Líbáš jako Bůh

Už mám 30+ a bavila som sa. Odpustím snímku umeleckú stránku a všetky výčitky práve preto. Už viem, že dobre sa zabaviť a zasmiať môže byť občas nadovšetko - aj nad výpoveď či umenie. Napokon - kto určuje vkus? Na amfíku to bolo zadarmo a tak sa plné sedačky postupne vyprázdňovali od mladých a tých, ktorých sa to nedotklo. Kamarátka mi pošepkala: "Vidíš ako odchádzajú tí, čo to nepoznajú?" a ja som okríkla 8 ročné deti čo riešili lízatká. A medzi tým som sa smiala nad tým, aká smiešna môže byť neistota lásky v staršom veku, kým v mladosti je tragická. Za ten smiech a pohodu: u mna dobrý - za štyri. (02.09.2009)

Film, čo vám nič nedá, ale počas pozerania baví. Keďže ide o (sympatických) seniorov, je to trochu aj originálne. Trochu aj vtipné. Niečo podobne nezáväzné ako HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, len tu je to všetko viac uhladené a menej (predovšetkým režisérsky) výrazné. Asi na úrovni ROMÁNU PRE ŽENY. Zaujímavá práca so sebazhadzovaním vlastného scenáru - potom človek ani nemôže nadávať na deravý príbeh... (23.12.2010)

Děti se straší polednicí....diváci Poledňákovou. Tenhle zločin proti příčetnému publiku je kombinací mnoha skutkových podstat v rámci úderných hesel "Nebát se a nAkrást", "Zatloukat, zatloukat, zatloukat" a "Nokia, connecting people. " Vznikla specificky česká spatlanina, do které MP přihodila zahraniční suroviny v podobě hudby z Love Actually (ubohá Norah Jones), motivů a neobratných vykrádaček z Lepší pozdě nežli později, výkvět českých celibřitek a svému husákovským reálným socialismem odkojenému publiku dopřála simultánní orgasmus pokaždé, když některé z postav přišla smska. Trpícímu divákovi budiž útěchou, že jeho martyrium se nestupňuje, ale pouze opakuje, což vede k několikanásobnému zacyklení děje, kdy se tatáž kolize a tatáž krize opakuje, takže si i velmi retardovaný divák přijde na své. Zásadním tématem je tu opět, jak jinak, nevěra, která kvete v každém věku. Jediný pokrok oproti předchozím tematizacím nevěry coby českého národního sportu je tu aspekt technologických vymožeností a pokroku s nimi spojených. Poučením zřejmě je, že nevěra za pomocí internetu a mobilu je sice ohromně "free, cool, in", nicméně důkazní materiál a googlizace potenciální sokyně je směšně jednoduchá, tudíž je lépe a pohodlněji provozovat systém grupáčový. Líbáš jako Bůh je totiž zvláštním bačkorovitým způsobem cynické, zkažené a podivně zkorumpované. Jakýsi ostrůvek pozitivní deviace představuje minimálně herecky Jiří Bartoška, který ze svého mimoprostoru s nadhledem glosuje oceán imbecility kolem. Glosátorskou pozici lázeňského šviháka oslabuje fakt, že žádná postava a žádná linie nedává smysl, a chaos se ve smrtící stopáži komentuje těžko. Velká rána na závěr: jsou filmy, které jsou tak špatné, až z nich hýkáte smíchy. Tenhle k nim nepatří. 1/10. P.S. Na rozdíl od Tetsua chápu normalizaci se všemi příznaky jako období cca 1969-75, podle mě film nese dědictví spíš husákovského socialismu života v tzv. šedé zóně, kdy se údajně nedalo než zanášet u sousedů a chalupařit na vlastním... (18.02.2009)

Mno. Bylo to totálně .. z neživota. Fakt špatný. Ani sofistikovaně a silácky kopat se mi do týhle mrtvoly nechce. Dokoukal jsem to do konce. Jsem převelice odolný muž. ___ S humorem, laskavou ironií a pochopením vypráví Marie Poledňáková příběh, který mohl prožít kdokoliv z nás. Nebo ještě prožít může. Vždyť lidská touha po lásce je nekonečná... - A tohle probíhalo jako kde? (08.05.2011)

Líbí se mi, jak takhle divácky úspěšněj film tady má tak málo procent. Přitom zase tak sám o sobě strašnej není. Nejviditelnější je to na samotných hodnoceních předních uživatelů. Odpadů jak nasráno. No jasný no, není to žádný složitější film, kde byste museli hledat myšlenku, co? Takový filmy totiž myšlenku nemají, jejím hlavním cílem je pobavit. To slovo Vám zřejmě nic neřiká? Že ne? Ale tomu filmu je to stejně u prdele. Vydělal si na sebe alespoň na desetkrát a to mu jako odpověď stačí. Tady alespoň můžete vidět, že odborník rád sráží pohodové filmy, o to více dostanou na prdel, když ten film je od nás. Já jsem na tom filmu třeba neviděl nic špatnýho. Viděl jsem už daleko horší český filmy, který nedávaly smysl a nedokázaly pobavit. Tenhle to dokázal, i když byl natočenej tak nějak bláznivě. Já jsem ale proti němu vůbec nic neměl a vidět po dlouhé době Oldřicha Kaisera mi také vůbec nevadilo. On je fajnový herec a přidává do filmu onu neskutečnou pohodu, kterou oplývá po celé dvě hodiny. Je fajn vědět, že alespoň u tohodle filmu nedali diváci na odborníky. Mrzí mě pak, že se s někym bavím například na téma Kájínek a on mi řekne...no ale odborníkům se to nelíbilo. Bodejť by se to líbilo, dyť ty z českejch filmů snesou film, kde by nic nedávalo smysl, ale bylo by to jiný a umělecky natočený. Proč jako bych měl opěvovat takový filmy? Já se u filmu vždycky chtěl jenom pobavit a tenhle to dokázal naprosto s přehledem. Nechci tvrdit, že je to nějaká bomba, ale upřímně to zahrál tak, jak jsem chtěl. A to mně, narozdíl od samozvanejch odborníků, kteří kvůli tomu beztak šli na předpremiérovou projekci, aby to co nejdřív sundali, vcelku potěšilo. Na závěr snad jenom dodám, že komentář se neváže na lidi, kteří dali nízký hodnocení kvůli Holubový. Taky ji nemám rád, ale pokusil jsem se přes ní přenýst, když jsem viděl, jak nízký hodnocení tenhle film má. (06.08.2010)