Hugo a jeho velký objev

Je to pohádka, pohádka, na kterou do kina mohou jít i dospělí a může je to bavit. Však i mě to bavilo, ale přesto jsem se neubránila jistému zklamání. Co mi chybělo? Napětí. Vypadá to pěkně, člověk by se tam až rád procházel, herci hráli, hudba fungovala (ale už si ji nepamatuju, takže to nezapomenutelný kousek není), ale nemělo to spád. Navíc smrt Hugova otce je taková prázdná věc, muselo k ní dojít, jen aby Hugo šel na nádraží, kde se potkal… Navíc proč dostal tu knihu? Proč nedostal zpět svůj zápisník? Proč v jeho snu řetízek v jednom záběru ležel v kamení a ve druhém na pražci? A proč…? Nevím, prostě mi celkový zážitek trochu kazí spousta otázek a neuspokojená tužba po napětí nebo dobrodružství, kde člověk zapomene dýchat. Nebylo ve filmu nic, na co bych nechtěla zapomenout. Je to pěkný film. Vizuálně hezky odvedený. Ale ve 3D být přece nemusí, i 2D by mu to moc slušelo (bohužel místní kino to nabízelo jen ve 3D). Odcházela jsem z kina s lehkým zklamáním, ale přesto vím, že jsem zhlédla pěkný film zaměřený na malého diváka. Je to film bez násilí a o opravování. Pro něžnou duši akorát. Kdybych měla malého prcka, klidně bych mu to pustila. Ale už bych se na to s ním nekoukala, nesedla bych si k TV - jak se mi to občas stává, když jdu kolem a jede tam něco zajímavého - to bych šla raději uklízet. (07.02.2012)

Splněný sen studentů filmových oborů a milovníků počátků kinematografie. Jako debut by to byl velký úspěch, od Scorseseho jsem však čekala více. První hodina je jen naivním příběhem opuštěné sirotka, který nechce být sám. Charaktery jsou poměrně ploché a 3D nadbytečné, byť technicky velice zdařilé. Nahlížet do soukolí hodin podvacátépáté je zkrátka nuda. Potenciál nádražního mikrosvěta je nevyužit a Cohen přehrává, Moretz je nečekaně nevýrazná. 70 %. [3D v originálním znění s titulky, kino] (18.01.2012)

Každý, kdo trochu sleduje "Oscar race" (které filmy mají reálnou šanci na výhru a které jsou v nominaci jen do počtu) věděl, že ročník 2012 byl právě mezi tímto filmem a The Artist. Takže ano, kdyby The Artist nevyhrál, Hugo by kraloval večeru a Scorsese by si došel pro svého druhého Oscara za režii. Ale to už je dneska minulostí. Nám musím stačit, že Marty natočil dokonalou poctu filmu jako takovému a připomněl nám, proč filmy vznikly a co v nich máme hledat. Po zhlédnutí mě akorát zklamal fakt, že Ben Kingsley nedostal ani nominaci za jeho brilantní výkon, ale na druhou stranu, už se staly i horší věci. Prostě a jednoduše, jsem rád, že Scorsese všechny překvapil a dokázal, že slova jako "senilita" či "důchod" v jeho slovníku jen tak nenajdeme (ano, pamatuju si na diskuze, kdy někteří říkali, že Martin senilní a že by to měl zabalit…) 100 %. (29.02.2012)

Nebyl to snímek, o kterém bych si předem něco zjišťoval, a o to více mě potěšil tím, co znamená. Poctu zašlým magickým počátkům našeho milovaného filmového média v sytém pařížském přebalu, poctu jedné legendě od legendy druhé. HUGO se dá brát i za fajnové dětské dobrodružství, ale pro mě je to v první řadě moc pěkná pseudo-dějepisná pohádka. Ocěnuji komediální přínos postavy nádražního strážníka, Cohen to zvládl na výbornou. (01.03.2012)

splněný sen salónního intelektuála s lehkou obeznámeností s počátky kinematografie a právě tak noční můra filmového historika. bez mála v každém koutě mizanscény, skrze kterou se nezadržitelně dere až nabubřele okázalá kamera, vanou chuchvalce páry. jen s minimem výjimek zahlcuje každý obraz barevnými filtry výstředně zabarvené světlo, prýštící často odkudsi z tajemných zdrojů zpoza záběru. obojí přiléhavě odpovídá podobné obskurnosti, která halí počátky kinematografu a Scorsese se rozhodl neusilovat, neobjevovat, netvořit. přijal mýtizovaný obraz o pionýrech raného filmu takový, jaký byl, včetně těch nejhanebnějších báchorek vysněných filmovými nadšenci, smíchal jej s fakty a nad to přidal další, ještě tužší vrstvu temné mlhy, která vzešla ze základního dějového soukolí románové adaptace. vlastně i použitá metafora s hodinovým strojem je nesmírně přiléhavá. Hugo vskutku je stvořen metodou hodináře. přesně to zdůvodňuje jeho neživotnost a nevěrohodnost a přesně proto také selhává ve svém vůbec největším přiznaném cíli - v uctění Mélièsova díla. jelikož Hugo nemá co společného s uměním spřádat sny z látky kinematografie, se schopností uhranout duše a zprostředkovat téměř metafyzický dotyk mezi člověkem a ... čímsi. rozdíl mezi uměním a kýčem je rozdíl mezi přirozenou oduševnělostí a mechanickou vypočítavostí. a tak se přiznám, že přes nejlepší diváckou snahu, na kterou se zmohu, se mi Hugo nelíbil, ač je to v jistém smyslu vynikající film. precizní. sterilně precizní. (23.06.2012)