divák není uvyklý takovému způsobu sdělení (nesdělení?) a není schopný být tím aktivním (pasivním?) divákem. Dá se ale předpokládat, že se jedná pouze o konvenci - jsme zkrátka zvyklí vnímat jinou filmovou (resp. obrazovou) látku. I na mě to bylo příliš mimo realitu, často jsem se nudil a 4* ode mě dostal Jarmusch jen tak tak. Nicméně se mě tahle kontroverzní libůstka dotknula a pravděpodobně si ji ještě někdy v budoucnu nenechám ujít. ()
Každý filmový tvůrce se občas totálně "utrhe ze řetězu" a vysere na diváka, popane kameru a natočí pořádnej masakr ve svým stylu (Lynch, Kusturica, Chytilová, Fellini...), tak i Jarmusch si musel střihnout "pořádnou Lynchovinu" :)). Vyšlo mu to na entou. Tenhle film nebude doceněn jako jiné filmy od JJ, ale má rozhodně svojí kvalitu a zcela jistě patří k vrcholovým dílům Jima Jarmusche... 95% Rok 2009 je zatím celkem bohatý co se dobrých počinů týče, pevně doufám, že to vydrží i na příští rok... Co se týče filmu, po druhém shlédnutí doplním něco více o díle jako takovém, pač jsem chytil pouze základní pomyslnou stopu filmu a tak asi jako většina lidí, byl z něho tak trochu pav :)) ()
Mě to teda nudné nepřišlo. Spíše jsem se snažil pochopit hlavní postavu. Která je nezúčastněná, jako by mimo realitu. Neprojevuje emoce, nemá žádné zájmy, sleduje jen svůj jediný cíl. I když po celý film stojíme hlavnímu hrdinovi po boku, nedozvíme se o něm prakticky nic. Je takový i mimo svou práci? Je tak chladný a nelidský i v reálném životě? Tato otázka mě neustále fascinovala. To a neustálé opakování situací, monologů a dalších postupů, které však pokaždé vyzní jinak, jsou podány v jiném kontextu a tak nikdy neztratí své (lehce absurdní) kouzlo. Co mi však chybí, je nějaký uchopitelnější režisérův motiv. ()
Vzbuďte mi, až se ten němý černoch posune někam jinam od dvou šálků pressa a polykání papírků z krabiček od sirek... zív... to jsem nedal. ()
Na oko včetně Paz sice pěkné, ale jinak nuda k posrání. ()
Nuda... Mam sice ráda divné někdy i nepochopitelné filmy, ale tuto je na mě moc tedy... ()
Mistr tesař.¬ Příběh dobra a zla ve světě, příběh špinavého pozadí politiky, skutečných vládců, těch superbohatých, příběh spiknutí obyčejných lidí, našeho obyčejného světa, proti tomuto zlu vyslavšího svého pomstitele. Námět tak bohatý na obsah a tak silný, a přes to je příběh sám slabý, mdlý. Oblouk komorního podání a citlivé práce s detailem na jedné straně a námětu a povahy příběhu na straně druhé je disfunkční a nepřesvědčivý; topornost hlavní postavy, jejího ne lidsky pravděpodobného chování je nakonec silnější než příběh sám. Chápu, proč se náš hrdina chová právě tak; nesmí si zadat, má-li splniti tak neuvěřitelně obtížný úkol, jako zbaviti Hydru její hlavy; ale jeho procházení skutečným světem, skutečnými místy a styk se skutečnými lidmi připomíná loutku. Utnul se náš mistr tesař?¬ Odhlédne-li se od příběhu samého, je tento film lahůdkou pro podívání — tak silná míra "filmovosti" je patrná u velmi málo snímků. O půvabu městských kulis, kaváren a spikleneckých rozhovorů našeho hrdiny se zmiňuje ve svém poznamenání uživatel weitinger na FDb, takže to zde nebudu opakovati. Dodávám pouze, že má tento snímek blíž k experimentální tvorbě než k příběhu, takže milovníci dobrých příběhů potažmo běžní diváci ostrouhají, zatímco milovníci filmových exerimentálních počinů si asi ve většině přijdou na své; to platí ale o více filmech našeho mistra tesaře (Mrtvý muž je další vhodnou ukázkou).¬ Pro spravedlivé zhodnocení je nejprve třeba zodpověděti otázku: Jak vlastně se má hodnotiti experimentální tvorba či tvorba na tomto pomezí — z pohledu běžného diváka? Ten, kdo si teď řekl: Hochu, křížíš hrušky s jabkama, — má ouplnou pravdu. ()
Vlastně mě bavila pouze ta pár minutová scéna s Tildou Swinton, jinak je to intelektualni nuda. ()
Zbytečně zpomalená procházka po Španělsku, která působí o to repetitivněji, o co víc ve filmu narazíte na otázku "Vy nemluvíte španělsky, že?". Nehledě k tomu, že některé věty působí dost blábolivě a nechtěně směšně. Nechápu, proč Jarmusch nenatočil žánrový film jako v případě Ghost Dog, divácký a přijatelný, a místo toho se vrhl na pochybně meditativní paskvil, který jen z důvodu dobré kamery a slušného hereckého souboru nehodnotím jako uspávající propadák. 50% ()
neviem ako ovládanie, ale trpezlivosť svoje hranice má ... intelektuál si iste povyskočí, jeho režisér mu ponúkne nespočet ´kultovních´ hlášok typu ´všechno je subjektivní´ a ´realita je relativní´ ..tu prestáva sranda, jime ()
Tak jasně, je to pozérská samohana, to ano, ovšem dokonale natočená a stylově zahraná. Za povšimnutí stojí kamera a hudba dodávající filmu snovou atmosféru, Hurt s Bernalem v epizodních rolích, asi tak polovina vyřčených mouder (třeba to o středu a okrajích vesmíru) a španělská tanečnice. Čert vem pár samoúčelných ujetostí, druhou polovinu oněch mouder (třeba to o těch houslích) i hloupý závěr. A výjimečně doporučuju film v půlce přerušit a tak na půl hodiny si od něj odpočinout. ()
Dokonalý film. Jarmusch točí dva typy filmů. Na jedné straně jsou "pohodové filmy" zachycující "všední" život "všedních" postav (např. Broken Flowers, Night on Earth), na straně druhé jsou surrealistické filmy ve stylu Dead Man nebo právě The Limits of Control. A protože mám rád, když se mohu hluboce ponořit do nějakého originálního filozofického filmu, který je schopen mi něco přinést, je pro mě tento film naprostým skvostem. Už samotné ubíhání příběhu, kdy sledujeme postavu s posláním, které neznáme, mi přišlo zajímavé, než jsem ve filmu objevil hlubší myšlenku a hlubší poselství. To je vlastně velmi podobné Jarmuschově nejstaršímu filmu Permanent Vacation, jen forma jakou byl film natočen mi vyhovovala více v tomto případě. Důležitá je závěrečná scéna s neznámým členem amerického establishmentu. Pomsta je k ničemu, jde pouze o vyjádření opovržení vůči kravaťákům a vlastně celému materialistickému vidění světa. Na druhé straně je skrze celý film oslavována krása nezávislé duchovní intelektuální stránky života, včetně filmu, hudby, malířství a vědy. To je tedy ta podstatná část života, nikoli ta materiální, která se snaží všechny ovládnout, ale která potřebuje armádu ochranky, a přesto neunikne zničení intelektuálními hodnotami. Ty na rozdíl od jednoduchého prostého vidění světa materialismem díky své představivosti vidí svět v jeho krásné složitosti a umělecké interpretaci. Co na tom, že možná nejde o realitu. Realita je relativní. Co je podstatné... NO LIMITS NO CONTROL. ()
Jim Jarmusch tančí, jak rychle se mu chce... Tiše. V neměnném rytmu. Srdce. ()
Film oslavující umění jakožto cestu zkoumání světa, nikoliv zkoumání hodnoty světa. Prosté, ale formálně velmi nonkonformně pojaté a ze Stalkera příjemně čerpající. Jarmusch se sebevědomě rozhodl provést své diváky zónou do místnosti přání, ale jeho obecenstvo bohužel říká : "Potom už nechápu vůbec nic. Jaký má smysl sem chodit?" ()
Tak tenhle snímek je prvním snímkem Jima Jarmusche, který mě nechal naprosto chladným (pochopitelně až na scény s Paz de la Huertou - druhá hvězdička je pro ni), nepochopil jsem vůbec jeho smysl. Jasně že kamera byla skvělá, hudební podbarvení jako obvykle nádherné, ale víc nic. Chápal bych to jako poctu Madridu (krčícímu se zpravidla ve stínu obletované Barcelony) nebo Andalusii, ale to asi nebylo hlavním cílem autorů. Na mě to celé působilo jako čirá filamřská onanie. ()
Související novinky
Další Jarmuschův vlk samotář
Španělsko se kdysi těšilo oblibě tvůrců spaghetti-westernů a historických velkofilmů, dnes se do sluncem zalitých končin pod Pyrenejemi stěhují renomovaní (skoro)nezávislí režiséři. Po Woodym… (více)
Nového Jarmusche jsem viděl včera v letním kině v Mostkovicích, tj. 20.08.09, za pohříchu docela kuriózních podmínek. Kino se nachází těsně u Plumlovské přahrady a proti němu, přesně naproti přes celou délku hráze, měli bohužel v tu dobu vystoupení Eva a Vašek. A tak jejich produkce (záměrně neříkám hudba) podkreslovala prvních 30 minut snímku. Naprosto schizofrenní situace - potřebujete se soustředit na to co se děje na plátně, a že je to v tomto případě opravdu potřeba - a do toho vám hraje tento odpad. Zásádní věc, neboť takto bylo neskutečně těžké ponořit se do snímku a nechat se vtáhnout. A to Jarmusch divákovi neusnadňuje, přesně naopak. Ze začátku se není čeho chytit, děj co do výstavby narace absolutně rezignuje na zažité způsoby vypravování a zámerně je bourá. Sled obrazů jenž vás provází společně s hlavní postavou (již dlouholetá spolupráce s Isaachem Bankolé, který se tentokrát dočkal hlavní role) a neukazuje vám ani ždibec navíc, než to co vidí, ví a může vidět onen bezejmenný muž. Jak už je zvykem z předchozích Jarmuschových filmů (Ghost Dog či Broken Flowers), nacházejí se tu dlouhé projíždky autem (tentokrát i vlakem) městem a krajinou a za doprovodu pečlivě vybrané a vždy na tělo pasující hudby. A nejen to, ona cesta má podobnou podstatu stejně jako v případě Mrtvého muže a Ghost Doga. Kamera sleduje projížděné okolí, architekturu, prohlíží z různých perspektiv jednotlivé budovy. Málodky lidský ruch. Hudbu má na svědomí jakýsi Boris, jehož identita či tvorba je mi velkou neznámou, nicméně Jarmusch opět vyhmátl hudebníka, který mu dodal dokonale padnoucí podklad, pohybující se v nervních rovinách, ostřejších katarzních výpadech či ve psychedelické kresbě. Typická absurdita některých situací a obvyklé narážky (filmy, věda, hudba atd.) na oblíbené věci páně režiséra se nacházejí vrchovatou měrou i zde a tvoří jakési erbovní symboly režisérova rukpisu. Film oplývá spoustou symbolů, obrazů, indicií a odkazů, že je není možné ani vstřebat. Myslím že tentokrát si Jarmusch s divákem hraje až do krajní míry. Jak že jsme na tom tentokrát? Je to vážně myšlená umělecká výpověď, nebo jedna velká hříčka, kterou si Jarmusch natočil tak říkajíc pro svou zábavu? Jsou postavy jednotlivých zadavatelů a jejich známých představitelů integrovány do děje přirozeně anebo jsou násilně vklíněny jen proto, aby se dotyční objevili na plátně? Jsou šablonovité situace a točení ve stejném kruhu alegorií na denní stereotyp lidských životů anebo momentální neschopnost vyplodit zajímavější scénář? Otázky, spekulace, žádné odpovědi. Mnohovýznamový název. Nejnovější film Jima Jarmusche se ovšem nádherně vymyká z dnešní mainstreamové produkce a nabízí něco zcela jiného. Už teď je jasné že The Limits Of Control bude co do přijetí asi nejvíce rozporuplně přijímaný snímek v jeho filmografii. A stejně tak je jasné, že jej chci vidět znovu. Dovolím si prohlásit že u tohoto díla je to přímo nutnost. P.s. 21.8.2009 jsem komentář uzavřel tehdy ještě bez hvězdičkového hodnocení. Po další projekci je už mnohem jasněji :) () (méně) (více)