Poslední dům nalevo

Kladivem do hlavy za oko, Defrost za zub.. V každém z nás dřímá špetka sadisty a je krásné, že v subžánru "Parents Vengeance" přináší násilí na lotrech to v nejvyšší míře ospravedlnitelné uspokojení. Nejsem odborník na trestní právo, ale nebyl ten konec s třaskavými účinky mikrovlného záření na lidskou lebku tak trošičku úkladnou vraždou..? (21.01.2010)

Ani neviem, prečo som po príšernom Piatku trinásteho siahol po ďalšom remaku hororovej klasiky... ale tentoraz som nemal chuť už v polovici naľahnúť na hrdzavý kutáč. Práve naopak, dostal som prekvapivo dobre fungujúci mix sedemdesiatkového exploitation a novodobých európskych survival hororov. So scenárom mám značný problém v oblasti logického jednania postáv, ale na druhej strane asi ťažko žiadať logické rozhodnutia od bandy psychopatov a rodiny pod takým intenzívnym tlakom. A v kontraste s touto možnovýčitkou ide celkové vyznenie filmu, ktoré je (na americký horor určite) mimoriadne realistické. Žiadne debilné zvraty a maskovaní vrahovia naháňajúci vrieskajúci dorast, len poctivý súboj dvoch rovnocenných súperov. Intenzívne, brutálne, napínavé. Scéna s drvičom odpadkov a kladivom sa vyrovná tomu najšťavnatejšiemu európskemu mäsu. Mastných 7/10. (09.06.2009)

Dievčatá sa dajú dokopy s pochybným chalanom a nakoniec dopadnú veľmi zle. Niečo takého sme tu už mali – a to veľakrát. V prípade The Last House on the Left sa však zloduchovia dostanú do domu jednej z obetí. A vtedy začne tá najväčšia „sranda“ a napätie, pričom nechýba ani jedna skutočne labužnícka gore scéna. Veľmi slušný remake, ktorý sa tvorcom vydaril. (02.05.2021)

Utahané, velezbytečné a samoučelnou brutalitou skoro až konkurující Saw. Chápou šokovou hodnotu filmu v 70. letech, ale dneska už je to černobílá fraška s přesahem do gore-porna, kde jsou všichni špinaví buď od bahna nebo od krve. Finále tomu trochu vylepšuje skóre, zvlášť pokud jste rodič anebo prostě máte rádi pomsty s happyendem, ale jinak další z nekonečné řady hororových vycpávek, které možná plní kasy, ale rozhodně ne očekávání. (08.04.2009)

Kardinální otázka: jak je možné, že film, kde muži znásilňují ženy, hodnotí lépe ženy než muži? (dle IMDb) Vysvětluji to následujícím (-spoilery-): Horor na rozdíl od lehčích mainstreamových žánrů neumisťuje ženu do patriarchálního rozvrhu světa a nepřisuzuje ji v něm pasivní roli, ba naopak, kupř. „final girl“ není nic jiného než feministická ikona emancipující se ženy. Konkrétně tento film pak pracuje s revenge subžánrem – založeným na ublížení a následné pomstě –, jen s tím rozdílem, že oboje nevkládá do jedné ženy, jak je zvykem, ale do dvou, do dcery a do matky, které tímto můžeme chápat jako tutéž osobu. Dobrá, ale jak se tím vysvětluje vyšší hodnocení, které filmu udělují ženy? Jednoduše, ublížení (znásilnění) představuje maximální možnou submisivitu, to jest touhu ženy být ovládnuta a najít silného a spolehlivého muže, naopak pomsta zastupuje maximální možnou dominanci, tedy touhu po oné emancipaci. Horor nabízí ženám potěchu v takovém rozsahu, o němž se mužům může jen zdát. Horor je ženský žánr. Ovšem výše řečené je ve filmu přepsáno něčím ještě mnohem silnějším – důrazem na rodinu, ale zejména vyzdvihnutím mateřské lásky a ženských instinktů (dokonce i záporačka vnitřně ucítí, když se zbídačená dívka doplazí zpátky k rodičům). Poslední dům nalevo je de facto variace na onen notoricky známý autobus, který matka pozvedne, když pod ním leží její dítě. Nadto se ve filmu přepisuje Oidipův komplex, odvěké stigma klasického Hollywoodu (jistý badatel ho údajně našel ve všech filmech této éry), neboť vztah mezi matkou a dcerou se zdá být mnohem intenzivnějším než mezi otcem a dcerou. A co jiného je záporačka, pobíhající s odhalenými „Venušinými“ prsy než apel na rodinu. Chtěla by také poctivého muže a děti. Chtěla by kojit. Jenže není koho. Vážně oceňuji, kterak se tu přímluva za konzervativní hodnoty mísí s oslavou liberalismu. ____ Proč jsou horory tak přitažlivé? Protože horor je žánr velice přízemní a zemitý (bahno, voda, země v centru dění), ale současně revoluční a subverziví (proti-systémový) a idealistický – o velkých věcech se tu vypovídá způsobem, který je nám všem dobře znám. Horory překračují naši vlastní zkušenost, ale neopouštějí člověka a neukazují mu nic nového. ____ Dokonalý a precizní film. V každém detailu (rovněž však v polodetailech, celcích a v polocelcích). (22.06.2009)