Rozum a cit

Samo o sobě by to uneslo i vyšší hodnocení, kdyby nexistovala filmová verze z roku 1995, která byla tomuto miniseriálu zjevně značnou oporou. Troufám si tvrdit, že herečku pro roli Elinor vybírali pro odlišení jako brunetu, ale jinak typově, hereckým projevem a hlasově co nejpodobnější Emmě Thompson, a přestože svůj part zvládla bravurně, herectví, gesta, mimika i hlasová modulace Emmy Thompson z ní silně prozařují. Verze z roku 1995 je mi sympatičtější, protože byla první, a tahle série, byť o hodinu delší, nedokázala nabídnout jediný okamžik, který by ve starším zpracování chyběl, a nepřinesla nic inovativního ani lepšího. Naopak, ihned po shlédnutí zjišťuji, že ve mně mnohem silněji rezonují vzpomínky na scény s Emmou Thompson, které jsou, byť především kvůli ní samotné, i po roce silnější než tento čerstvý zážitek. Jinak mě herecké obsazení a ztvárnění rolí v žádném případě nezklamalo, ale mám takový pocit, že když už se něco natáčí podruhé, nestačí, aby to bylo jen stejně dobré a ve všem všudy stejně vyznívající jako předešlé ztvárnění, takhle to působí, že jediným důvodem pro vznik téhle minisérie byla očekávaná divácká popularita a výdělek, a že ani stínem nejde o naplnění umělecké ambice, ale jen a pouze o vypočítavost řemeslníků a zlatokopů. *~ (29.07.2017)

Původně jsem těch hvězdiček chtěla dát pět, protože jsem všechny díly zhlédla v jeden večer a "jedním dechem". Jenže spolukomentátoři mají pravdu, je to příliš podobné filmovému zpracování z roku 1995, např. u Dana Stevense opravdu nemůže být pochyb, že jej k pojetí role inspiroval Hugh Grant, na druhou stranu zase taková Charity Wakefield se moc na Kate Winslet nepodívala. ;-)) No a protože je to seriál a navíc televizní, musí to být horší než originál, i když to mělo světlé záblesky (výše zmiňovaný Stevens, jak jinak, řekla bych že je i hezčí Edward Ferrars než Hugh Grant, a to už je co říci ;-)) ale např. pan Willoughby se mi zase nezamlouval vůbec, takže se člověk jen podivuje, jak mohla být Marriane tak hloupá (narozdíl od zpracování z roku 1995, kde tu v podání Winslet skutečně lituje), takže opravdu jen záblesky a na pořádnou záři, bohužel, nedošlo... (16.09.2013)

Dlouho jsem nenacházela odvahu pustit si tuto adaptaci, příliš jsem od ní nečekala a musím napsat, že se mi líbila tak průměrně. Chvílemi jsem byla celkem nadšená, ale párkrát přišla doslova studená sprcha. Kdybych neznala tvorbu BBC, asi by mě odklony od předlohy tolik nešokovaly, ale takto to nedokážu pochopit, na začátku jsem si myslela, že distributor místo prvního dílu omylem vložil na DVD něco úplně jiného, úvodní scéna před titulky je jak z laciného amerického dojáku. Pak mě hodně zarazilo množství postav navíc. Polibky samozřejmě do Austenové nepatří, i když ten závěrečný bych autorům odpustila (slavná P&P 95 ho taky na konci má a není to přece brak). Starší verze je samozřejmě dokonale věrná předloze, obsazení postav bylo vynikající, pokud budu porovnávat, u této novější verze se mi nelíbila příliš Marianna, na Kate Winlet prostě nemá a naprosto nechápu, proč už po několikáte je do kostýmu navlečen Dominic Cooper, to je pro mě naprosto nevhodný kostýmový typ, jeho vizáž se hodí do Mamma mia, nikoliv do 18. století! Naopak velmi zde seděl Dan Stevens v roli Edwarda, to je jednoznačně výhra oproti Hugh Grantovi a ani plukovník Davida Morrisseye nebyl vůbec špatný, Elinor mi zde také seděla a asi víc, než ve starší verzi Emma Thompson, jakkoliv ji mám ráda, výborná byla i matka Hattie Morahan. Tato verze je pro mě taková plná rozporů - ani špatná, ani vynikající, takový lepší průměr. Podobně to mám i s celou touto autorčinou knihou, nepatří mezi mé nejoblíbenější kusy. (18.07.2015)

Adaptace klasiky, která je přesnou kopií Sense and Sensibility z pětadevadesátého. Doufala jsem, že uvidím něco osvěžujícího jako se to povedlo nedávno s Pride and Prejudice, ale krom krásné hudby od Phippse (který mimochodem složil i nádherný soundtrack k Persuaison) a pěkných kostýmů, se tvůrci nenamáhali změnit ani postavení herců ve scéně, tak i jejich chování. To, že je zde pár scén navíc bohužel film nezachraňuje. Třešničku tomu všemu dává Morrissey a Stevens, kteří mají dokonce i stejné rysy v obličeji jako Rickman a Grant. Hlavní představitelka je unylá a absolutně nezajímavá, rozhodně nemá dostatek chemie na to, aby jí člověk fandil. Škoda, škoda... (07.03.2012)

V mnohém lepší verze než ten slavný film se scénářem Emmy Thompson, i když uznávám, že tato minisérie spoustu motivů kopíruje, ale často je i vylepšuje. Obecně platí, že minisérie mají prostor na to se ve scénáři rozšoupnout, takže prostor dostanou i scény z knihy, které byly ve filmu vynechány. Co ovšem v téhle adaptaci považuju za zásadní, je perfektní výběr herců, Dan Stevens jako Edward je správný fouňa, ale ne až tak moc, aby nám to lezlo na nervy, upřímně je vpravdě neodolatelný. David Morrissey možná nemá charisma Alana Rickmana, ale já myslím, že je to jen dobře, a scéna, kdy si nese Marianne do domu, se mi strašně líbí. Marianne je vůbec asi nejlépe obsazená postava, Charity Wakefield ji hraje opravdu výborně. Proti Hattie Morahan jako Elinor bych měla své výhrady, ale žádné zásadní. Willoughby je konečně koukatelný Dominic Cooper, u něj se člověk nediví, že mu Marianne propadla. Za zmínku určitě stojí další herci jako Janet McTeer jako paní Dashwoodová nebo Mark Williams jako sir Middleton. Tvůrci si opravdu pohráli s kostýmy, kulisami i lokacemi, to je vidět, ostatně jako v dalších BBC adaptacích. Také je tu opravdu nádherná ústřední hudba. (05.09.2011)